Padesát let tvoří dnes většinu průměrné délky lidského života. Padesátiletá existence každé školy již podstatně ovlivní místní dění a v různé míře i životní osudy žáků, učitelů Či ostatních zaměstnanců. Pro tehdejší Kralupy n. Vlt. byla výstavba této školy velkým přínosem. Otevření školy bylo však bohužel po únorovém komunistickém puči a název po ,,vůdci” Klementu Gottwaldovi se musel přidávat ke všemu možnému i nemožnému. Já jsem na tehdejší ,,Gottwaldovku” dostal umístěnku od školního roku 1969-70 a učil jsem zde až do listopadu 1990. Listuji novým almanachem školy a vzpomínám na 21 let svého učitelského působení na této škole. Jména učitelů, žáků, zaměstnanců z této doby jsou pro mne ve své většině stále známá, u některých si vybavuji i jejich podoby. Osobně jsem totiž poznal všechny žáky této školy z těchto let, protože mimo několika tříd (kde jsem učil také matematiku), jsem ,,trápil” všechny třídy 2. stupně hudební výchovou. Z evidence kralupských občanů vím, že podstatná část mých bývalých žáků žije v Kralupech a jsou to rodiče (také již prarodiče) dalších kralupských generací. A co bývalí kolegové? Někteří už bohužel nežijí, někteří jsou v důchodu, někteří změnili zaměstnání či působí na jiných školách a v současné době pouze Čtyři ,,zůstali věrní” této škole.
Tato škola se v době mého působení vyznačovala dvěma přednostmi učitelského sboru: a) dobrou a skutečně lidskou partou, která si vzájemně pomáhala a ,bez podrazů” prožila nelehkou dobu ,,normalizace” sedmdesátých let a která má vůči svým žákům i je jich rodičům ,,čisté svědomí”. Také většina mých kolegů upřímně uvítala pád totalitního režimu a někteří mi i pomohli s organizováním prvního střediska všech ,,pedagogických fór” pro celý mělnický okres. b) většinovou kvalifikovaností, odborností, zkušeností a přirozenou autoritou jednotlivých učitelů. Pořádek, kázeň i vzájemné respektování – to byla základní priorita pro vět- šinu tříd a učitelů. Dobré vzdělávací výsledky školy byly vždy samozřejmostí a naši žáci vždy dobře obstáli při dalším studiu. Z desítek svých kolegů uvedu pouze dva své kantorské ,,vzory” – pana Miroslava Můllera a pana Františka Culka.
Z této školy se mi ,,ze dne na den” a do neznámé práce doopravdy těžko odcházelo. Od této doby mohu dění v této škole ovlivnit jen přes činnost kralupské samosprávy. Od r.l990 samosprávy investovaly do všech kralupských škol i mimoškolských zařízení desítky miliónů korun. Příkladem poslední větší investice je re konstrukce topení v této škole. Vím, že je zde také nutná generální rekonstrukce oken i další opravy, jejichž realizace bude závislá na možnostech rozpočtu města. Dnešní ,,oslavenkyni” – 1 . ZŠ Třebízského přeji do další padesátky mnoho úspěchů, pokračování v dobrých tradicích této školy a všem, kteří zde stráví část svého života, ať jako já vzpomínají jen v dobrém.
V Kralupech n. Vlt. 16.2. 2001
Mgr. Pavel Rynt,
starosta města
REDAKCE: tel. č. 
