Pan Emil Dvořák (* 1927) je chemik s úzkým zaměřením na výrobu syntetického kaučuku. Je autorem technologie, podle které se projektoval úsek polymerace v závodě Kaučuk. Do roku 1970 úspěšně řídil výzkumný ústav se zaměřením na výrobu kaučuků a polystyrenů. Po okupaci Československa, kdy svými názory nevyhovoval, se živil jako dělník. Na konci roku 1989 se stal angažovanou osobou v kralupském Občanském fóru.
Jak vzpomínáte na začátky OF v Kralupech?
Na začátku mě oslovili pánové Václav Horák a Martin Žambourek z Nelahozevsi. Bylo jim kolem dvaceti let, mně 62. Přizvali
jsme pár dalších ochotných lidí a dali se do práce. První shromáždění se konalo 2. 12. 1989 ve Vltavě, zúčastnilo se ho asi 500 lidí. Dne 2. ledna 1990 bylo ustanoveno koordinační centrum OF. Bylo vytvořeno 10 samostatných sekcí a zvoleni jejich zástupci.
Jak se po revoluci formovala samospráva města?
Musím říct, že nám stávající funkcionáři vycházeli vstříc. Starý režim se sám rozpadal a nebylo zapotřebí velkého úsilí, aby přestal fungovat. V Kralupech nepadla jediná politická facka. Do představenstva Městského národního výboru jsme za OF kooptovali čtyři své zástupce. Dbali jsme zásady, že stát musí fungovat a proto jsme se zdrželi jakýchkoli změn, které by poškodily ekonomiku nebo město. Angažovali jsme se tam, kde na vedoucích místech byly politické figury.
Jak dopadly v Kralupech první svobodné parlamentní volby?
Volby se konaly 8. a 9. června 1990. Volby jsme vyhráli. Zúčastnilo se jich 96,5 % obyvatel a OF získalo 62,5 %. Byli jsme spokojeni a začali připravovat volby do místní samosprávy. V té době jsem končil, protože jsem zastával názor, že politika by se měla dělat na úrovni hnutí bez politických stran. A to se neprosadilo.
Dalším milníkem v naší historii byl rok 1968, jak byste toto období charakterizoval?
V šedesátých letech došlo k nadechnutí a ke zvýšenému tepu srdce země. Ohromné investiční stavby v chemii a v dalším průmyslu, růst výzkumných ústavů, projekčních organizací, rozvoj akademie, nová divadla, nová vlna ve filmovém průmyslu… To vše se dělo vlastní silou tohoto národa. Tuto dobu jsem intenzivně prožil a i ovlivňoval jako vedoucí výzkumného ústavu a angažovaný veřejný činitel v Kralupech.
Co se v Kralupech v době okupace dělo?
Na závodě Kaučuk byl ustanoven štáb, který řídil veškerou činnost proti okupaci v Kralupech a jeho okolí. Předsedal mu Ing. Ctirad Svoboda, bývalý důstojník ČS armády. Okupační armáda si vybudovala stanoviště v Úžicích. Odtud se snažila ovlivňovat dění v Kralupech a okolí. Předseda MNV se ztratil a veškerou činnost města řídil p. Šimůnek, ředitel hudebky. Dne 7. listopadu okupační armáda uspořádala vzpomínku na padlé rudoarmějce v roce 1945. MNV opět zastupoval p. Šimůnek. Na hřbitově, kde se ceremoniál konal, mi Šimůnek šeptnul do ucha, jak vojáci zahynuli. Jednoduše obsadili lihovar, kde byl pouze metanol, který se přidával do etanolu jako denaturační látka a tu přes naléhání přítomných, že je to jed, vypili. Někteří umřeli a mají pomník
na kralupském hřbitově, část jich oslepla.
Jak zasáhla tato doba Vás osobně?
V roce 1969 mě navštívili tři občané SSSR v civilu a přemlouvali mne, abych změnil názory na okupaci. Byl jsem v SSSR znám jako odborník ve výzkumu syntetického kaučuku. Jeden z nich to vyjádřil velmi prostě. Říkal, není zapotřebí rovnou kleknout na kolena, ale stačí jen naznačit a drobet se prohnout a bude vše odpuštěno. Okupace v roce 1968 byla začátkem konce komunismu. Ideje byly nahrazeny vojenskou silou. Dnešní doba tomu dává za pravdu. Demokracie je rozvážená po světě pomocí armád a má to své tragické následky pro demokracii i svět.
Děkuji panu Dvořákovi za rozhovor a přeji mu hodně zdraví a pohody do dalších let!
Radka Holeštová
REDAKCE: tel. č. 
