Po demolici první kralupské školy v Jodlově ulici došlo v letošním roce i na demolici hotelu Praha na Palackého náměstí. Hotel Praha byl i restaurací a kavárnou a mladší generace ho zná už jen jako prázdnou a opuštěnou budovu.
V listopadovém vydání Kralupského Zpravodaje si čtenáři již mohli stručnou zprávu o demolici přečíst. Demolice byla již dlouho v plánu v rámci rozšíření centrálního náměstí. Stejné úmysly, tedy rozšíření náměstí, měla kralupská samospráva již před více než 100 lety, ale pro nedostatek finančních prostředků se to obci nepodařilo. Tehdy zde ovšem hotel Praha nestál, ale na stejném místě byl dům sedláka Františka Berana, který se po zrušení roboty v roce 1848 stal prvním kralupským starostou. V roce 1899 prodal jeho syn Antonín Beran celou usedlost majiteli pivovaru Josefu Fišerovi. Ten nechal v roce 1934 usedlost zbořit, a postavil zde podle plánů architekta Bohumila Slámy hotel Praha.
Hotel Praha v roce 1940. (Foto: Archiv autora)
Bohumil Sláma byl ve své době jeden z nejlepších architektů. Byl žákem slavného budovatele Národního divadla a Národního muzea Josefa Schulze. Hotel postavil ve stylu dekorativního funkcionalismu. Před druhou světovou válkou byl hotel středem kralupského společenského ruchu. Sloužil jako restaurace, kavárna a hotel. Na zvýšeném pódiu kavárny hrávala taneční hudba.
Za sněhové přeháňky 15. března 1939 vtrhnul do Čech Hitlerův Wehrmacht. Na to ale majitel hotelu “neárijec” Josef Fišer nečekal, a uprchl do ciziny. Přišel o pivovar a kavárnu Praha, ale nepřišel jako ostatní kralupští Židé o život. Němci dosadili do vedení pivovaru a hotelu svého “treuhändra”, tedy důvěrníka, Wilhelma Millera. Nikdy jsem ho ale v kavárně Praha nespatřil. Byl zde místo něho stále český zástupce s podivným jménem Hacmac. Byl to statný vysoký muž se zrzavými vlasy. Stále seděl v restauraci a popíjel pivo. Nikdy jsem ho neviděl ve společnosti s Němci.
Za války jsem poznal kavárnu Praha dokonale. Rok jsem v ní bydlel. Ne jako host v hotelovém pokoji, ale v podzemní místnosti se zamřížovanými okny těsně u chodníku v tzv. sklípku. V rámci totálního nasazení mne kralupský úřad práce zařadil k Luftschutzu, tj. protiletecké obraně, ale ve skutečnosti do regulérního hasičského sboru. Skupina totálně nasazených živnostníků a studentů, kterým Němci v roce 1944 zavřeli střední školy, sem byla soustředěna. Po skončení války v roce 1945 se rodina původního majitele do Kralup vrátila a nechala pivovar válkou značně poničený opravit, takže v roce 1946 mohla být opět zahájena výroba, ale dlouho se z hotelu Praha a pivovaru neradovala. V padesátých letech Fišerovi opět o majetek přišli. Celý objekt byl znárodněn. Dolní část objektu s restaurací a kavárnou převzal podnik RAJ, tedy restaurace a jídelny, zatímco do horních pater byla umístěna Okresní vojenská správa. Od roku 1954 byla v hotelu Praha provizorně otevřena kralupská knihovna, než byla přestěhována do domu č. p. 111 v Jodlově ulici, kde je dodnes.
V devadesátých letech minulého století zakoupil hotel Praha soukromý podnikatel. Celý hotel rekonstruoval, a aby zvětšil hotelovou kapacitu, nechal budovu zvýšit o nástavbu podle návrhu architekta Jiřího Hánla. Rekonstrukce byla dokončena v roce 1993. Po otevření hotelu však majitel zahynul při dopravní nehodě a hotel byl uzavřen. Uzavřený hotel pak dlouho chátral. V roce 1997 zakoupil městský úřad areál pivovaru a hotel Praha s úmyslem přemístit do této budovy radnici. Místo bylo ideální, přímo na náměstí, ale pro umístění všech odborů úřadu by bylo nezbytné objekt zvětšit ještě o přístavbu. Nakonec v rámci plánu na přestavbu centra města zvítězil ve výběrovém řízení návrh architektonického ateliéru Satra Picek Architects. Ten však již s budovou hotelu Praha ve svých plánech nepočítal. Pro nový městský úřad bylo zvoleno jiné místo a budova hotelu Praha byla určena ke zbourání.
autor: Ing. Josef Stupka
REDAKCE: tel. č. 
