Kralupy nad Vltavou – Ve čtvrtek 28. dubna 2016 po jedenácté hodině dopoledne jsem šla po pravém chodníku po Masarykově mostě směrem do Lobečku, v každé ruce tašku s nákupem. V tom mi zazvonil mobil. Zpomalila jsem a hledala jej v tašce.
Ani jsem nestačila přijmout hovor, když mě náhle srazil ramenem a řídítky cyklista jedoucí po chodníku – kde kola vůbec nesmějí jezdit! On nespadl… a ani se neotočil… pokračoval docela rychle dál. Já jsem upadla naštěstí na chodník. Odřela si bradu, obě ruce, obě kolena, roztrhla kalhoty, část nákupu byla na vyhození.
Když jsem se probrala z leknutí, v dáli po chodníku jelo stále zelené kolo s šedým blatníkem a cyklistou v černé mikině s bílým nápisem a modré kšiltovce… Naštěstí jsem nespadla do silnice, i mobil se zarazil o betonové zábradlí mostu a neskončil v řece. Naštvaná, špinavá a celá od krve jsem pak dorazila domů.
Pokud jste z mého příběhu poznali bezohledného cyklistu, pak je na vás, jak s touto informací naložíte.
Je prima, že město buduje trasy pro cyklisty, ale kdo bude vzdělávat bezohledné cyklisty v základních pravidlech lidského chování? A kdo ty nepoučitelné potrestá?
autor: H. A., obyvatelka města Kralupy n. Vlt.
REDAKCE: tel. č. 
