„Kralupy nikdy nebyly městem, kde by byla velká základna sprejerů. Vždycky to bylo tak maximálně o pěti lidech. Teď už je to ale úplně jinak. Z Kralup sprejeři v podstatě vymizeli. Pokud se někde objeví posprejovaná zeď, je to od lidí, kteří sem přijeli z okolí,“ říká Jan Šimáček, lehce kontroverzní autor několika uměleckých grafitů, které na zakázku pro město vytvořil. Lidé si jeho práci mohou prohlédnout v Tyršově ulici (podchod pod tratí), nebo ve Štefánikově ulici v Lobečku, na dětském hřišti, kde se to na protější stěně hemží hrdiny z animovaných seriálů.
Jak jste se k této formě moderního umění dostal? Čím Vám tato činnost nejvíce imponuje?
K této formě umění jsem se dostal přes tvorbu grafit. Dříve jsem hodně běhal po ulicích a sprejoval. Postupem doby mě to ale přestalo bavit, a proto jsem svoje kresby začal dávat na internet. Díky tomu jsem se pak dostal k některým zakázkám, což mě pochopitelně mile překvapilo. Co se týče těch úplných začátků, tak první grafity jsem udělal cca ve čtrnácti letech. Dlouho jsem hledal něco, „co by mohlo být opravdu moje“, čemu bych se mohl intenzivně věnovat. Začal jsem tedy budovat svoji značku v rámci sféry sprejerů. Byla to jedna z cest, jak se vybít a zviditelnit se.
Vaše grafity zdobí hned několik míst v Kralupech nad Vltavou. Byla pro Vás spolupráce s městem skutečnou výzvou?
Výzva to byla určitě. Navíc jsem v tu dobu procházel docela složitým životním obdobím a paradoxní na tom všem bylo, že právě v době, kdy jsem se necítil moc dobře, jsem dostal za úkol nakreslit něco pozitivního pro lidi. Z počátku jsem se s tím trochu trápil, ale nakonec jsem se do toho dostal. Výsledek si může každý sám prohlédnout a zhodnotit.
Zkuste nyní představit práce, které považujete Vy sám za nejzdařilejší?
Jsou to všechno práce, které nebyly vytvářeny legálně. Běžní lidé je jen těžko mohou nějak posoudit, neboť hodnotu mají pouze pro fanoušky, kteří se v této sféře pohybují. Jsou to všichni ti, co dělají grafity, nebo lidé, kteří se pohybují kolem street-artu. Když pracuji na nějaké zakázce, která má stanovenou strukturu, je to pro mě svazující. Nejlepší je stoupnout si ke zdi a ztvárnit přesně to, co člověk v danou chvíli cítí. Z toho důvodu nerad tvořím návrhy, přestože rozumím tomu, že bych měl dodržet
to, co si daná strana objedná.
Tvoříte raději konkrétní postavy, nebo jsou Vám vlastní spíše surrealistické tvary a nápisy?
Jsem jeden z mála lidí, kteří se nedrží žádného konkrétního stylu. Jednou dělám kubismus, jindy zkouším jiné techniky atd. Jsou lidé, kteří mají svůj styl zajetý, ale k nim já nepatřím.
Liší se nějakým způsobem vnímání kompozice grafit ve srovnání s klasickou malbou?
Asi jak u kterého autora. Já sám pochopitelně také kreslím, ale spíše mě baví malovat věci abstraktní. Mám rád nepravidelné tvary a zásadně nekreslím realitu. Myslím si tedy, že ke klasické malbě přistupuji v podstatě obdobně.
Na začátku Vaší umělecké dráhy bylo pouhé pirátské sprejerství? Jak se měnil Váš náhled na grafity s postupem času?
Určitě tomu tak bylo. Tohle všechno se ale mění s věkem. Několikrát se i stalo, že jsem tady v Kralupech posprejoval místa, která jsem pak za pár let přetřel na bílo, aby to nějak vypadalo. Pro veřejnost je to možná až příliš tvrdé, ale pro sprejera jednoduše platí, že zkraje musí ničit, aby posléze mohl tvořit. Nicméně velká většina lidí nedělá grafity ani tak pro umění, jako pro adrenalin s tím spojený. Z toho důvodu lze vidět grafity i na místech, kam by normálního člověka nenapadlo vylézt. Prozradím na sebe, že i já sám jsem dříve provozoval dobrodružné výpravy do neuvěřitelných výšek, a to pochopitelně bez jakéhokoliv jištění.
Existuje v rámci sprejerských komunit i jakési tvrdé jádro, které by se nikdy nesnížilo k legálním aktivitám?
Existuje. Je spousta lidí, kteří by nikdy nešli do „komerce“. Člověk ale nikdy dopředu neví, kam ho život zavede. U mě to bylo tak, že jsem jednoduše potřeboval peníze. Proč si je tedy nevydělat tím, co opravdu umím? Takhle jsem na to nahlížel. Myslím, že v tomto ohledu nejsem zdaleka sám. Mnozí další by po něčem podobném také rádi skočili, ale protože jsou problémoví, tak jen těžko mohou doufat v to, že by s nimi město uzavřelo jakoukoliv smlouvu.
Domníváte se tedy, že se grafity vydaly víceméně cestou komerce?
Ano. Přesně tak tomu je. Lidi se takto začínají živit a uplatňují tyto dovednosti i v jiných oborech. Doba se v tomto ohledu hodně změnila. Většina budov je monitorována, všechno je nové a moderní, špinavá zákoutí pomalu mizí. Po éře komunismu tady zůstala spousta šedivých domů, ale to už nyní neplatí. I klasické paneláky mají barevné fasády a je zjevné, že toto prostředí v nikom neprobouzí touhu po zviditelňování se. Tento druh undergroundu zkrátka odchází s naší generací.
Jaký je Váš názor na vyslovené vandalství, kdy dotyčný evidentně tuto činnost neovládá, a ještě dokáže poničit dům s novou fasádou?
To se mi nelíbí a sám to odsuzuji. Tohle jsem nikdy nedělal, možná jen několikrát, když jsem byl hodně mladý. Člověk, který bere grafity jako skutečné umění, by se nikdy jen tak nepodepsal na čistou zeď. Tyhle věci dělají dnes většinou středoškoláci. Široká veřejnost je pochopitelně velmi citlivá na ničení veřejného pořádku, nemluvě o pokreslených zdech.
S jakými ohlasy jste se setkal při práci pro město?
Ohlasy byly většinou hodně pozitivní, až mě to překvapilo. Lidé se ke mně chovali moc hezky, přestože bez komplikací se to úplně neobešlo. Hned několikrát za mnou dorazila městská policie, která dostala od někoho avízo o tom, že tam a tam nějaký kluk počmárává stěny. Všechno se ale v klidu vysvětlilo.
Čekají na Vás v dohledné době nějaké projekty? Jakými formami svoji tvorbu nyní zviditelňujete?
Nyní třeba připravuji práci pro jeden podchod v Brně. Tohle bude opravdu velká možnost, jak svoji práci zviditelnit. V průběhu roku se účastním několika exhibic, přičemž tou nejvydařenější pro mě letos byla velká akce s názvem Meet the Street, kde se mi podařilo se svými grafity zvítězit.
Aleš Levý, tiskový mluvčí MěÚ
REDAKCE: tel. č. 
