V minulém čísle Kralupského Zpravodaje, které vyšlo 6. března 2017, bylo několik stránek věnováno úvahám o možnosti využití velkého prázdného prostoru před kralupským nádražím, mezi ulicemi Nádražní, Trojanovou a Libušinou. O místo projevil zájem řetězec hypermarketů Kaufland.
Prázdné místo v územním plánu, označované jako „smíšená obytná centrální plocha“, nebylo vždy opuštěným územím připomínajícím rumiště. Bývala zde kolébka kralupského průmyslu 19. století. Řekněme si o tomto místu, které se stalo předmětem zájmu, více. Na uvedeném pozemku stával první průmyslový závod Kralup, otevřený v roce 1857, tedy právě před 160 lety, nepočítáme-li loděnici postavenou o rok dříve. A nebyl to závod ledajaký. Ve své době to byl největší chemický závod v Čechách, zabírající plochu čtyř hektarů v místech, kde dříve bývala pole kralupských sedláků. Je to neuvěřitelné, ale ze starých map je patrné, že tento chemický, v dřívějších dobách označovaný jako lučební závod, byl větší nežli tehdejší Kralupy. Podnik byl zaměřen na výrobu kyseliny sírové a dusičné a dále na síran sodný, krystalovou vodu, skalici a vodní sklo.
Závod založil podnikatel Jan Jordan, původem ze severních Čech. S několikaletým předstihem vykoupil potřebný pozemek od sedláků Františka Berana, prvního starosty, který měl grunt č. p. 2 na místě, kde stála později kavárna Praha, dále od sedláka Vincence Sýkory, mlynáře ze mlýna Na Hrádku č. p. 9, od Karla Michovského, sedláka z gruntu č. p. 1 na návsi, kde je dnes Česká spořitelna, Františka Staňkovského, sedláka z gruntu na návsi, kde byl později obecní úřad a Josefa Šestáka z gruntu č. p. 7, kde dnes stojí moderní budova Technoparku. Sedláci dostali od bohatého podnikatele Jana Jordana za svá pole dobře zaplaceno podle velikosti pole od 1000 zlatých do 3000 zlatých.
Všechny budovy velkého závodu byly postavené z režného zdiva a nepotřebovaly, na rozdíl od zdí omítnutých, žádnou údržbu. V řadě provozů, kde to bylo nutné, byly použity kyselinovzdorné cihly. Podnik měl vodárnu, která zásobovala továrnu vodou z vlastní studny. Ta byla stavebně řešena zajímavým způsobem. Připomínala menší středověký hrad s gotickými okny a s cimbuřím na vrcholu. Bohužel tato unikátní stavba byla v roce 2006 zbourána. Další pozoruhodná stavba uprostřed tovární architektury připomínala malý zámeček. Byla zde umístěna správa podniku, neboť zajištění provozu závodu, který měl až 600 dělníků, vyžadovalo značnou administrativu.
V roce 1871 zakoupil Jordanovu továrnu „Rakouský spolek pro lučební a hutní výrobu v Ústí n. L.“ a postupně rozšiřoval výrobu. Časopis pro průmyslovou chemii z roku 1895 uváděl, že kralupský a ústecký závod dodává pro chemický velkoprůmysl kyselinu solnou, chlórové vápno, hydrát sodnatý, dvojuhličitan sodnatý, síran sodnatý a chlorečnan draselnatý. Po padesáti letech však sláva kralupského lučebního průmyslu počala opadat a na části pozemku lučební továrny byl v roce 1912 postaven lihovar, který si ještě všichni pamatujeme, a původní závod byl v roce 1925 uzavřen. Řada samostatných budov byla přeměněna na zcela jiné závody. Vznikla zde kralupská jatka, která nahradila stará jatka v Podháji v Minické ulici, o kterých vypráví Jaroslav Seifert v knize „Všecky krásy světa“. Některé budovy byly přeměněny na hospodářské sklady.
Kralupský lihovar byl v roce 2005 zrušen a započalo se s jeho bouráním. V roce 2008 z něj zbyla jen hromada cihel. Píše se rok 2017 a majitel pozemku firma Citronelle a.s. přišla s nabídkou, postavit zde hypermarket Kaufland. Nabídka firmy vyvolala jednání příslušných složek úřadů, které hledají soulad mezi územní studií a platným územním plánem města Kralup. Zatím nebylo rozhodnuto, ale v žádném případě zde již průmyslová zóna nebude.
Ing. Josef Stupka
REDAKCE: tel. č. 
