V říjnovém čísle Zpravodaje bylo vzpomenuto výročí 150 let otevření nové železniční trati. V dnešním příspěvku si ukažme, jak v té době, tedy v roce 1865, vypadalo kralupské náměstí.
ak vypadalo před 150 lety kralupské náměstí, o jehož nové podobě v současné době probíhají stále diskuse, zachytil na perokresbě známý kralupský malíř Josef Holub. Mistr Holub se narodil v roce 1870 a nemohl si tudíž kralupské náměstí pamatovat a navíc do Kralup se jeho rodiče přistěhovali až ke konci 19. století. Signovaná perokresba je až z roku 1932 a Holub ji nakreslil podle vyprávění pamětníků, kteří v jeho době ještě žili.
Vzhled náměstí je však pravděpodobně zcela věrný. Na první pohled je patrné, že kde je dnes Palackého náměstí, byla obyčejná vesnická náves s potůčkem a husami. Kralupy měly v té době již 15 let samosprávu, ale po návsi stále ještě chodili bývalí konšelé. Poslední rychtář Antonín Slabý však v té době již nežil. V roce 1865 byl starostou Kralup sedlák František Beran. Jeho grunt byl na návsi, ale na obrázku není zachycen. Byl by u pravého okraje obrázku.
Potůček, který byl pravým ramenem Zákolanského potoka, z kterého odbočoval v místě, kde se ještě dnes říká „Na Jízku“, přiváděl vodu do starého křížovnického mlýna na soutoku s Vltavou v dnešní Rybově ulici. Říkalo se mu Mlýnský potok. Na obrázku je vidět, že byl překlenutý kamenným můstkem ke vchodu do Durasova statku. Statek měl od roku 1771 číslo popisné 17. V druhé polovině minulého století byl zbourán a na jeho místě vyrostl obchodní dům „Máj“. Dnes zde stojí od začátku roku 2014 moderní budova městského úřadu. Durasův statek patříval Antonínu Slabému (1776-1853), který byl v letech 1807 až 1848 kralupským rychtářem. Byla zde zřejmě i rychta a rychtář s konšely rozhodovali o obecních záležitostech. Městská samospráva se tak vrátila na místo, kde už jednou byla.
V blízkosti potůčku stávala dřevěná zvonička ve tvaru Y s kruhovou stříškou nad rozvětvením. Když o dva roky později, v roce 1867 si Kralupy postavily vlastní školu, umístily na valbovou střechu školy čtyřbokou zvoničku se zvonkem sv. Jana Nepomuckého. Stará škola č. p. 48 stojí naproti městskému úřadu dodnes, zvonek je v městském muzeu. V blízkosti zvoničky byla obecní studna s okovem na provaze, který se navíjel na rumpál s klikou. Okov je starý název studničního vědra, které se po dopadu na hladinu vody překlopilo. Aby do studny nepadalo listí, kryla studnu sedlová stříška. Od studny vedla lávka na druhou stranu potoka, kde se táhla dlouhá kamenná zeď Staňkovské zahrady až ke gruntu Jodlů. Silueta stromů za zahradou lemuje břeh Zákolanského potoka, který tekl paralelně s náhonem mlýna.
Dlouhý domek s bílým štítem u pravé strany obrázku patřil starému rodu Jodlů. V roce 1865 zde dožíval Jan Křtitel Jodl kralupský, jak hlásá pamětní deska na dosud stojícím domě. Profesor Jan Jodl byl žákem Josefa Dobrovského a zařadil se do obrozeneckého proudu první poloviny 19. století spolu s Dobrovským, Jungmannem, Palackým a Šafaříkem. Na pamětní desce na jeho rodném domě je označen jako buditel.
V sedmdesátých letech devatenáctého století byla zastavěna západní strana náměstí tak, jak ji známe dodnes. Venkovská idyla kralupské návsi s potůčkem, nad kterým se skláněly vrby a olše, a ve kterém se brodily husy, kachny i děti, skončila v roce 1882,
kdy kralupský starosta Prokop Jindřich Masner nechal potok zaklenout a klenbu zasypat a celou náves vydláždit. Ze staré venkovské návsi se tak stalo náměstí. Od té doby dodnes se sice vzhled kralupského náměstí podstatně změnil, jeho velikost však ne.
Ing. Josef Stupka
REDAKCE: tel. č. 
