Tam, kde dnes stojí moderní budova Vysoké školy chemicko-technologické, tzv. Technopark, býval, jak si ještě všichni pamatujeme, mlýn. Ale ještě před tím, a to již nikdo nepamatuje, zde stával starý selský grunt Šestáků. Patřil této rodině po tři staletí a dědil se z otce na syna.
V nejstarším zápisu z roku 1550 je zaznamenáno, kolik v penězích a kolik v naturáliích musí předat vrchnosti Vávra Šesták ke dni sv. Jiří. Vrchností byl církevní řád křížovníků s červenou hvězdou. Za panování Marie Terezie v roce 1771 dostal estákovský grunt číslo popisné 7. Číslovací komise se tehdy dostala až k číslu 13. Tolik měly tehdy Kralupy domů. Rod Šestáků se udržel nejdéle ze všech kralupských rodů. Dokonce přežil i třicetiletou válku. Během třicetileté války byla většina kralupských gruntů vypálena, rozbořena a opuštěna. Přežily jen dva grunty – Šestákův a Řepkův. Řepkův grunt stával v místech, kde je dnes Česká spořitelna.
Konec po staletí trvajícímu vlastnictví gruntu č. 7 rodinou Šestáků nastal v roce 1866, kdy statek zakupují František a Anna Durasovi za 14.000 zlatých rakouské měny. Statek byl zbourán a na jeho místě byl v roce 1867 postaven mlýn. Mlynářem se stal Josef Šebek. Ačkoliv přímo podle mlýna tekl potok, nemohl jej využít jako hnací síly pro pohon mlýnské stolice, protože vodní právo bylo vázáno na prastarý mlýn č. 9 v lokalitě Na Hrádku. Nezbylo tedy mlynáři nic jiného, nežli zvolit pro pohon mlýna páru. Vlastní budova mlýna měla obdélníkový tvar, sedlovou střechu a zabírala velkou část dnešní Jodlovy ulice. Kotelna s cihlovým komínem stála na rohu ulice Jodlovy a Žižkovy a navazovala na budovu určenou jako obytný dům rodiny mlynáře.
V poslední třetině 19. století docházelo v Kralupech k nevídanému vzestupu průmyslového podnikání. Podnikatelé zakládali nebo kupovali průmyslové závody v areálu Kralup. Byl mezi nimi i Vilém Karpeles, který v roce 1875 kralupský parní mlýn zakoupil. Karpeles patřil ke kralupské izraelské obci, své židovství však příliš nezdůrazňoval a naopak si své jméno dal změnit na křesťansky lépe znějící příjmení Kars. Tak se později podepisovaly i jeho děti Jiří Kars, Hanuš Kars a Elsa Karsová.
K velkému zklamání Viléma Karse jeho nejstarší syn Jiří neměl v nejmenším úmyslu převzít majetek a stát se mlynářem. Měl umělecké ambice a stal se známým malířem, především v cizině. Když v roce 1927 Vilém Kars zemřel, získali celý majetek dědicové a v roce 1933 jej prodali akciové společnosti „Mlýnské závody Praha“. Společnost starý mlýn přestavěla a dala mlýnu tvar moderní funkcionalistické budovy se silem a vodojemem na vrcholu stavby podle projektu architekta Gustava Fantla. Mlýn sloužil v této podobě až do roku 2005, kdy byl provoz ukončen. Budovu odkoupilo město a od něj Vysoká škola chemicko-technologická v Praze se záměrem vytvořit zde vědecké pracoviště se zaměřením na materiální výzkum. Během dvou let, od roku 2013 až 2015, byla stavba tzv. Technoparku dokončena a předána slavnostně do provozu 5. června 2015.
Ing. Josef Stupka
REDAKCE: tel. č. 
