Za poslední půlrok vzniklo v našem městě několik zajímavých pamětních míst, která nejenže slouží k nezbytné kultivaci města, ale zároveň pomáhají mladším občanům osvětlovat konkrétní historická fakta. Mělo by tomu tak být i v případě historické lavičky na vlakovém soukolí, nacházející se u silniční křižovatky ulic Generála Klapálka a Chelčického. Právě na tomto místě stála v dřívějších dobách frekventovaná vlaková zastávka s názvem Kralupy-gymnázium, kterou využívali zejména studenti, učni, ale i další lidé dojíždějící do Kralup za prací.
„To mohu jako jeden z pamětníků potvrdit. Je tomu už sice řada let, ale když jsme lavičku instalovali, přišlo mi, jako kdyby to všechno bylo včera,“ vzpomíná na dobu dávno minulou pan Jaroslav Kochman, jehož kované dílo je zároveň darem městu a v podstatě i široké veřejnosti. „Věřím, že se lidem lavička zalíbí. Těm starším bude připomínat onu starou železniční trať, kterou mají mnozí spojenou se svým dětstvím. Zároveň mohu prozradit, že kolejnice, jež je součástí lavičky, se nachází prakticky ve stejném místě, jako tomu bylo u tehdejší dráhy.“
Město Kralupy nad Vltavou tímto panu Kochmanovi a jeho firmě K-OIL velice děkuje, neboť právě jeho dílo se brzy stane přirozenou součástí místních pamětihodností. Připomínka velvarské železniční tratě, která v těchto místech vedla v letech 1882-1974, však bude začátkem července ještě rozšířena o zabudované kolejnice do dlažby v symbolické délce dvou metrů, a to u můstku přes Zákolanský potok u ZŠ Gen. Klapálka (jedná se o původně železniční můstek). O realizaci se postarají Technické služby města Kralup, přičemž již nyní je na zábradlí můstku občanům k dispozici zabudovaná informační pamětní deska.
Aleš Levý, tiskový mluvčí MěÚ
Velvarská trať, či spíše lokálka, byla slavnostně otevřena 18. října 1882. Nestalo se tak na přání obyvatel Velvar, které měly tehdy 5600 obyvatel, spíše naopak. Spojení s Kralupy prosazoval velvarský cukrovar, který potřeboval pro svůj provoz kladenské uhlí, a toho bylo v Kralupech, kde končila buštěhradská uhelná dráha, dost. Stavbou byla pověřena „Společnost státní dráhy“ podle projektu Eduarda Baziky. Náklady byly odhadnuty na 274 000 zlatých.
V porovnání s ostatními stavbami nestály v cestě žádné velké překážky, kromě kopcovité krajiny. Terénní nerovnosti v Kralupech hned při výjezdu ze stanice musely být vyrovnány náspem. Ten probíhal, jak mnozí ještě pamatují, mezi ulicí Kaplířovou a Prokopovou. V těchto místech tekl potok a dráha jej musela na dvou místech překročit. Trať byla navržena pro maximální rychlost 35 kilometrů za hodinu. Trať z Kralup do Velvar přetínala řadu silnic a dokonce i kralupských ulic. Většina přejezdů a přechodů byla nechráněných, jen přejezd přes ulici Fügnerovu (dnes S. K. Neumanna) byl opatřen závorami. Koleje velvarské dráhy vedly těsně vedle staré cesty z Kralup do Mikovic, která se dnes jmenuje ulice Generála Klapálka. Velká část jednokolejné dráhy pak pokračovala souběžně s okresní silnicí až do Velvar. Po zdolání značného stoupání u Olovnice přechází trať o celkové délce 10 km do souběhu se silnicí II/240 v úseku u Malé a Velké Bučiny.
Dokončená trať měla jen zastávku Olovnice na vrcholu stoupání trati do Velvar. Další zastávky přibyly později. Až 4. října 1931 to byla zastávka Velká Bučina s nákladištěm, dále o rok později Mikovice 1. ledna 1932. Od 19. května 1934 byla uvedena do provozu zastávka Kralupy – gymnázium, která byla nejblíže k centru Kralup. A právě v blízkosti tohoto místa byl umístěn v polovině června památník historie velvarské dráhy. Je to kombinace ocelové železniční nápravy s lavičkou podobné té, která je u nádraží. V roce 1976 byl počáteční úsek velvarské dráhy procházející městem zrušen a přeložen na trať kladenskou. A tak závory přes ulici S. K. Neumanna si už pamatují jen pamětníci. Současná velvarská trať má stanice: Kralupy nad Vltavou, Kralupy nad Vltavou předměstí, Olovnice zastávka, Velká Bučina, Velvary. V roce 1982 si kralupští železničáři nedali ujít příležitost a oslavili výročí sto let velvarské dráhy jízdou historického vlaku z Kralup do Velvar. Vypůjčili si ze železničního muzea starou rakouskou parní lokomotivu „Arcivévoda Karel“. Členové divadelního spolku, zaměstnanci kralupské dráhy a jejich manželky si při této příležitosti oblékli dobové oblečení.
Během stoletého trvání velvarské dráhy došlo na tomto poměrně krátkém úseku trati k mnoha dopravním nehodám, a to jak na nebezpečných nechráněných přejezdech, tak i na rovném úseku u Velké Bučiny, kde zahynul strojvůdce. Dnes jsou nebezpečné přejezdy vybaveny světelnou signalizací.
Ing. Josef Stupka
REDAKCE: tel. č. 
