Perzekuce a zatýkání
Pronásledování a zatýkání se stalo hned po obsazení Protektorátu ČaM, po 15.3.1939. Nejdříve komunisté (rukojmí), pak hromadné zatýkání při Národní demonstraci 28.10.1939. Po rozpuštění Sokola byla postižena naše VSOS v roce 1940 zatčením nejmladšího župního náčelníka Župy Podřipské – Vavři Sedláčka (vyšetřován na kladenském gestapu), pak následovaly KT Terezín a Osvětim s pobočkou / Ralsku, zemřel dne 19.4. 1942.
Dne 16.8.1940 byl zatčen ‘íáš velitel kpt. Josef Čermák, kterého varoval dobrý četník, aby utekl. Tuto možnost nevyužil z obavy, že by to odnesla rodina. Údajně byla jeho činnost prozrazena nedodržením povinné konspirace práce v odboji, spolupracovníkem jiné odbojové skupiny. Vyslýchán na Kladně, na Pankráci a pak následoval KT Terezín a Budyšín, kde 25.3.1943 zemřel.
Dne 13.5.1941 byl zatčen plk. Josef Mašín (zraněný při přestřelce s gestapáky, při obraně vysílací stanice v Praze.) Byl vyslýchán a mučen až do popravy předních odbojových velitelů NO v roce 1942 v ruzyňských kasárnách, kde sloužil ve funkci velitele dělostřeleckého oddílu. S ním byl také popraven druhý člen “Tří králů”, pplk. Balabán. Dlouho nemohlo gestapo vypátrat, koho vlastně zatkli a pamatujeme se na dobu, kdy gestapo uveřejnilo v denním tisku a hlavně v ilustrovaných časopisech fotografii s článkem “Kdo ho zná?” Celá rozsáhlá síť jeho spolupracovníků poznala v hledaném, obrýIeném, přestrojeném muži s knírkem hrdinu pplk. Mašína. Nikdo ho však nezradil. Krátce před popravou řekl katanům sám své pravé jméno.
Rok 1942 byl pro celý národní odboj pohromou. Zatýkání začalo v dubnu 1942 uvězněním komunistů Bajgara, Bartoše, Baštáře, Blechy, Buřiče, Karlovské-Dortové, Kloučka, Votavy, Ženíška, pak za tři dny Brože. Naše dvě spojky Koníček a Loužecký přerušily styk s vedoucím “buňky” ppor. Rozmajzlem, poněvadž oba byli sledováni a pohotově vyzvali třetího svého pracovníka Rudolfa Fišera, aby vyzvedl jimi ukryté zbraně a schoval je jinde. Fišer, z neznámých důvodů, tak neučinil a tím porušil slib povinnosti odstranit případné doličné věci. Koncem července 1942 byl zatčen František Koníček, 25.8.1942 byl zatčen i Václav Loužecký. Oba statečně snášeli tvrdé výslechy a nikoho neprozradili. Dne 12.11.1942 byl zatčen náš Václav Novotný, nejstarší člen VSOS, starosta TJ Sokol a člen Mafie ČOS. Míra jeho utrpení a duševního strádání je zřejmá z dopisu na rozloučenou před popravou, ale je tam také statečnost, klid, vyrovnání se se životem a moudrá slova útěchy: “Věc se nedá tajit a prodlužovat. Chápeš jistě z dopisu, že se jedná o rozsudek smrti. Rozloučíme se dopisem Odejdu tiše a klidně, trpělivě a oddán do víře Boží”. Zemřel 8.9.1943.
Dne 17.11 .1942 sebralo gestapo nejmladšího člena VSOS přímého spolupracovníka br. V. Novotného, jednatele Sokola a zaměstnance Městského úřadu Kralupy nad Vlt. Antonína Rychtaříka, kterého umučili po dlouhé otrocké práci v podzemní továrně “Dora”. Dne 17.6.1944 zemřel po cestě utrpení. Byl kmenově přidělen v Buchenvaldu (vyhlazovacím táboře pro osoby, určené k likvidaci). Byl zatčen spoIečně s další spojkou ČOS, sestrou Koláčnou, dcerou později zatčeného člena VSOS, br. Karla Koláčného.
Před novým rokem 1942 zmizel v nacistických žalářích člen destrukční, sabotážní skupiny, zpravodajce VSOS, por. František Pavelčík. Byl zatčen v době, kdy byl na návštěvě svých rodičů na Moravě, kde gestapo právě vyšetřovalo skupinu, která organizovala přechod odbojářů do odboje v zahraničí. Po těžkých výsleších odvezen do vyhlazovacího KT v Mauthauzenu. Po naprostém vysílení na “schodech smíti”, kde byli likvidováni odbojáři uhoněním, vynášením a snášením těžkých kvádrů kamene, zemřel dne 6.7.1942. Na začátku roku 1944 zatklo gestapo zbrojíře VSSO Karla Koláčného, nar. 18.4.1900 v Kladně, člena NJS v Kralupech nad Vltavou. Skutečnost, že nesmlouvavý, nesouhlasný postoj k okupantům Koláčného nezůstal Němcům neznámý, stal se pro ně nepohodlným a s určením “návrat nežádoucí” nastoupil strastiplnou cestu přes KT Terezín a další věznice. Zemřel v KT Hersbrůck v Bavorsku dne 19.3.1945 na prahu svobody, ve kterou věřil a za níž bojoval.
Dr. Mojmír Dýma
Vladislav Vávra
REDAKCE: tel. č. 
