DROGERIE
Kralupská drogerie vstoupila do světové literatury zásluhou spisovatele Jaroslava Haška, v díle Osudy dobrého vojáka Švejka. Kralupský drogista Vaněk je vylíčen jako rechnungsfelveber (účetní šikovatel) a je poslán s celou 11. marškumpanií na frontu 1. světové války. Haškova snaha byla zesměšnit v tomto díle rakouskou armádu lidovým filutou. Švejkovi se smáli a tím zároveň i rakouské armádě. Aby nezůstal Lobeček za městem pozadu, o to se postaral vyučený drogista pan Josef Kocourek, který si na hlavní lobečské ulici zařídil drogerii a ještě navíc před obchodem instaloval opravdový unikát, ruční pákovou pumpu. Dobrý nápad přinesl skvělé výsledky.
PORODNÍ ASISTENTKY
Když se měl narodit malý Lobečáček, nejezdily maminky do porodnice, ale s takovou radostnou událostí si poradily porodní asistentky. Nejstarší z nich byla Jekatěrina Konratěvna Jezvinová, ale to jsem nevěděl, když mne v roce 1926 přiváděla na svět. Do Lobečku přišla z Ruska. Po skončení bojů na ruském území v roce 1918 se vrátil do vlasti major Jezvina s manželkou Konratěvnou. Nechala se titulovat paní doktorka, ale na křestních a rodných listech je zapsána jako „obsterix“ (porodní asistentka). V ulici B. Němcové svítil celou noc poutač, který nabízel bleskovou pomoc při porodech. Sídlila tam asistentka Anna Hlaváčková. Lojza Holub, když ovdověla, se k ní nastěhoval. Měl na to právo, protože její domek bylo vlastně jeho dílo.
Na křestním listě pana Antonína Zázvorky, narozeného 17. 7. 1906, uvádí pan farář Josef Klouček v kolonce „bába“ Rosalii Zelenkovou z Lobečku. Pan farář Karel Záruba na křestním listě Františka Slabého dne 11. 3. 1888 v kolonce „bába“ zapsal Emilii Kellerovou. Vzpomínka ve Zpravodaji ze září 2016 nám dává na vědomí, že paní Marie Novotná byla v oboru přivádění dětí na svět nedostižnou jedničkou. Komárkovi a Moravcovi nikdy nezapomenou, když má jejich maminka, babička a prababička nějaké výročí.
V Lobečku při porodu dne 9. 5. 1927 došlo k zajímavé příhodě. Jedné mamince se narodila dvojčata a porodní asistentka upozornila, že nesmějí prochladnout. Maminka chlapce položila na dva pekáčky a vložila je do rozehřáté trouby. Pepíčkovi a Toníkovi Krumpholcovým to prospělo, vyrostli z nich pěkní dva chlapci. Tak se Lobeček může klidně pochlubit prvenstvím v použití „inkubátoru“.
ČEPIČÁŘ
Pro filatelisty je velkou zvláštností Modrý Mauritius, pro lobečské podnikatele je jím čepičář Bohumil Vodička. Narodil se ve Vídni v roce 1890, kde se vyučil čepičářem. Oženil se s Albínou Koželuhovou a v roce 1914 se jim narodila dcera Barbora. Vídeň opustili v roce 1919, přestěhovali se do Brna a později do Minic, kde si koupili malý domek a čepičář Vodička v zařízené dílně začal šít čepice – kšiltovky. V celém kralupském okolí byl jediný.
S prodejem svých výrobků byl nadmíru spokojen. V roce 1926 se jim narodila dcera Jiřina. Do školy chodila ve městě, ale když v roce 1937 domek prodali a přestěhovali se do Lobečku, tak Jiřinka byla mou spolužačkou v 5. třídě na nábř. J. Holuba.
V novém domku č.p. 347 si pan Vodička otevřel čepičářkou dílnu. O jeho výrobky, někdy šité přímo „na míru“, byl stále velký zájem. Pan Vodička zemřel v roce 1960, tedy sedmdesátiletý, a jeho manželka v roce 1986 v požehnaném věku 92 let.
Vlastimil Řada
REDAKCE: tel. č. 
