Rozhovor s… Matějem Kozubovským, jedničkou organizace WASO
Kralupy nad Vltavou – Dvaadvacetiletý Matěj Kozubovský má jméno nejen v Kralupech a okolí, ale hlavně ve světě bojových sportů. Účastní se nejprestižnějších soutěží ve světě, v roce 2017 se stal vítězem evropské ligy mezi profesionály, kromě toho má na kontě nespočet titulů mistra republiky. Jak se připravuje na zápasy, co všechno sportu musí podřídit, a jaké jsou jeho další cíle?
V jaké fázi sezóny teď jsi a jak často trénuješ?
Momentálně jsem v přípravě. Trénuji každý den. V přípravě se musím věnovat několika faktorům, ať se jedná o techniku v boxu, sparringy nebo kondici. Vše podřizuji tomu, za jak dlouho mě čeká zápas.
Na sparringy jezdíš do Prahy, proč? Poskytuje ti domácí klub dobré zázemí?
Musím trénovat s cizími lidmi. Když člověk chodí boxovat každý den se stejnými lidmi, se kterými se zná několik let, už to není moc prospěšné. Nehledě na to, že v Kralupech jsou především boxeři a já potřebuji boxovat ale zároveň i kopat – thaibox nebo K1. Jinak máme perfektní zázemí ve fitku Diamond Gym Kralupy, kde nás trénuje Luboš Šuda, vynikající trenér.
Je sport na profesionální úrovni časově zvládnutelný s prací?
Musím chodit do práce, jako každý smrtelník. Na práci si nestěžuji, baví mě, ale je to velice náročné. Musím být každý den zavřený osm hodin v práci, a pak ještě trénovat sebe nebo lidi. Bohužel v Česku není tak dobré zázemí pro sportovce jako v ostatních zemích, nejsou tu sponzoři a sporty nejsou ani tak finančně ohodnocené.
Myslíš, že kdybys nemusel chodit do práce a tvůj sport tě uživil, mohl bys mít ještě lepší výsledky?
Určitě, kdybych měl takové zázemí, abych nemusel každý den pracovat a mohl se věnovat jen sportu, tak bych mohl rozvíjet kondiční přípravu a stihnout jednou tolik tréninku, co stíhám teď.
Jakou roli v tvé přípravě hraje stravování? Využíváš nějaké doplňky stravy?
Já na doplňky moc nejsem, občas si nakoupím BCáčka, aminokyseliny, nebo nějaké vitamíny, ale primárně využívám jen sachariďák. Každopádně mám krabičkovou stravu.
Ve všech sportech hraje roli i psychika, jak je to u tebe?
Psychika je velká část úspěchu. Jakmile člověk není psychicky v pořádku, ať už se jedná o problémy v běžném životě nebo například sportovní problémy, nikdy ten výkon nemůže být takový, jako u člověka, který je naprosto uvolněný. Znám to samozřejmě ze svých zkušeností. Pak se jedná o psychiku obecně. Může být sebelepší a šikovnější sportovec, ale nemá v sobě tu dravost nebo srdíčko, a šikovnost je k ničemu. Naopak se v těchto sportech psychická stránka cení.
Jak vnímáš spirituální a duchovní zázemí Muay thai? Projevuje se to nějak na zápasech?
Vzhledem k tomu, že jsem odchovanec sportů jako je K1 nebo box, tak nemám zas tak velký vztah a procítění k thajské kultuře. Samozřejmě ji respektuji, respektuji rituály, ale osobně se v tom tolik nevyznám.
Proč bylo mistrovství světa v Tatněft‘ Areně v Kazani neoficiální? Jaká mistrovství jsou oficiální?
V těchto sportech asi neexistuje oficiální mistrovství světa a neoficiální. V thaiboxu ano, tam je asociace amatérů, která pořádá jedno mistrovství světa. Ale co se týče K1, tam existuje mnoho asociací a každá asociace má své mistrovské pásy. Pak už jen záleží, jak je asociace prestižní. Co se týče soutěže Tatněft, kde jsem minulý rok zápasil, tak ta je dle mého názoru asi druhá nejlepší na světě.
Stíháš při cestování na zápasy navštívit i nějaká jiná místa v zemi?
Minulý rok jsme cestovali do ruské Kazaně, kde jsme měli zhruba dva dny na pohybování se po městě, takže ano, mám čas a prostředky si zájezd užít. Nicméně jsem na mnoha místech v zahraničí skrze sport nebyl. Většinou jen země jako Německo, Slovensko a tak dále, kde jsme hned po zápase jeli domů.
Jaké zápasy tě čekají v nejbližší době?
Připravoval jsem se na zápas 2. února v ruském Jekatěrinburgu, nicméně celý turnaj zrušili kvůli zimě. Věřím, že na únor nějaký zápas bude, ať už v zahraničí nebo zde na domácí půdě. Tak či tak, chtěl bych mít každý měsíc jeden zápas.
V srpnu 2016 bylo schváleno pět nových sportů na Letní olympijské hry 2020, mezi nimi i Muay Thai. Myslíš si, že je důležité rozšiřovat pole olympijských disciplín?
Určitě jsem zastánce toho, že by Muay thai nebo respektive thaibox měl být na olympiádě. Je to prastarý sport, starší než většina sportů, které na olympiádě jsou. Nehledě na to, že je na světě hrozně moc populární a celkově se zájem o bojové sporty jen zlepšuje.
Letní olympijské hry v Tokiu jsou asi za rok a půl. Je to tvůj cíl?
Cíl ani tolik není, už tolik v thaiboxu nezápasím, a už vůbec nejsem v reprezentaci. Kdysi jsem o tom uvažoval, mohl jsem v ní být, ale dal jsem přednost profesionální disciplíně. Zápasit ve státech jako je třeba Rusko. Určitě by to pro mne byla čest, kdyby přišla nabídka, určitě bych tam jel. Ale teď mám trochu jiné sny.
Jaké?
Můj cíl je spíš ta profesionální kariéra, jezdit do světa a zápasit především v K1. Je to jako ten thajský box, jen to nemá kulturní vložku, nesmí se tam chytat, nebo lokty, a víc se tam boxuje, než kope. To si myslím, že má pro mě větší smysl, než thajský box.
Když jsi ve 14 začal boxovat u Luboše Šudy, napadlo tě, že se budeš později účastnit nejprestižnějších soutěží na světě?
Určitě by mě to nenapadlo. Jako prcek jsem dělal několik let taekwondo a následně jsem začal boxovat u Luboše. Sport mě velice bavil, už od prvopočátku jsem věděl, že chci zápasit a něco vyhrát. Nevěřil bych, že se dokážu dostat až na místo české jedničky.
Jaký je Luboš Šuda trenér?
Trenér je to přísný, ale zároveň lidský. Umí s lidmi zacházet. Má obrovské zkušenosti, sám si jako zápasník všemi těmi věcmi prošel. Nejen, že býval excelentní zápasník, přesně takový je i trenér. Hodně se rozvíjí, není jeden z těch lidí, co by stagnoval na stejném místě už několik let. Pořád se učí nové a nové věci, které fungují a ty věci a techniky předává nám.
Sám trénuješ ostatní, pomohlo ti to v trénování sám sebe?
Trénuji oddíl začátečníků u nás v Pitbull gymu v Kralupech a docela mě to baví. Jeden čas jsem to úplně přestal dělat, nebyl čas a nebyla ani chuť. Hodně lidí mi psalo a říkalo, že by ke mně chtělo chodit na soukromé lekce, a tak jsem si jednoho dne řekl, že to zkusím. Teď nemám absolutně čas, stále mi píšou lidi, že ke mně chtějí chodit, ale už nemám kdy. Nečekal jsem až takový úspěch. Nevím, jestli mi to pomohlo, především mě to baví.
Co máš na bojových sportech nejradši?
Líbí se mi asi ta originalita. Lidé hrají fotbal, hokej, já zase mlátím lidi. Ať si každý říká, co chce, bojové sporty nemůže dělat blbec. Je to individuální sport, nikdo vám v tom ringu nebo kleci nepomůže. Člověk tam je odkázaný na svou výkonnost a důvtip. Když u toho člověk nepřemýšlí, tak je v koncích. Hrubou silou tenhle sport dělat nejde. A to se mi líbí. Nejen, že je to perfektní na kondici, lepší než cokoliv jiného, ale je to úctyhodné i z hlediska toho, že to je náročný sport na přemýšlení a intelekt.
Máš nějaký vzor?
Můj vzor je můj trenér Luboš Šuda, kráčím v jeho šlépějích. Vede mě podle toho, jak si myslí, že je to nejlepší, a podle všeho to děláme dobře. Jsem rád, že mám takový tým, jako je ten v Kralupech. Můj další vzor, člověk, který mě inspiroval a chovám k němu patřičný respekt, je skvělý zápasník a sparring partner Vlado Idranyi. Větší srdce má jen málokdo. Krom toho je to taktéž profesionální mistr světa.
Kateřina Horová,redaktorka, foto: Lenka Bartáková
REDAKCE: tel. č. 
