V tomto díle vzpomínání na živnostníky a živnosti doby minulé se zastavíme u řeky – Kralupy leží nad Vltavou a právě ta je ústředním tématem dnešního vyprávění.
Akademický malíř Josef Holub na svém obraze, pod kterým je dlouhý nápis: Partie vltavská v místech, kde Masarykův most spojuje oba břehy (pravá strana „Lobeček“), nám v roce 1876 pořídil skvělý historický dokument. Uprostřed dokumentu dominuje hospoda Beseda se zalesněnou zahradou. V jejím sousedství si založil zahradnictví Ladislav Prokop. Lobečskou náves ohraničují čtyři domky. Největším z nich je jednopatrový domek legionáře starodružníka Jezviny. Při cestě k tůni si postavil převozník Procházka dva domečky jen na přespání. Do povodí spadá náves se spoře zarostlou strání, do které bude v roce 1926 zakotven Masarykův most.
PŘEVOZNÍCI
Ještě než byl postaven most, byly v provozu tři přívozy. Převáželo se jak na pramici, tak na pontonu, a to v místě, kde měl původně stát most, to je asi 500 m proti vodě od dnešní stavby. Pod lobečskou návsí, pod Besedou, byl druhý přívoz, kde převážel pan Antonín Procházka a po něm převzal vesla jeho syn František. Tomu řeka tak učarovala, že bez ní nemohl být a ihned po stavbě mostu si sehnal převoznické místo na opouštěném přívozu ve Zbraslavi.
VORAŘI
Řeka dávala práci sezónním dělníkům, jako byli cestáři a zedníci. Rádi se dali na tuto namáhavou, ale velice zajímavou práci vorařů „naverbovat“. Plavili vory ze Šumavy všemi šlajsnami, jak se říkalo vorovým propustím, až do Hamburku. Nejznámějšími lobečskými voraři byli cestář Josef Škrabálek a malíř František Kdér.
VŠEUMĚL LOJZA HOLUB
V Okružní ulici, dnes Seifertově, se v roce 1894 narodil Alois Holub. Ve vzpomínkách lobečských pamětníků bude vždy „Lojza“. Odmítl sloužit v rakouské armádě císaři pánu, a když ho přece ozbrojená eskorta lapila a převážela do „arestu“ do Kralup, uprostřed řeky převrhl loďku, ozbrojeným četníkům uplaval a do konce války se na různých místech ukrýval. Téměř po celý rok se dovedl starat o zábavu a odpočinek dětí i dospělých. V létě postavil na tůni „Pod školou“ lázně s dřevěnými kabinami a vyhrazeným prostorem pro plavce a neplavce, jak na tůni, tak na řece. V zimě na tůni, kde se říkalo „Pod Albínou“, provozoval kluziště. Bylo zde možno spatřit první kralupské mantinely, vysoké 20 centimetrů, mezi kterými se hrály kralupské hokejové zápasy. Na úpravu a hlazení ledu si sám vyrobil „rolbu“. Na saních rohačkách měl připevněný sud a z provrtané trubky kapala voda na pytel, který tak žehlil rozbrázděný led. Bruslení dětí stálo 50 haléřů včetně upevnění „šlajfek“ těm nejmenším. Ve vyhřívané klubovně měl Lojza pro zájemce vždy připraven čaj s kolečkem citronu za celou jednu korunu. Byl vyučený zedník a vlastními silami s veškerou dokumentací dokázal v Lobečku postavit několik domků. V ulici B. Němcové postavil domek porodní asistentce paní Hlaváčkové a u ní dožil poslední roky svého života. Zemřel 17. června 1973 před dovršením osmdesátky.
STUDNAŘ KAREL KOCOUREK
Hloubení studní v Lobečku a celém jeho okolí prováděl mistr tesařský a studnařský Karel Kocourek. Narodil se 16. září 1889 ve Starém Lobečku v domku č. p. 1, který je již zbourán. Jeho otec přišel do Lobečku z Dolan a matka z Klecan. Karel se vyučil tesařem a studnařem, vysvědčení obdržel 16. března 1931 a hned 24. března začal v Lobečku se svou živností. V Kuzmínově ulici si postavil domek s č. p. 334. Kolem něj měl dostatek prostoru na výrobu a skladování svých výrobků. Firma Kocourek dokázala vyrobit vše potřebné při hloubení studní a postavení pump. Spolupracovala s voraři, kteří jí dodali silné kmeny, do kterých se vyvrtal otvor, a zapustily se do studny. Studnař Kocourek vyráběl a prodával kromě skruží a desek na studny ještě různé dlaždice, střešní tašky a sloupky na plot. Dne 1. března 1926 se mu narodil syn a dostal jméno po otci – Karel. Znal jsem Karlíka dobře, pět let jsem s ním chodil na nábřeží do obecné školy. Učil se dobře a absolvoval ještě v Mladé Boleslavi stavební průmyslovku. Na přání otce se ještě vyučil studnařem. V roce 1965 postavila firma Kocourek v parku na Spořilově památník na oslavu ukončení světové války. Dne 8. května byl památník slavnostně odhalen, včetně sovětského děla, které však bylo v roce 1989 dáno do sběrných surovin. Studnař Karel Kocourek zemřel 12. listopadu 1968, je pohřben na kralupském hřbitově.
Vlastimil Řada
REDAKCE: tel. č. 
