Úspěšní mladí – Rozhovor s bubeníkem Martinem Bendou

Kralupy nad Vltavou / Úžice – Martin Benda je úspěšný a talentovaný bubeník. Po prázdninách půjde do sedmé třídy kralupské základní školy na Komenského náměstí. Odmalička bydlí v Úžicích a můžete ho znát z účinkování v rodinné kapele Metal Kidz anebo také z televizní obrazovky, kdy se v roce 2010 objevil v soutěži Česko Slovensko má Talent! V poslední době však zazářil jako student Základní umělecké školy v Kralupech nad Vltavou, kdy letos v květnu vyhrál celostátní kolo soutěže na bicí nástroje.

 

Martine, jaké jsi měl pocity, když jsi vyhrál okresní, krajské i celostátní kolo soutěže?

V okresním kole jsem měl jenom jednoho protivníka, to byl můj kamarád ze třídy. Oba jsme získali první místo, ale já první místo s postupem, protože jsem hrál lépe povinnou skladbu Rukoklady Rostislava Mikešky. V krajském kole jsem se cítil dobře, když jsem dohrál, měl jsem lepší pocit ze hry, ale hrál po mně jeden kluk, a fakt dobře, takže jsem se bál, že mě porazí. Nakonec jsme postoupili do celostátního kola oba. On mě porazil o dvě desetiny bodu, takže jsem na celostátní kolo více trénoval a nakonec vyhrál. Je ale pravda, že jak jsem několik týdnů cvičil pořád ty samé soutěžní skladby, už mě to přestávalo bavit, takže nebýt táty, který mě ke cvičení na bubny občas „dokopal“, tak by to asi bylo zlý. Takže moc díky tátovi.

 

Kdy jsi začal s bubnováním?

Když mi bylo pět, dostal jsem celou sadu bicích k Vánocům. Postupně jsem dostal ještě dva činely a hrát jsem vlastně začal v šesti, takže hraju už šest let. (pozn. redakce – Martin oslavil v červnu 12. narozeniny)

 

Proč zrovna bubny?

Když jsem poslouchal tátovu kapelu, v které hrál, tak mě bicí strašně fascinovaly. Tak jsem si je přál od Ježíška. Chtěl jsem i kytaru, ale protože jsem si před Vánocemi uštípl kousek malíčku na levé ruce, tak hra na kytaru nevyšla.

 

Už máš sehrané obě ruce stejně?

Ne, jsem pravák, takže pravačka je super, levou ještě nemám tak trénovanou, tak levačkou nezahraju třeba rychlejší rytmy. Vždycky zkouším hrát jenom levou rukou, abych ji nějak rozhejbal.

 

Jak často musíš cvičit?

Denně. Táta mi vždycky radil, že půl hodiny mám hrát nohy – samotný, na dvoušlapku a půl hodiny ruce – rytmy. Hraju podle učebnice Josefa Tuzara.

 

Od kdy chodíš do ZUŠ?

Od první třídy. Oni mě nechtěli vzít, že jsem moc malý, ale táta mě nahrál při bubnování, dal nahrávku panu učiteli Hrbkovi a on mě začal učit na vlastní zodpovědnost.

 

Po kom myslíš, že máš talent?

Talent? Po nikom – táta nikdy neříkal, že má talent. Když jsme založili kapelu, tak se máma musela naučit na baskytaru, ale táta v kapele hrál už předtím.

 

Proč sis vybral zrovna metalovou hudbu?
Ovlivnili mě rodiče, od malička mi například pouštěli Iron Maiden. V pěti letech mě přestala bavit Metallica, to se mi zdálo moc slabý a oblíbil jsem si a pořád poslouchám Avenged Sevenfold. Jejich první bubeník byl v roce 2008 vyhlášen nejlepším bubeníkem na světě.

 

Už se Ti stalo, že by se Ti rozpadly bubny nebo zlomily paličky?

Paličky se mi zlomily už asi dvacetkrát. Já do toho fakt řežu, takže mi táta pořídil hikorové paličky, které vydrží tak dva měsíce, ty obyčejné habrové týden. Mám i elektrické bubny a jednou se mi při koncertě začal rozpadat „rytmičák“ – to je ten buben přede mnou, tak kamarád přiběhl a držel ho, a já do něj ještě třískal, abych tu skladbu dohrál. On úplně řval vysílením, jak byl ten buben těžkej. A během písničky ho ještě přimontoval zpátky, takže docela dobrá práce.

 

S kým by sis chtěl zabubnovat – komu bys rád dělal bubeníka?

Z Česka – to je jednoznačně Kája Gott, tomu bych zahrál metal a on byl dal svoji Včelku Máju. (pozn. redakce – míněno jako vtip). V Americe bych si určitě rád zahrál s Avenged Sevenfold a M. Shadows.

 

Jaké další koníčky stíháš?

Hraju na počítači, chodím s klukama ven, natáčím na youtube různá videa (hlavně o počítačových hrách) – když si to s kámošema zpětně pouštíme, tak se dost smějeme a jsem rád, že jsem natočil takováhle videa, u kterých se někdo baví.

 

Prý Tě fascinuje oheň, je to pravda a proč?

Fascinuje! Oheň je prostě všechno. Nevím proč, ale já miluju obrovskej fajrák.

 

Už víš, čím bys chtěl být?

Chci se začít věnovat programování – chci být programátor a i bubeník.

 

Co bys vzkázal ostatním dětem, které by chtěly umět bubnovat tak jako ty?

Je to super koníček, ale musíte si sami bubny vybrat – nesmí vás nikdo nutit. Ale nesmíte být líní a polevit. U mě to taky tak funguje – začínám lajdat, tak mě musí dávat rodiče jasná pravidla, že na počítač můžu až po bubnování a podobně, a za pár dní se dám zase dohromady a líné období mě opustí.

 

A co Ti bubnování dává?
Tak hlavně rytmus, fyzičku (bicí posilují svaly na rukou) a dobře se na to balí holky. :o)

 

Jak se těšíš na léto? Budeš cvičit na bubny i o prázdninách?

Na prázdniny se těší úplně každej. Já se taky těším. O prázdninách pojedu k babičce a dědovi na ranč. Vezmu si s sebou elektrický buben, protože ten nevydává tak hlasitý zvuk a budu trénovat aspoň půl hodiny denně. Na velké bubny tam hrát nemůžu, protože bych plašil zvířata, co babička s dědou na ranči mají.

(autentický přepis)

Přeji Martinovi, ať se mu stále daří – minimálně tak, jako doposud, splní se mu všechna přání a děkuji za rozhovor.

autor: Radka Holeštová

foto: Miroslav Benda

Autor:admin