Na černobílé fotografii neznámého autora dominuje prostoru osamělá pumpa na okraji chodníku. Vysoká věž kostela na levé straně obrázku prozrazuje, že snímek je z Kralup. Ale kde to je?
Je to začátek dnešní Přemyslovy ulice. Silnice zatáčí doleva ke křižovatce s ulicí Dobrovského a Podřipskou. Záběr připomíná válečné Kralupy roku 1945 po leteckém bombardování. Z té doby to však není, to ještě stály domy po obou stranách Přemyslovy ulice. Obrázek je až z doby, kdy se bouraly celé ulice, aby ustoupily výstavbě nových sídlišť. Těsně u levého okraje obrázku vedle osamělého chodce stojí ještě budova hostince „U Křičků“, těsně před zbouráním. Dál následuje kralupský kostel a ještě dále vpravo bílá budova továrny Kovoprůmysl, založené Františkem Kratinou. Vyráběly se zde autochladiče. Vysoký tovární ko-
mín patřil kralupskému lihovaru.
Zajímavější je část fotografie vpravo od pumpy. Temný kopec porostlý akáty se nazýval Hůrka, a dal název sídlišti, které bylo na jeho místě postaveno. Původní pomístní jméno bylo „Červená hůrka“. V roce 1852 zavítal archeolog amatér kněz Václav Krolmus (1790-1861) do Lobče, aby probádal místa známých pravěkých nálezů. Byl ve službách Národního muzea, kterému vše, co nalezl, odevzdával, včetně zápisků o svém bádání. Do svého deníku si tehdy v roce 1852 zapsal: „Dne 6ho července t.r. odejel jsem opět na kopání do Lobče nad Vltavou, nad nímž vysoký vrch, Červená Hůra řečený, strmí. Na této hoře jest žároviště zvláště v poloze Hostibejku nazvané, kdež se rozdrobené hliněné nádoby pohanské z obětních mis, okrouhlíků a karhanců, jakož i nad hostincem na stráni, nade vsí v pohřebišti v hojnosti se nalézají…“
Krolmus píše o Hůrce jako o vrchu v Lobči. To není omyl. Lobeč se táhla kolem Hostibejku po obou stranách a patřila k ní nejenom ulice Dobrovského, ale i ulice Přemyslova a všechny pozemky až k levému břehu Zákolanského potoka. Kralupy začínaly až na pravém břehu potoka. Zalesněný vrch byl rozdělen plaňkovým plotem na dvě části. Jedna část blíže k potoku patřila rodině Slabých, druhá část Morgensternům. Celý vrch byl porostlý akáty a šeříky. I když byl v podstatě soukromým majetkem, chodily si sem hrát kralupské děti.
Po stránce geologické byla Hůrka podobného složení jako blízký Hostibejk, ale navíc permokarbonské vrstvy obsahovaly železnou rudu, která dávala skále červené zbarvení. Odtud Červená hůrka. Pod tímto pomístním jménem je doložena již v roce 1713. Historii této lokality připomene občanům pamětní deska. Najdeme ji v blízké době na severovýchodním okraji sídliště u křižovatky Podřipské ulice s ulicí Přemyslovou.
Vraťme se ale ke hlavnímu objektu, k osamělé pumpě. Pod ní nebyla žádná studna, takže to vlastně pumpa nebyla. Byl to hydrant připojený na potrubí, které vedlo až k Lutovníku, na jehož úpatí byla gravitační vodárna. Výškový rozdíl stačil na vytvoření dostatečného tlaku v potrubí. V Přemyslově ulici byly takové hydranty čtyři. V roce 1902 byla Lobeč připojena ke Kralupům. Lobečský starosta František Blažej si před schválením kladl řadu podmínek. Jedna z nich byla prodloužení vodovodu až na Purkyňovo náměstí. Kvalitní pitná voda byla určena jen pro obyvatele. Cihelna Josefa Hájka, která pro výrobu cihel potřebovala velké množství vody, získávala vodu z blízké Vltavy pomocí žentouru, tedy zařízením, které poháněl kůň nebo vůl, který chodil stále dokola, a tak poháněl čerpadlo.
Ing. Josef Stupka
REDAKCE: tel. č. 
