Kralupy nad Vltavou – V Kralupech máme velmi šikovné fotografy, kteří se věnují koníčku zvanému URBEX. Mrazivá atmosféra fotografií opuštěných míst, na kterých jsou pod prachem nemilosrdně ubíhajícího času pohřbené nejrůznější lidské osudy, na vás dýchne při jejich prohlížení. S tvorbou skupiny URBEX team Kralupy nad Vltavou jste se mohli setkat při několika výstavách – při hudebním festivalu Magická noc trubadúrů 2 v loňském roce či na letošním happeningu v budově bývalého pivovaru. Martin Ketner a Michal Seidl, lídři fotografické skupiny, kteří rovněž vystavovali premiérově v Praze, nám odpověděli na několik otázek.
Kde všude už jste vystavovali a v jakém kontextu vnímáte vaši současnou výstavu v Dark Velvet Cafe na Žižkově?
Martin: V Dark Velvet Cafe mám druhou výstavu. Poprvé jsem vystavoval v Kralupech společně s Michalem na akci Pivovar, což byla jednodenní záležitost. Lákala nás myšlenka na delší výstavu, přístupnou široké veřejnosti a tu nám Dark Velvet Cafe splnilo.
Michal: Dosud jsem měl výstavy jen tři a všechny se odehrávaly v rámci nějaké větší kulturní akce. Konkrétně šlo o Magickou noc Trubadúrů ll. v kralupském KD Vltava a dvakrát na akci s názvem Pivovar, která probíhala v bývalé sladovně kralupského pivovaru. Výstava v Dark Velvet Cafe Baru je pro mne něčím úplně novým. Je to jen o nás dvou, o našem týmu a našem vnímání urbexu. Vše jsme si organizovali sami a já osobně jsem měl z celé výstavy a zejména z její vernisáže skvělý pocit.
Můžete se ještě vrátit k tomu, jak vernisáž probíhala…?
Martin: Vernisáž výstavy byla úžasná záležitost. Přišla spousta lidí, ať známých z řad urbexerů, kamarádů i lidí, kteří si akci vyhledali na FB, kde jsme událost prezentovali. Je vidět, že zaujetí lidí pro urbex je v současné době nemalé. Vidět cizí lidi, jak obdivují naše fotografie, je pro mne zážitek. Celá akce se vydařila. Měl jsem z ní dobrý pocit i při pohledu na spokojené návštěvníky vernisáže.
Michal: Vernisáž byla zahájena hezkým proslovem o nás autorech a o urbexu celkově, kterého se bravurně chopila “manažerka” Jitka. Několik slov a zejména autorské čtení přidala spisovatelka Jenny Nowak. Právě Jenny stála u zrodu naší výstavy, když nás oslovila s nápadem uspořádat výstavu v její oblíbené kavárně. Byl jsem moc potěšen vysokým počtem návštěvníků zahájení expozice. Byl to výborný večer, který jsem si velice užíval.
Jak se vám zamlouvá prostředí Dark Velvet Cafe Baru?
Martin: Prostředí Dark Velvet Cafe nás oslovilo. Je zde spousta členěných prostor, které jsme použili na rozčlenění jednotlivých žánrů. Navíc zde panuje příjemná domácí atmosféra, nasáklá trochou tajemna. Myslím, že každý člověk, který sem zavítá, se rád vrátí do kavárny znovu. Ať už ho přitáhnou akce pořádané kavárnou nebo skvělá káva, něco z dobrého pohoštění nebo příjemná obsluha.
Michal: Velmi příjemné prostředí pro odpočinek u dobré kávy. A i přes to, že by se pro náš žánr hodilo možná trochu jiné prostředí, jsem byl moc rád, že jsme mohli svá díla lidem představit právě zde.
Jak vnímáš propojení vašeho umění se světem temnější rockové hudby?
Martin: V našich fotoobrazech se zrcadlí temná stránka starých opuštěných budov. Mluví z nich prázdnota, určitý
druh tesknoty, nepochopení toho, proč někdo opustil a zanechal ty domy na pospas ničemu. Stejně tak jako temná rocková hudba i naše obrazy mluví stejným jazykem. Určitě vnímám těsné propojení těchto dvou žánrů. Mám rád rockovou muziku a určitě je součástí mých fotografií, neboť při rockové muzice mé fotografie vznikají.
Michal: Já osobně mám tuto zálibu spojenou zejména s metalovou hudbou. Ujíždím na depresivně a tvrdě laděné muzice, jejíž tóny mi častokrát znějí v uších, když právě provádím průzkum nějakého opuštěného místa. Ona jakákoliv temnější hudba se k urbexu hodí, nemusí jít jen o rockovou. To když si pak sám doma v noci při upravování fotografií pustím například finské Oranssi Pazuzu, tak to teprve získává tu pravou atmosféru.
Čím dneska žije Kralupský URBEX, jaké akce v nejbližší době chystáte?Michal: Tuto otázku jsi načasoval perfektně. Příští týden odjíždíme na dlouho připravovaný trip po belgických opuštěnostech, doplněný několika místy ve Francii, Nizozemsku a Německu. Doufám, že vše vyjde dle plánu a nám se tak splní veliký sen.
Martin: Jak již uvedl Michal, chystáme se na týdenní focení do Belgie, což bude prostě zážitek vzhledem k objektům, které se chystáme navštívit. Jako další chystáme během léta ještě dvě výstavy, na které své příznivce včas upozorníme a těšíme se, že se s nimi opět setkáme. Stačí sledovat naše FB stránky.
Nemáte ambici vydat nějakou reprezentativní knihu o vaší činnosti, výpravách, dobrodružstvích, materiál by na to jistě byl?
Martin: Ambice na vydání knihy by určitě byly. Byla by to pro nás odměna a uznání naší práce. Jenže od svých kolegů dobře víme, jak nákladná tato záležitost je. Ale v případě, že by se objevil sponzor, který by chtěl investovat do našeho týmu, nebudeme se bránit vůbec ničemu. Materiálu je dost a vlohy a cíle nemalé.
Michal: Nic takového v plánu nemáme, nebo o tom alespoň nevím. Materiál by byl, ale byla by s tím spousta práce. Nehledě na to, že nedávno vydaly knihu dvě nejznámější urbexerky v ČR a nyní kolega Diverzant pracuje na další, takže by toho bylo zbytečně moc najednou.
URBEX TEAM je parta kamarádů, kteří našli společnou řeč v zálibě spočívající v průzkumu opuštěných staveb všeho druhu – a někdy nejen jich. UrbEx je zkratka anglického výrazu Urban Exploration, což doslova znamená „městský průzkum“.
FILOSOFIE URBEXU: „Neodnášej nic než fotky, nenechávej nic než stopy.“
autor: Jindřich Kohm
foto: Urbex Team Kralupy
REDAKCE: tel. č. 
