Druhý listopad je v kalendáři označen jako „Památka zesnulých“, a tak se jako každý rok hroby kralupského hřbitova pokryjí věnci a květinami, a do jejich vůně se prolnou vzpomínky pozůstalých. Letos uplynulo právě sto dvacet let od založení kralupského hřbitova.
Kralupský hřbitov byl vysvěcen 15. srpna 1897. A již za týden kopal hrobník Jan Hrudka první hrob. Byl pro pětiměsíčního Františka Šarbocha, syna zřízence dráhy. V kolonce příčina smrti v matrice zemřelých se uvádí, že zemřel na zánět průdušek. Jeho hrob byl označen číslem jedna a nacházel se v dolní části hřbitova napravo za vraty, která byla určena jen pro dětské hroby. Dnes jsou zde urnové hroby dospělých.
Další dva pohřby byly rovněž dětské. Teprve ve čtvrtém hrobě byl pohřben první dospělý. Byla to osmadvacetiletá Amálie Haklová. Zemřela na tuberkulózu. Její hrob dostal rovněž označení jedna, ale v oddělení „A“ dospělých. Kralupský hřbitov nebyl hřbitovem „konfesionálním“, tedy církevním, pro který platila určitá pravidla, ale hřbitovem obecním, a tak mohli zde být pohřbíváni i sebevrazi. To byl hned druhý dospělý zemřelý Jan Kohout, který pracoval i bydlel v obecních jatkách pod hřbitovní silnicí. O jatkách vypraví v knize „Všecky krásy světa“ Jaroslav Seifert, který na hřbitov často zajížděl ke hrobu svých prarodičů a kolem jatek chodil. Padesátiletý Jan Kohout se oběsil a byl pohřbený do hrobu č. 2. První kralupský hrobník Jan Hrudka byl přijatý na základě konkurzu uveřejněném v pražských Národních listech. O místo hrobníka byl velký zájem, neboť obecní úřad nabízel měsíční plat 25 zlatých a zdarma byt ve hřbitovním domku. Hrudka si nemohl na nedostatek práce stěžovat. Od srpna roku 1897 do konce roku 1897, tedy za čtyři a půl měsíce, musel vykopat 29 hrobů. Je to neuvěřitelné, ale z toho bylo jen osm pohřbů dospělých a 21 pohřbů dětských. Tak veliká byla v roce 1897 dětská úmrtnost. Do rubriky „Příčina smrti“ byla vesměs u dětí uváděna diagnóza psotník, nebo katar střev. Psotník se tehdy uváděl jako častá nemoc vedoucí ke smrti dětí. Jednalo se pravděpodobně o tetanické křeče spojené s bezvědomím. Jako příčina smrti byla u zemřelých starších 60 let uváděna sešlost stářím, a u starších 70 let marasmus. Marasmem je míněna tělesná a duševní sešlost.
Diagnózu určoval kralupský lékař MUDr. Václav Kubr. Bydlel u kostela v Teršově ulici (dnes Palackého) a k pacientům jezdil v kočáře taženém koněm. I v příštím roce, tedy průběhem roku 1898, měl Dr. Kubr i hrobník Hrudka dost práce. Od 3. ledna 1898 do 27. prosince 1898 zemřelo v Kralupech 85 lidí. Každý čtvrtý den musel hrobník Hrudka kopat další hrob.
Pohřby byly v té době výhradně rakvové, zpopelňování rakousko-uherské úřady za monarchie nepovolovaly. Teprve po vzniku samostatného Československa se objevují první kremace. První urna s popelem zemřelého byla na kralupský hřbitov uložena až v roce 1936. To už ale byl vedle starého hřbitova postaven hřbitov nový, společný pro hroby urnové i rakvové. Sem byl i přenesen litinový kříž s tělem Krista z dolního hřbitova.
Když po čtyřiceti letech byl i tento nový hřbitov plný, byl vybudován v roce 1977 třetí hřbitov. Byl určen nejen pro hroby urnové a rakvové, ale i pro vsyp a rozptyl. První pohřeb rozptylem byl 7. června 1980.
Sociální nerovnost lidí v životě má své pokračování i po smrti. Prostí lidé měli jen prostý, z hlíny navršený a trávou obrostlý rov. Bohatší mají pomník vytesaný z pískovce, a ti nejbohatší nešetřili penězi na černou švédskou žulu. Zvlášť honosně působí stavby několika velkých hřbitovních hrobek ve tvaru malé kaple na rozhraní prvého a druhého hřbitova. Jsou to rodinné hrobky bývalých kralupských podnikatelů.
Hrob s bustou má malíř Josef Holub. Najdeme ho v odd. B č. 445. Od jeho smrti uplynulo letos 60 let. Malířovo výročí nám nedávno připomněla výstava obrazů v kralupském městském muzeu.
Ing. Josef Stupka
REDAKCE: tel. č. 
