Kralupy nad Vltavou – Přinášíme další pokračování seriálu o splněných snech. Díl čtvrtý najdete v tištěném prosincovém vydání Zpravodaje.
Když něco chcete, musíte tomu věřit – 5. díl
Minule jsem skončil odplutím z krásného ostrova Ischia směrem na Sardinii. Plavba probíhala vcelku dobře. Až před Sardinií se přihnala bouře. Byl jsem na ni připravený. Viděl jsem oblačnost už dlouho dopředu na obzoru. Když bouřka dorazila, nastalo bezvětří. Vůbec jsem to nechápal. Lilo, já se pohupoval na vlnách a vítr nikde. Zdržení, které jsem nabral v bezvětří, zapříčinilo, že na Sardinii připlouvám v noci. Vplouvám do zátoky Porto Frailis, už tu kotví pět lodí. Ze břehu mě oslňují reflektory, takže prakticky nic nevidím. Až ráno zjišťuji, že to byla světla od plážových restaurací.
Spouštím člun na vodu a jedu na břeh. Na útesu stojí bývalá strážní věž. Tady na Sardinii je snad na každé vyvýšenině nějaká pevnost nebo strážní věž. Jsou postaveny tak, že vždy na sebe minimálně dvě věže vidí. Vydal jsem se na věž, udělal pár fotografií a putoval jsem dál prozkoumat okolí. Městečko mě moc neuchvátilo. Čisté a upravené je, to jo, ale je to jenom samý apartmán. Moderní zástavba apartmánů. Pláže čisté a upravené. Vracím se na loď. Vařím si jídlo a přemýšlím kam dál.
Odpoledne se zvedl vítr a do zátoky přišly dvoumetrové vlny, odplouvám. Pluju podél pobřeží. Moc míst ke kotvení tady na jihu není. Buď to jsou strmé útesy, ale krásné. Nebo mělké písčité pláže. Obojí má své kouzlo. Útesy a skály jsou nádherné a červené. No a pláže? Kilometry písčitých pláží, kde skoro nikoho nepotkáte. Absolutní soukromí. Cestou jsem objevil krásnou zátoku a tak jsem tu zakotvil.
Poslední dobou se mi zdá, že na plachtě povolilo některé šití. Není to tak hrozné, ale opravit se to musí. Je krásný den a já střídám jehlu, šídlo, nůžky a pořád dokola. K večeru je hotovo. Záda mě tak straně bolí, že se nemohu ani narovnat. Druhý den jedu na břeh. Opět kotvím pod strážní věží, tak hurá na věž.
Ráno se zase kazí počasí. Zvedám kotvu a vyplouvám směrem Menorca.
autor a foto: Josef Fričl, kapitán
REDAKCE: tel. č. 
