Josef Stupka, historik a spisovatel: Kralupy se mění stále k lepšímu a hezčímu městu ve srovnání s minulostí

Ve středu 28. prosince 2016 oslaví 89. narozeniny významný občan našeho města, místní historik, pravidelný přispěvatel Kralupského Zpravodaje, laureát ocenění Čestný občan Kralup nad vltavou, vážený pan Josef Stupka. Jménem celé redakční rady Kralupského Zpravodaje přeji panu Stupkovi k narozeninám hodně zdraví, sil, dny naplněné pohodou, optimismem a spoustou badatelských úspěchů, které poodkryjí další období historie našeho města. Kdo by náhodou nevěděl, kdo pan Stupka je a čím je pro naše město důležitým, dozví se vše z přiloženého rozhovoru.

Jste rodilý Kralupan – jak vzpomínáte na své dětství?

Narodil jsem se v Kralupech nad Vltavou v domě, který stojí v Kaplířově ulici č. p.163. To jméno asi nikomu nic neříká. Je to ulice v centru Kralup a podchodem pod dráhou se lze dostat rovnou na Palackého náměstí. V dolní polovině jednopatrového domu je dnes veterinární klinika. Můj otec se narodil rovněž v Kralupech i můj dědeček a dokonce i pradědeček. Bydleli v Lobči v dnešní Přemyslově ulici, která byla dříve součástí obce lobečské a nikoliv Kralup. To generační sepětí mi asi zůstalo v krvi, a tak kdykoliv jdu ulicemi Kralup, říkám si, že tudy kdysi procházeli i oni. Do školy jsem začal chodit v roce 1933. Byla to škola na Palackého náměstí a říkalo se jí tehdy škola chlapecká. Ve všech třídách visely obrazy prezidenta Masaryka.

Místní Vás znají jako historika, ale původním povoláním jste učitel. proč jste se rozhodl pro kantorskou dráhu?

Povolání učitele, který se těšil velké váž-nosti a úctě, mi velmi imponovalo a už jako kluk jsem se rozhodl, že budu učitelem. V roce 1942 uprostřed válečných let, kdy obrazy prezidenta Masaryka byly nahrazeny obrazy prezidenta Háchy, jsem se vy-pravil do Prahy a navštívil jsem učitelský ústav v Panské ulici. Dali mi dotazník s přihláškou. Vše jsem si cestou vlakem zpátky do Kralup pečlivě přečetl a s hrůzou zjistil, že učitelský ústav vyžaduje znalost hry na housle. Na ty jsem hrát neuměl. To byl konec mých plánů.

Nakonec jsem se ale učitelem stejně stal, a dokonce jsem se po třiceti letech v roce 1972 do Panské ulice vrátil. Učitelský ústav zde již nebyl a na vchodu byl nápis „Střední průmyslová škola sdělovací techniky“. Učil jsem zde elektrotechnické předměty. Elektrotechnika byla mou láskou. Vystudoval jsem elektrotechnickou fakultu ČVUT, by jsem asistentem na katedře teoretické elektrotechniky i učitelem na „Střední průmyslové škole elektrotechnické“ v Ječné ulici. Na průmyslovce v Ječné ulici jednoho dne propustili z politických důvodů mého kolegu, který učil předmět „Základy automatizace a regulace“. K mé nelibosti mi ředitel tento předmět přidělil. Zjistil jsem, že na tento právě do škol zaváděný předmět neexistují ani osnovy, a ani žáci nemají potřebnou učebnici. Na žádost ministerstva školství jsem oboje sepsal. To byl začátek mé literární činnosti. Pak následovaly další knihy s odbornou tematikou.

A co Vás zaujalo na historii, tak diametrálně odlišné od elektrotechniky?

Historii, či lépe řečeno regionální historii, jsem se začal věnovat až po odchodu do důchodu v roce 1987. Velmi mne zaujal kralupský archiv, který byl umístěný v budově č. p. 6 bývalého obecního úřadu. Byly zde uložené obsáhlé složky se zápisy schůzí obecních zastupitelství i obecních rad již od 19. století. Zaujala mě složka policejní, ve které byla i hlášení jednotlivých městských strážníků. Sloh byl archaický a obsah svědčil o neobyčejné svědomitosti strážníků. Například hlášení strážníka Kejmara, že v Přemyslově ulici je v chodníku rozbito několik dlaždic.

Jak se stalo, že jste se stal pravidelným přispěvatelem Kralupského Zpravodaje?

Napsal jsem v roce 1995 redaktorce Zpravodaje Daně Kružíkové, zda by neměla zájem o příspěvek z historie, konkrétně z hlášení tehdejších strážníků, a ona souhlasila. Můj první příspěvek do Zpravodaje, který měl tehdy dvojnásobný formát nežli dnes, vyšel, a tak začala má literární časopisecká přispěvatelská dráha, která trvá dodnes. K dnešnímu dni to je 283 příspěvků na nejrozličnější téma.

Vydal jste již 11 knih o Kralupech. Jak náročná a čím zajímavá byla tato tvorba?

V roce 2002 jsem se seznámil se sběratelem starých pohlednic Tomášem Fabiánem. Jako kra-lupský rodák se specializoval na pohlednice starých Kralup. On dodal pohlednice, já k nim text, a společným úsilím vznikla má první kniha „Kralupy na starých pohlednicích“. Další pohled na minulost Kralup umožnila akce pracovníka městského úřadu Mgr. Kamila Haince, který vyzval občany k zapůjčení starých pohlednic a fotografií, které archivoval na disk počítače a dal mi je k dispozici. Studium starých časopisů, archivů a vyprávění starých pamětníků mi dalo dost látky pro napsání dalších knih. Dlouholetá zkušenost mi ukázala, že není tak těžké knihu napsat, jako sehnat vydavatele. K dnešnímu dni mi vyšlo celkem 11 knih. Pro vysoký věk od další literární činnosti musím upustit.

Jak vnímáte změny, které se nyní v Kralupech odehrávají?

Myšleno například zásadní investiční akce, které svým způsobem mění tvář Kralup… Kralupy se mění stále k lepšímu a hezčímu městu ve srovnání s minulostí. Myslím s tou minulostí bolševickou, kdy vše mizelo pod vrstvami asfaltu a římsy domů padaly lidem na hlavu. Zvláště okolí kostela s mozaikovou dlažbou každý ocení. Nejenom to, ale i celou koncepci přestavby centra města a architektonicky výborně vyřešenou novou budovu městského úřadu nelze přehlédnout. Mimo centrum pak kruhové objezdy přispěly nejenom k větší dopravní bezpečnosti, ale i k zlepšení vzhledu celého města.

Autor: Radka Holeštová

Autor:KZ