V noci na pondělí ze dne 13. na 14. října 1918 roznášeny byly v Kralupech n. V. a v celém okolí členy československých organizací socialistických letáky následujícího obsahu:
PROKLAMACE všeho pracujícího lidu v národě československém. Jsme zajedno s usnesením socialistické rady československé. Statisíce pracujícího lidu českého ze všech českých krajin vznášíme dnes nejslavnější protest proti vývozu potravin a uhlí, proti pustošení našich zemí, proti vraždě národa. Čtyři strašná léta jsou dovršena v utrpení. Bezpočetné hroby našich nejdražších, pracující lid obrácený v kostry a němé hrůzy v našich rodinách ženou nás k obraně. Domluvili jsme se s těmi, kdož nám byli diktování cizí vládní mocí a bylo by ponížením pro národ jednati ještě dále s činiteli národu nezodpovědnými, jichž jedna ruka nám ustavičně slibovala a druhá nám ustavičně loupila. Doba se naplnila. Shodili jsme již okovy poddaných rabů. Povstali jsme k samostatnosti. Z nezlomné vůle vlastní a ze sankce všeho demokratického světa prohlašujeme, že stojíme tu dnes jako vykonavatelé nové státní svrchovanosti, jako občané svobodné republiky Československé. Prohlašujeme, že každý pokus o vývoz a plen našich zemí je stejně loupeží a stejným zločinem proti svrchovanosti státu našemu, jako bylo přepadení Belgie na počátku této války. Každý tento krok požene všechny masy českého pracujícího lidu k nejzoufalejší obraně. V této společné obraně proti hladu a smrti budou s námi zajedno masy pracujícího lidu německého. Kdo se této vůli pracujícího lidu vzepře, bude pracujícímu lidu také zodpovídat. Každé nové násilí proti nám bude novou obžalobou naší před tribunálem mezinárodním. Právo na život a právo svobody nám dnes nikdo více nevezme. Věc naše jest věcí celého světa. Věc ta již slavně zvítězila a běda těm, kdož by se odvážili zadržovati vzkříšený národ na slavném pochodu k nové budoucnosti.“
Mimoto důvěrníci socialistických stran oznámili před továrními budovami a na křižovatkách ulic a silnic všemu pracujícímu lidu, že je dnes 14. října generální stávka všeho pracujícího lidu vyjma nepostradatelných zaměstnanců potřebných pro pravidelný provoz železniční. O 10. hodině dopolední, že se koná na náměstí v Kralupech veřejná schůze lidu, na níž bude prohlášena republika Československá. Hned o 8. hodině ranní konala se v zasedací síni městské rady schůze, jíž mimo městské rady byli přítomni za místní stranu státoprávně demokratickou dr. Procházka a za socialistické strany Josef Vaníček. Starosta města dr. Pavlousek nebyl přítomen, poněvadž churavěl. Po několika vysvětleních usnesla se městská rada na tom, aby náměstek starosty František Čermák na veřejné schůzi prohlásil, že městská rada připojuje se k protestu proti vývozu potravin a uhlí, proti pustošení našich zemí a proti vraždě národů. Dále prohlašují přítomní, že ze srdce vítají ustavení Československé republiky a že městská rada je neomezeně pro přímé, rovné a tajné hlasovací právo volební jak do politických, tak do místních, okresních i zemských zastupitelstev.
Po skončení schůze odebrali se všichni přítomní do širší schůze důvěrníků socialistických stran, které právě předsedal říšský poslanec František Biňovec. Týž vykládal tu obsah letáku a doložil, že národní výbor v zastoupení všech politických stran byl o této akci vyrozuměn a aby při této protestní schůzi proti vývozu obilí, brambor, uhlí jakož i průvozu veškerého vozového parku z Čech byla vyhlášena Československá republika. Vyzval také městskou radu, aby k tomuto prohlášení zaujala svoje stanovisko. Tou dobou, pravil, co my tu zasedáme, tedy dnes, neb zítra, ale už žádné týdny a měsíce bude již v našich rukou vedení všech železnic, všech aprovizačních ústředen, neboť i naše vojsko jde s námi a nic nebude překážet tomu, aby republika byla hned v plném chodu.
O 10. hodině dopolední vystoupil říšský poslanec František Biňovec na verandu domu p. Karbana na náměstí za přítomnosti několika tisíc lidí, mužů i žen, dospělých i nedospělých všech stavů, včetně tzv. zelené armády (armády zběhů), lépe řečeno vnitrostátních legionářů, kteří to již za rizika ztráty svobody ba i životů s režimem rakouským zúčtovali, likvidujíc přísahu dynastii a monarchii rakouské, přišli v sražených řadách, aby s nadšením přísahali před nepřehlednými zástupy lidu věrnost republice.
Osloviv přítomné: „Vážení občané! Protestoval proti drancování království českého, posvítil na věrolomné vedení a spravování říše Rakousko-Uherské, Habsburky a jejich vládami a za hlubokého pohnutí prohlásil republiku Československou, která se stane skutečnou vlastí a snesitelným a útulným domovem všech obyvatelů a rodin příslušejících států republiky Československé. Za tím účelem provedena bude pronikavá úprava občanských práv zaručujících naprostou rovnocennost a rovnoprávnost občanů s právem zastoupení širokých vrstev lidových ve sborech zákonodárných a samosprávných. Bez jakýchkoliv průtahů uskutečněna bude 8 hodinová doba pracovní s přihlédnutím k jednoduché frekvenci.
Československá soc. dem. strana spolu s čs. stranou národně sociální a soudím, že se všemi rozvážnými silami a stavy národa ve smyslu vydané a dnes přednesené proklamace v nově vzkříšeném a obnoveném státě Československém povznese a zabezpečí obyvatelstvo všech stavů a národností z dosavadního hmotného a duševního útlaku a omezení na nejvyšší hospodářskou, sociální a kulturní úroveň, jež civilizovaný svět, štědrá příroda a přičinění všeho lidstva umožňuje. Rozrážíme a přetínáme dnes pouta, jimiž jsme byli po 300 let habsburskou věrolomností s vládním absolutismem utlačování. V nezlomné víře a sebedůvěře nás všech prohlašujeme, že v nadcházející naší republikánské soustavě lidové vytvoří se všestranné možnosti k vyřešení všech problémů, o něž jsme v dosavadní říšské soustavě po léta marně usilovali. A proto dnes voláme, přísaháme a slibujeme si vzájemně: Věrnost za věrnost a bezmeznou oddanost naší republice Československé.“
Nebylo oka nezaroseného. Lid smekl a zelená armáda vytasila zbraně a na vyzvání řečníkovo do jednoho odpřisáhla shromáždění věrnost své nové republice. Poté pak náměstek starosty František Čermák přečetl výše uvedené usnesení městské rady o vývozu potravin a uhlí, pustošení naší země a o vraždění národů a o volbách do místních, okresních a zemských zastupitelstev. Za posvátného nadšení a zpěvu národních a dělnických písní táhl obrovský průvod ulicemi, všude již prapory v národních barvách ozdobenými. Cestou přidružil se k průvodu občan práporník, syn stavitele Moravce. Mladý Moravec dostal se na útraty svého otce do Ameriky (odkud donesl prapor ještě před první světovou válkou), který se hned postavil v čelo průvodu a vztyčil prapor Amerických spojených států, což vzbudilo ještě větší nadšení a obdiv, kde se tu tak náhle vzal prapor „svobody“. Před budovou okresního hejtmanství opět promluvil poslanec František Biňovec, ale když zpozoroval, že lid je rozjitřen a jen nepatrná jiskřička (voláno bylo – shoďte toho opelichaného ptáka dolů), že by stačila, aby vznikl zatím nežádoucí požár, napomínal lid ke klidu a oznámil, že odpoledne pojede do Prahy, aby tam zjistil, co se děje v jiných oblastech československých a v 8 hodin večer, aby se lid opět sešel na náměstí, tam že se dozví další zprávy. Lid uposlechl a klidně se rozešel.
Po celý den nikdo nepracoval, vše bylo venku. Chodci se navzájem oslovovali „občane a občanko“. Ve vinárnách a hostincích se připíjelo republice. Nedočkaví procházeli se již o 5. hodině ulicemi, jiní tvořili hloučky po náměstí, tam obsazovala se místa prezidenta a ministrů republiky, sestavovaly se nové vlády, vzpomínalo, prorokovalo atd. Hodiny pomalu ubíhaly, do 8 hodin ještě strašně dlouhá doba. Konečně ve ¾ na 8 několik výrostků nese lampiony. Lid se staví za nimi, táhnou k nádraží. Obecenstva přibývá. Signál – vlak je tu! Přijelo několik kralupských z Prahy. Proud se řine na náměstí, čeká, co se děje v Praze, kdo povede vládu, co známo o Masarykovi, co mluvil Wilson a co vůbec bude dál? Za hlubokého ticha oslovuje poslanec Biňovec posluchačstvo: Soudruzi a soudružky, oznamuje, že v Praze je po ulicích vojsko, ve většině původu maďarského se strojními puškami, hlídající všechny vchody z předměstí do Prahy. V předměstích Prahy byly v uzavřených místnostech prosloveny bouřlivé řeči, v samotné Praze však veškeré projevy byly udušeny a zakázány. Wilson nebude na nabídku Rakouské vlády nejen reagovat, ale ani s Rakouskem mluvit nebude. Socialistická rada ve svém dnešním nepřetržitém jednání vzkazuje soudruhům a všemu obyvatelstvu, aby udrželi klid a pořádek, i kdyby snad oficiální prohlášení republiky nechalo na sebe ještě několik dní čekat.
Lid se opět za zpěvu národních a dělnických písní rozešel klidně, jenom několik neupokojených odešlo čerpat další zprávy z matičky Prahy do hostince u Ponců, kam byla svolaná na večer schůze státoprávní demokracie. Tam bylo hojně shromážděným vysvětleno, že prožili jsme dnes krásný sen, že prohlášení republiky bylo předčasně bez vědomí Národního výboru. Poslanec Biňovec, který jistě až do svého dopoledního příjezdu do Prahy upřímně věřil všemu, co ve smyslu proklamace a v průvodní instrukci v důvěrné schůzi o zřízení Československé republiky tvrdil, tuto krásnou epizodu odstonal zápalem plic a pohrudnice. Dlouho si poležel a jen zásluhou velké péče dr. Felixe a dr. Srby uzdraven byl právě 28. října. Čtrnáctý říjen, i když nenásledovalo zřízení formálních státních útvarů, odhalil vnitřní rozvrat života a neschopnost Rakousko-Uherské říše, popohnal přípravy k zatímnímu určení a ustavení ústředních orgánů státní moci nastávajícího státu také v ohledu personálním. Čtrnáctý říjen 1918 byl závěrečným manévrem pohotovosti, bojovnosti a připravenosti celého národa k převzetí státní moci a současně generální sondou, stane-li se tak bez zbytečného prolévání krve, když vyvrcholení německé nacionální zběsilosti ve skomírajícím vídeňském parlamenza vedení nacistů z Čech vyvrcholilo přímo v brutální orgie. Také paprsky petrohradské a moskevské hned nezapálily, a tak ozřejměna byla správnost a účelnost. Že se tak stalo ne ze zbabělosti válečné, nýbrž v plném vědomí odporu proti tendencím válečným, je patrno z toho, že dnem 14. října tisíce tzv. dezertérů opustilo své úkryty, ozřejmilo svou oddanost k česko-slovenské republice a po 28. říjnu vracející se vojáci z válečných front, po prožití nesmírných utrpení a strádání, hlásili se dobrovolně do služeb československé republiky. V Kralupech tak učinilo hned několik set vojínů, kteří pak při vpádu maďarských vojenských hord Bely Khuna na Slovensko prakticky a oddaně osvědčili svou vlasteneckou oddanost československé republice opětným narukováním.
Dne 28. října přinesly noviny zprávu, že Rakousko-Uhersko žádá své nepřátele o separátní mír a o okamžité příměří. Vláda rakouská souhlasí se všemi podmínkami Wilsonovými, zejména a zvláště uznává práva Čechoslováků a Jihoslovanů. Ministr zahraničních věcí, hrabě Andrássy, uložil včera rakousko-uherskému vyslanci ve Stockholmu, aby požádal královskou švédskou vládu, by doručila vládě Spojených států amerických tuto odpověď na její nótu z 18. tohoto měsíce. Odpovídajíc na nótu p. presidenta Wilsona z 18. tohoto měsíce zaslanou vládě rakousko-uherské a ve smyslu rozhodnutí p. presidenta, projednati odděleně s Rakouskem-Uherskem otázku příměří a míru, klade si rakousko-uherská vláda za čest prohlásiti, že jako s dřívějšími projevy p. presidenta souhlasí také s jeho názorem, obsaženým v poslední nótě o právech národů rakousko-uherských, zejména o právech Čechoslováků a Jihoslovanů. Poněvadž tedy Rakousko-Uhersko přijalo veškeré podmínky, ne kterých učinil p. president závislý vstup do vyjednávání o příměří a míru, nepřekáží po názoru rakousko-uherské vlády již nic, k zahájení tohoto jednání.
A hned na to vydal Národní výbor prohlášení: „LIDE ČESKOSLOVENSKÝ. Tvůj odvěký sen stal se skutkem. Stát československý vstoupil dnešního dne v řadu samostatných, svobodných, kulturních států světa. Národní výbor, nadaný důvěrou veškerého lidu československého, přejal jako jediný oprávněný a odpovědný činitel do svých rukou správu svého státu. LIDE ČESKOSLOVENSKÝ!
Vše co podnikáš, podnikáš od tohoto okamžiku jako nový svobodný člen velké rodiny samostatných svobodných národů. Novými činy v těchto chvílích zahajují se nové bohdá slavné dějiny Tvoje. Nezklameš očekávání celého kulturního světa, který se žehnáním na rtech vzpomíná Tvých slavných dějin, jež vyvrcholily v nesmrtelné výkony v československých legiích na západních bojištích a v Sibiři. Celý svět sleduje Tvoje kroky do nového života. Tvůj vstup do země zaslíbené. Zachovej štít čistý, jako jej zachovalo Tvé národní vojsko. Československé legie. Buď si stále vědom, že jsi občanem českého státu nejen se všemi právy, nýbrž i povinnostmi. Na počátku velkého díla ukládá Ti Národní výbor, ode dneška Tvá vláda, aby Tvé chování a Tvá radost byly důstojny veliké chvíle nynější. Naši osvoboditelé, Masaryk a Wilson, nesmí býti zklamáni ve svém přesvědčení, že dobyli svobody lidu, který dovede sám sobě vládnout. Ni jediným rušivým činem nesmí býti zkaleny nynější velké okamžiky, ani jediný z vás nesmí se dopustiti ničeho, co by mohlo vrhnouti stín na čisté jméno národa.
Každý z vás musí bezvýhradně šetřiti všeho, co jinému je svato. Svobody osobní, majetku soukromého nesmí býti dotčeno. Podrobte se bezvýhradně rozkazu Národního výboru“. V Praze dne 28. října 1918. Za Národní výbor Československý Dr. František Soukup, dr. Vavro Šrobár, Antonín Švehla, Jiří Stříbrný, dr. Alois Rašín. Druhého dne četli jsme v novinách první zákon – vydaný Národním výborem dne 28. října 1918. „Samostatný stát československý vstoupil v život. Aby byla zachována souvislost dosavadního řádu právního se stavem novým, aby nenastaly zmatky a upraven byl přechod k novému životu. Národní výbor, jménem československého národa jako vykonavatel státní svrchovanosti nařizuje:
Článek první. Státní formu nového československého státu určí Národní shromáždění s československou Národní radou v Paříži jako orgánové jednomyslné vůle národa. Než se tak stane, vykoná svrchovanost uvnitř státu Národní výbor.
Článek druhý. Veškeré dosavadní zemské a říšské zákony a nařízení zůstávají v platnosti.
Článek třetí. Všechny úřady samosprávné, státní a župní, ústavy státní a zemské, okresní a obecní jsou podřízeny Mezinárodnímu výboru; prozatím úřadují a jednají podle dosud platných zákonů a nařízení.
Článek čtvrtý. Zákon tento nabývá platnosti dnešním dnem.
Článek pátý. Předsednictvu Národního výboru se ukládá, aby tento zákon provedl.
Následují podpisy.
Během dne byl doručen starostovi obce telegram z Prahy o prohlášení Československého státu u sochy sv. Václava na Václavském náměstí dr. Zahradníkem, aby se ihned odstranily veškeré odznaky bývalého rakousko-uherského státu. Veškeré zásilky vozové a kusové, jdoucí do Vídně nebo Německa, mají se zadržeti. Ke čtvrté hodině odpolední seskupil se na náměstí z počátku nepatrný počet lidí, později větší a větší a táhl k úředním budovám, kde nastalo za všeobecného jásotu slavnostní snímání rakouských orlů. Počátek byl učiněn na hejtmanství. Byly přineseny dva žebříky a po malé chvíli poroučel se dvojhlavý orel dolů. Stalo se tak v klidu bez překážky úřadů a za radostného zpěvu vzletné písně „Hej Slované“. Odtud táhl průvod za zpěvu písní ulicemi, všude již národními barvami ozdobených domů k bernímu úřadu. Tam, při znění houslí akad. malíře Josefa Holuba a za velebné písně „Kde domov můj“, druhá poprava vykonána. U okresního soudu sejmut byl orlíček bez přičinění lidu. Podobné popravy byly vykonány na poště, na velitelství finanční stráže, na četnickém okresním stanovišti, na cejchovním úřadě a na správě pro udržování tratí. Majitelé trafik sejmuli orly napřed sami. Všechno toto bylo důstojně a klidně vykonáno. Velkolepý průvod s lampiony po slavnostní schůzi svolané Sokolem opakoval se ještě druhého dne 29. října za účasti tělocvičných jednot a značného počtu obyvatelstva. Následující dny byly věnovány již práci. Několik čiperů dalo vytisknouti úmrtní listy mocnářství.
Ve všech okresních městech nové republiky ustavil se hned počátkem listopadu Národní výbor. V Kralupech stalo se tak dne 3. listopadu 1918. Hned pak na to vzaty do slibu všechny státní úřady, železniční personál, četnictvo, finanční stráž a vojenská posádka v Kralupech. Tiskem bylo vydáno desatero pro svobodného občana československého státu. Poněvadž dle hlášení pplk. Franka dne 3. listopadu byla shledána služba bezpečnostní ve stavu dosti rozvráceném, neboť z kralupské hlídkové posádky, čítající 70 mužů, opustili svá stanoviště celkem 62 vojáci, ujalo se bez výzvy místní sokolstvo a členové DTJ bezpečnostní služby, jako národní stráž. Dle podobných instrukcí bylo uloženo této stráži, aby na nádražích odebírala vracejícím se vojínům státní výzbroj a věci, zřejmě převyšující potřebu vojínů. Když pak později stav vojska byl doplněn, přihlásilo se kolem 400 mužů, byla činnost národní stráže zastavena. Aby do vojska vrátivšího se bylo alespoň něco kázně uvedeno, vzati byli vojáci na náměstí do přísahy pro náš stát. Výzva ONV v Kralupech pro sbírky na pozůstalé po československých legionářích vynesla celkem 14 000 korun a na venkově sbírky zahájeny. Místní spolek červeného kříže byl vyzván, aby poskytl občerstvení vracejícím se vojínům, kteří museli na kralupském nádraží čekati na spoje.
S POUŽITÍM PAMĚTÍ FRANTIŠKA BIŇOVCE
SESTAVIL JAN RACEK,
ŘEDITEL MĚSTSKÉHO MUZEA
REDAKCE: tel. č. 
