V minulém vydání Kralupského Zpravodaje jsme si v článku „Vítězný únor 1948“ připomněli události, které nás přivedly do područí Sovětského svazu. O deset let dříve, v „osmičkovém“ roce 1938, jsme měli obavy z našeho souseda na západě – z Německa.
K překvapení západních mocností vyhlásil prezident Beneš 23. září 1938 všeobecnou mobilizaci. Zpráva o mobilizaci dorazila do Kralup ve 22:00 hodin. Ačkoliv kralupští záložníci mohli podle předpisu rukovat až druhý den ráno, většina jich ještě v noci odjela ke svým plukům. Na kralupském nádraží bylo před 80 lety rušno. Mnozí v té době z Kralup odjížděli a mnozí naopak do Kralup přijížděli, aby posílili obranyschopnost města. Na výšinách kolem města se usadily vojenské hlídky. Na Hrombabě nad podhájským lesem si vojáci vybudovali ve staré pískovně maskovaný bunkr. Spojení s velitelstvím v Kralupech jim zajišťovalo telefonní vedení. Dráty se zelenou izolací vedly po zemi přes pole a háj až do města. Obyvatelé Podháje posílali děti s buchtami na Hrombabu k vojákům. Vládla všeobecná euforie z pocitu, že jsme se, ač všemi opuštěni, postavili Hitlerovi. Při mobilizaci byla část budovy chlapecké školy na Komenského náměstí zabrána pro vojenské účely, především pro civilní protileteckou službu. Lobečkem tehdy projížděli dragouni z Brandýsa nad Labem. „Na Ostrově“ naproti nelahozevskému zámku u Strachova byla umístěna děla.
Československá armáda ve stavu mobilizace nebyla dlouho. Devótní dopisy britského ministerského předsedy Chamberlaina Hitlerovi, kterého nazýval Vaše Excelence a zakončoval slovy Vám oddaný, nenechávaly nikoho na pochybách, na čí straně jsou sympatie. Opět nabídl Hitlerovi další setkání. Tentokrát v Mnichově 29. září 1938. Výsledek jednání je známý. Němečtí generálové neměli příliš chuti do válečného konfliktu, ale Hitler vsadil na slabost a zbabělost západních mocností. Věděl, že nepůjdou do války pro nějaký „malý neznámý národ uprostřed Evropy“, jak se o Československu v západních kruzích mluvilo, přesto, že je k tomu smlouvy zavazovaly. Představitelé Anglie, Francie a Itálie rozhodli ve prospěch neústupného Hitlera. Více než 400 000 tisíc Čechů ztratilo své domovy a republika ztratila nenahraditelné průmyslové území. Mobilizace trvala jen šest dní. Začátek druhé světové války byl přede dveřmi.
Několik stovek tisíc uprchlíků se dalo do pohybu a část tohoto proudu zasáhla i Kralupy. Dostalo se jim hned pomoci od lidí i různých organizací. Kralupské nádraží se stalo střediskem uprchlíků ze severu. Nejvíce uprchlíkům pomohla kralupská sokolská jednota. Dala k dispozici svou tělocvičnu v Jodlově ulici, kam byly uskladněny potraviny spolu s prádlem a oděvy. Sešlo se 484 kg potravin, 221 párů obuvi, 1989 kusů šatů i prádla a pro děti uprchlíků 120 kusů hraček a knih. Kromě ubytování bylo třeba zajistit pro uprchlíky i zdroj obživy, tedy zaměstnání. Mnoho jich našlo práci na kralupské dráze. Počet obyvatel Kralup, které měly na začátku roku 1938 kolem 10 000 obyvatel, se podstatně zvýšil. Městská kronika uvádí na léta 1938/1939 celkem 11 890 obyvatel. Téměř neřešitelným problémem se stalo ubytování tak velkého počtu uprchlíků. Kdo měl štěstí, našel přístřeší u příbuzných nebo u soukromníků, kteří se sami nabídli ubytovat určitý počet osob. I k nám do domu v Podháji se nastěhovali uprchlíci ze Souše u Mostu. Byl to pan Koutecký, bývalý „štajgr“ na dole, ale již v důchodu, se svou ženou. Přivezli si svůj veškerý majetek na valníku taženým koněm a ubytovali se v jednom pokoji v prvním poschodí. Nejvíce uprchlíků však muselo být ubytováno v sálech hostinců v Kralupech i v okolních obcích. Otázku důstojného a stálého ubytování rozhodl nakonec městský úřad stavbou nájemních domů v Havlíčkově ulici.
Do roku 1940 postavil tři velké obytné domy určené k trvalému bydlení uprchlíků. V roce 1945 druhá světová válka skončila porážkou Německa, a oblíbený slogan pohraničních Němců „Heim ins Reich“ (Domů do říše) se naplnil, ale jinak, než si představovali. Byli do milované německé říše odsunuti a čeští uprchlíci se mohli vrátit do svých domovů. Ne všichni však tak učinili. Někteří muži se zde oženili a ženy vdaly a Kralupy se jim tak staly druhým domovem.
Ing. Josef Stupka
REDAKCE: tel. č. 
