V minulém čísle Kralupského Zpravodaje si čtenáři mohli přečíst článek „Po železnici z Prahy do Kralup“. Pokračujme dál z Kralup do Nelahozevsi. Naše město spojuje s Nelahozevsí nejen železnice, ale jsou to i dvě cesty: silnice přes Lobeč a náhorní rovinu a pěšina podél Vltavy známá jako Dvořákova stezka.
Obě obce spojují tyto cesty odpradávna. Silnici z Kralup do Lobče přes lokalitu zvanou „V tatinách“ používali sedláci s povozy, zatímco mnohem kratší cesta podle vody sloužila pěším. Horní cesta, tedy silnice, se stala osudnou v roce 1861 sedláku Karbanovi, který si poseděl večer v nelahozeveské hospodě, kde se pochlubil, kolik má peněz a pozdě večer se vydal na cestu domů do Lobče. Patrně v obavě, aby v opilosti nespadl do Vltavy, volil delší horní cestu přes tatiny, kde ho zloději přepadli a zabili. Pomístní jméno „V tatinách“ je odvozeno od staročeského pojmenování „tat“, to jest zloděj. To se potvrdilo a místo, kde skončil život Vincence Karbana, označuje dodnes vysoký kamenný pomník u silnice.
Pískovcový útvar tyčící se podle Vltavy tvořený arkózami a slepenci spadající strmě do řeky, na který narazili dělníci při stavbě dráhy v roce 1847, musel být proražen ručně bez použití trhavin, jak už bylo uvedeno v minulém čísle Zpravodaje. Dělníci používali jen kladiva, klíny a sochory. Vzniklé tunely byly dokončeny až za dva roky. Trať i tunely byly dostatečně vysoko nad hladinou Vltavy, a tak povodněmi nebyly ohroženy. Přesto v roce 1872 musel být zastaven na trati do Podmokel provoz. Velká bouře spojená s průtrží mračen způsobila, že proudy vody zanesly tunely vysokým nánosem hlíny stržené ze svahu.
Nelahozeveské tunely byly za první i druhé světové války považovány za důležité vojenské objekty a byly k nim stavěny stráže. Všechny kralupské železniční objekty, které byly vojensky důležité, dostaly za první světové války na starost tzv. landšturmáci: vojensky organizovaná domobrana, určená hlavně pro strážní služby. Velitelem kralupské stráže byl nadporučík Jan Pátek. Když byl v polovině světové války odvolán na frontu, věnovali mu vojáci 16. května 1916 na památku na kralupskou strážní službu album s fotografiemi. Album s cennými dobovými fotografiemi si můžeme prohlédnout na webové adrese www.landsturm8.com/album/. Dvě nejzajímavější fotografie uvádíme na této stránce.
Na prvním obrázku vidíme nástup strážního oddílu před vjezdem do tunelu na kralupské straně. Na obrázku je dobře patrný tvar tunelu nad jednou kolejí. Trať z Kralup do Podmokel byla vybudována jen jako jednokolejná a sloužila tak tři čtvrtiny století. Teprve ve dvacátých letech dvacátého století byly zahájeny práce na rozšíření nelahozeveského tunelu a položení druhé koleje. Dne 12. května 1928 byl zahájen provoz na dvojkolejné trati. Ve stejné době, kdy byly rozšiřovány tunely, byla budována v letech 1925 až 1928 elektrárna Miřejovice. Z pískovce vytěženého z tunelů vytesali kameníci kvádry, které byly použity při stavbě elektrárny hlavně jako ozdobný prvek pro římsy a nadokenní oblouky budovy elektrárny.
Na dalším obrázku je zachycen pohled na cestu pod tratí, která dnes nese název Dvořákova stezka. Stojí na ní příslušníci domobrany s puškami a pózují fotografovi. To se psal rok 1916. Dnes již cesta do Nelahozevsi vypadá jinak. Slouží pěším i cyklistům jako značená cyklostezka a je označená červenou turistickou značkou. Tenké stromky v ochranných obalech podle cesty jsou dnes stoleté stromy. Před sto lety je vysázel „Zemědělský a okrašlovací spolek pro Kralupy a okolí“, v jehož čele stál Antonín Boruta, dědeček básníka Jaroslava Seiferta. Jeho zásluhou byl zalesněn i kralupský Hostibejk, který se na začátku dvacátého století tyčil nad Kralupy jako holá skála.
Ing. Josef Stupka
REDAKCE: tel. č. 
