Sonda do duše Kralupáka. Tak by se dal nazvat pravděpodobně poslední rozhovor s Petrem Holečkem ve funkci starosty Kralup nad Vltavou. S tímto postem se dobrovolně loučí po dlouhých dvanácti letech a ani mimořádný volební výsledek ho v jeho přesvědčení nikterak nezviklal: „Chci velmi poděkovat občanům, kteří mi dali svůj hlas v nedávných komunálních volbách. Své předvolební slovo ale měnit nebudu. Člověk by měl být soudný a vědět, kdy má uvolnit místo někomu dalšímu.“
Jaké bylo z Vašeho pohledu uplynulé volební období? Co Vás během této doby nejvíce potěšilo?
Bylo opravdu velmi dobré. V Kralupech se podařilo mnoho věcí a především nás nezasáhla žádná povodeň, jako tomu bylo v letech minulých. Jsem rád, že se nám povedlo zahájit přestavbu centra města, která byla v Kralupech plánována již mnoho let. Až v tomto volebním období se však podařilo dosáhnout reálných výsledků, přičemž jedna třetina náměstí je již hotova. Myslím, že to všechno vypadá moc hezky.
Našel byste něco, co jste dělal jinak než dříve? Mám teď na mysli především ve vztahu k veřejnosti a občanům.
Jak je člověk dlouho na radnici, tak o těchto věcech už tolik nepřemýšlí. Já v Kralupech bydlím, lidé mě zastavují na ulici, musím odpovídat na spoustu mailů, telefonátů, žádostí, dopisů, takže z tohoto pohledu mám pocit, že s veřejností komunikuji v podstatě neustále. Je ale pravda, že ze začátku svého působení na radnici jsme společně svolávali různá občanská shromáždění a snažili se občany do celkového dění více zapojit. Lidí ovšem moc nechodilo, což jsem později vyhodnotil jako zbytečné mrhání časem. Každopádně si ale myslím, že zde na radnici komunikujeme velmi dobře. Kdo chce, má k nám vždy dveře otevřené. Osobně jsem se snažil najít čas na každého člověka, který o to požádal.
Čím si vysvětlit pasivitu velké části obyvatel? Spokojeností se současným stavem, anebo zde stále vládne faktor spojený s tím, že většina lidí tráví svůj čas mimo Kralupy (především profesně) a občanský život je tudíž vůbec nezajímá? Narážím tím na poměrně nízkou účast obyvatel v komunálních volbách.
S lehkou nadsázkou bych se přiklonil k té první variantě (smích). Vedení města se dlouhodobě snažilo dělat maximum pro to, aby tomu nebylo tak, jak jste uvedl v tom druhém příkladu. Snažili jsme se maximálně o to, aby tady mladé rodiny našly školy, kroužky, sportovní vyžití a celkově dobré prostředí pro volný čas. Dovolím si tvrdit, i na základě reakcí spíše mladých lidí, že se právě v tomto ohledu město opravdu posunulo a že i ti Kralupáci, kteří se vrátí večer domů z práce, tu najdou patřičné vyžití.
Co tedy občanům chybí k větší spokojenosti? Dokážete si něco podobného pro sebe vyhodnotit na základě rozhovorů s místními lidmi?
Samozřejmě je to různé, protože každý člověk je schopen najít si něco, s čím je nespokojen. Jedni by rádi více sportovišť, druzí volají o oživení kultury a tak dále. Spousta lidí žehrá na dopravu, nedostatek parkovacích míst ve městě (všichni chtějí parkovat před svými domy a do Prahy se dostávat co nejrychlejším způsobem) a tak dále. Takové rezervy určitě máme, ovšem je třeba si uvědomit, že ne všechno můžeme snadno ovlivnit. Naše město je nějak postaveno, nějak vzniklo a je svojským způsobem i propojeno s okolím. Tím chci říci, že některé věci město zkrátka ovlivnit dost dobře nemůže, přestože někteří občané jsou přesvědčeni o opaku. Nicméně i v té dopravě se ledacos podařilo. Zmínit mohu například napojení města na integrovaný dopravní systém.
Co Vám „starostování“ na prvním místě dalo a co naopak vzalo?
Je určitě příjemné, když má člověk příležitost ovlivnit tvář města, a to pochopitelně ve spolupráci s kolegy, bez kterých bych se neobešel. Pak je to i to, že člověk dokáže do těch lidí a osudů zasáhnout právě tím, že se městu vede lépe, poskytuje lidem větší možnosti a tak dále. To je přesně to, co se mi na té práci nejvíce líbí. Nejde ani tak o to, že člověka někdo pochválí, spíše mě vždycky potěší, když vidím, že se občanům daří dobře a jsou spokojeni. A co mi tato funkce vzala? Zcela určitě veškerou spoustu volného času, kterou jsem jako pedagog a kantor měl. Zároveň jsou s tím spojeny i krizové okamžiky, jako jsou například povodně. Člověk na sebe bere velkou odpovědnost, což je pochopitelně velmi stresující. Každý člověk, který chce tuto funkci zastávat, si musí na tohle všechno zvyknout a vypořádat se s tím.
Už před volbami jste deklaroval, že na post starosty znovu kandidovat nebudete. „Těšíte se“ do jisté míry i na tuto změnu, nehledě na skutečnost, že se opětovně budete moci věnovat věcem, na které jste dlouho neměl čas?
Když jsem přemýšlel o tom, jestli kandidovat či nekandidovat, dal jsem si dohromady plusy a mínusy. Upřímně řečeno, mínusy převažovaly. Usoudil jsem, že po dvanácti dlouhých letech je třeba si trochu oddechnout. Na rovinu ale přiznávám, že z počátku mi to asi chybět bude. Chvíli si budu zvykat na ten stav, že každý den nemusím být na radnici, nemusím nic řídit či kontrolovat. Na druhou stranu si ale dokážu představit, že se tohoto pocitu dokážu rychle zbavit. Takže i s tím, co jsem právě řekl, se na tu změnu docela těším.
Na základě Vašich zkušeností, které jste během své funkce nasbíral, dovolil byste si „radit“ novým starostům, kdyby Vás o to požádali?
Já se domnívám, že právě v tomto ohledu příliš radit nelze. Každý člověk je jiný, ovšem i každé město je jiné, jiní jsou obyvatelé, jiní jsou kolegové na radnici. Určitě je ale důležité, aby dotyčný člověk byl otevřený všem názorům, musí si zvyknout na různé tlaky, ať už od lobbistů, politických stran a tak dále. Od toho se člověk zkrátka musí oprostit, aby ti lidé viděli, že ten člověk není spřažený s žádnou skupinou a že mu jde skutečně pouze o blaho města. A to se velmi těžko dokazuje, protože dnes jsou podezření různá a i já sám jsem pochopitelně musel několikrát odrážet různé útoky. Ale na to si člověk musí zvyknout. Rozhodně tedy musí mít pevné nervy a být „čistý“. Cokoliv totiž udělá proti morálce, proti spravedlnosti, tak se na něho v dnešní době všechno vyhrabe. Udržet si pak nějaký morální kredit, to je prakticky nemožné.
Aleš Levý, tiskový mluvčí MěÚ
REDAKCE: tel. č. 
