V sobotu 7. května se v centru města mluvilo hlavně slovinsky! Popíši vám příběh, kterého jsem byl svědkem, a který patří mezi ty nejzajímavější a nejdojemnější, jaké jsem na kralupské radnici zažil.
V minulém Zpravodaji psal pan Ing. Stupka o deportaci obyvatel slovinské vesnice Opatje Selo za první světové války do Kralup nad Vltavou a okolí. Jejich potomci se po sto letech rozhodli navštívit místa, kde jejich předkové několik let žili, pracovali, rodili se i umírali. Právě přes kontakt s Ing. Stupkou, a později ředitele muzea PaedDr. Racka, jsme tedy připravili pro slovinské hosty program, který jim měl ukázat – alespoň trochu – tvář města, s kterou se jejich předkové setkali v roce 1915.
O výpravu do Čech byl u obyvatel městečka Opatie Selo a v jeho okolí veliký zájem. Do Kralup jich přijela téměř stovka. Různého věku, od malých dětí až po seniory, přímé potomky evakuovaných lidí. Přijel i starosta – župan – oné oblasti, pan Mauricij Humar a předsedkyně krajinského spolku, paní Erika, která výpravu do Čech organizovala. V pátek večer vyjížděly autobusy za Slovinska, aby v sobotu dopoledne zastavily u radnice v Kralupech. V sále Technoparku se představily obě strany setkání. My, Kralupáci,jsme Slovincům krátce představili minulost a hlavně obraz města z dobových fotografií a pohlednic z počátku 20. století, Slovinci obdobně své město a okolí. Ale nejzajímavější pak byla ukázka toho, co si Slovinci připravili pro nás. Přes sto let si přenášejí a pamatují určitá česká slova a zvyky.
A tak slovinské děti měly ukázku ze staré školy, z vyučování, kdy jmenovaly české měsíce a zpívaly českou koledu. Pak nám celý sál zazpíval dvě české písničky a na konec jakousi hymnu své oblasti. Během setkání mě přímo oslovilo několik slovinských občanů. Ukazovali mi korespondenci z Čech, kterou si jejich rodiče a prarodiče posílali ještě mnoho a mnoho let poté, co se vrátili do rodné země. Fotografie z Kralup i z okolních obcí, kde několik let žili a pracovali a na nichž byli s českými rodinami a přáteli. Vyprávěli, jak evakuovaní po návratu do otčiny vzpomínali s láskou na svůj dočasný pobyt daleko od domova. Jiní hovořili, a opět dokumentovali fotografiemi, že se mnozí – ještě po 2. světové válce – do Čech a na Kralupsko přijeli podívat a hledat své známé a blízké. Vzpomínali na jídla, která doma vařili a která byla ryze česká, i na slova a výrazy z češtiny přejatá. Diskuse by byla klidně velmi a velmi dlouhá, neboť slovinština má k češtině velmi blízko a návštěvníci chtěli o Kralupech načerpat mnoho informací.
Slovinci pak ještě navštívili školu na Komenského náměstí, městské muzeum a kralupský hřbitov, kde je několik jejich krajanů pohřbeno. Návštěva slovinských občanů v Kralupech je poutavým příběhem. Po ukončení 1. světové války se pak lidé do svého městečka vrátili a pokračovali v normálním životě. Ale na svou českou životní epizodu nezapomněli, měli jí v srdci a své dojmy a vzpomínky předávali svým potomkům a ti zase svým. Pobyt slovinských přátel v našem městě sice trval jen jeden den, ale myslím si, že během něj byly navázány velmi srdečné vztahy mezi oběma stranami.
O historii a osud svých krajanů projevila zájem i slovinská ambasáda, jejíž velvyslanec se chystá do Kralup na návštěvu.
Petr Holeček, kralupský starosta
Slovinští uprchlíci
Slovinsko bylo za první světové války součástí Rakousko-Uherska, a když první granáty začaly dopadat do oblasti Goricie, nařídily rakouské úřady evakuaci všech obyvatel. Většina obyvatel byla přemístěna do Čech a největší skupina k nám do Kralup. Mnoho rodin pak našlo útočiště i v okolních vesnicích v blízkosti Kralup. Pracovali na polích v Zeměchách, Nelahozevsi, Blevicích, Kolči, Dolanech, Zlončicích a v cukrovaru v Úžicích. Když válka v roce 1918 skončila, všichni se vrátili domů. Na svůj pobyt v Kralupech a okolí dlouho vzpomínali a o tom, jak je všude vlídně přijali a na každém kroku pomáhali, vyprávěli i svým dětem. A jejich děti, když vyrostly, pak tyto vzpomínky zase převyprávěly svým dětem. A tato třetí generace slovinských uprchlíků navštívila 7. května 2016 Kralupy.
Ing. Josef Stupka
REDAKCE: tel. č. 
