Když začátkem srpna letošního roku bylo zjištěno, že v dolní části silnice, která vede na hřbitov, došlo k propadu vozovky a statik rozhodl o její neprůjezdnosti v celé šíři, byla tato jediná cesta na kralupský hřbitov pro veškerou automobilovou dopravu uzavřena. Bylo to nutné, neboť svah se nebezpečně sesouval a hrozilo nebezpečí pro automobilovou dopravu i pro domy pod svahem. Návštěvníky kralupského hřbitova, kteří přijížděli začátkem listopadu s květinami a věnci na kralupský hřbitov, aby uctili svátek zesnulých, vítala na začátku silnice dopravní značka zákaz vjezdu.
Tato cesta po úbočí Hrombaby je prastará a byla zde již dávno před stavbou kralupského hřbitova. Sloužila kralupským sedlákům, kteří měli v okolí Nehoště svá pole. A zřejmě pokračovala i dále jako pěšina až do Turska k vrchnostenskému úřadu, pod který poddaní spadali robotními povinnostmi. V roce 1842 dal kralupský rychtář Antonín Slabý cestu rozšířit a upravit. V roce 1897, tedy v roce vzniku kralupského hřbitova, oznámila obec Tursko, že hodlá vystavit silnici z Turska přes Těšinu až na hranici Debrna, a dotázala se, zdali by obec kralupská zbytek silnice ke hřbitovu dostavila. Obecní zastupitelstvo v Kralupech souhlasilo, ale ke stavbě spojky došlo až v roce 1901. Úsek z města na hřbitov, který je součástí této silnice, byl dlouho nezpevněný a prašný. Před válkou byl vydlážděný kvalitní žulovou kostkou zasazenou do kroužkové vazby.
Jak vypadala silnice ke hřbitovu včetně pohřebního průvodu, vidíme na připojeném obrázku. Podle silnice ke hřbitovu býval dříve hluboký příkop, který sváděl dešťovou vodu z Hrombaby až ke křižovatce, kde je dnes zrcadlo a kde byla prostorná sedimentační nádrž, neboť dešťové přívaly s sebou strhávaly zeminu. Nádrž byla spojena s kanalizací, která byla v Podháji již od roku 1927. Na konci druhé světové války 22. března 1945 při leteckém bombardování Kralup zasáhly některé bomby i hřbitovní silnici a dlažební kostky létaly široko daleko. Jedna z nich dopadla i na střechu mého domu, prorazila střešní krytinu, přerazila dřevěné latě a přistála na půdě. Dlouho jsem ji pak používal jako těžítko na psacím stole, aby mi připomínala válku.
Několik let po válce byl na žulový povrch hřbitovní silnice položen asfalt. Vydržel až do roku 2009, kdy musel být nahrazen další vrstvou. Při té příležitosti byla silnice ke hřbitovu rozšířena o chodník pro pěší oddělený od stráně Hrombaby drátokamennými gabiony. Taková je minulost cesty ke hřbitovu. Vraťme se ale do současnosti, ve které je celý spodní úsek silnice ohrožený sesuvem. Důvod najdeme, podíváme-li se na geologickou mapu Kralup a okolí. Najdeme zde nejstarší vrstvu starohor, tzv. proterozoikum, na kterou nasedají mladší, většinou čtvrtohorní sedimenty. Ty jsou původu větrného nebo vodního. Vrstvy naváté větrem tvoří jemnou spraš, kterou využívaly cihelny pro výrobu cihel. V kralupském údolí jich byly celé řady od Mikovic až po Lešany. Pevné proterozoické podloží těchto sedimentů však není rovné, ale vlivem tektonických pohybů zemských desek zvlněné. Sklon podloží pak určuje stabilitu horních vrstev.
Před několika lety došlo k posunu svahu mezi Horní ulicí v Minicích a dolní Pražskou ulicí. Známé jsou v minulosti posuny obce Klapý na svahu Hazmburku, při kterých došlo i ke zřícení domů. Domy v Kralupech pod hřbitovní ulicí mohou být také ohroženy sesuvem půdy
Ing. Josef Stupka
REDAKCE: tel. č. 
