Splňte si svůj sen – 9. díl

Kralupy nad Vltavou – Přinášíme další pokračování seriálu o splněných snech. Díl osmý najdete v tištěném únorovém vydání Zpravodaje.

Když něco chcete, musíte tomu věřit – 9. díl

Tak jako každý muslim se snaží vykonat jednou za život pouť do posvátné Mekky, tak asi každý námořník si přeje přeplout Atlantik. I já jsem toužil zažít to dobrodružství.

Doplul jsem do Las Palmas. Hned druhý den se pouštím do údržby. Fouká slabý vítr, a tak stahuji přední plachtu. Musím opravit vrcholové uchycení plachty na rolfoku. Vykouklo slunce, tak honem dávám vše, co je mokré, ven uschnout. V momentě vypadá celá loď jako pojízdná prádelna. Počasí se zhoršuje a začíná pršet. Na Kanárské ostrovy je tu nějak chladno. Teplota nepřesahuje 17°C.

Další den jedu na břeh nakoupit. Cestou zpět opět zmoknu. Dlouho se tady nechci zdržovat. Mám v plánu zastavit se na ostrově La Palma. Je to krásný ostrov. Předpověď počasí ale není slibná a tak měním plán. Natankuju naftu a vypluju rovnou na Cape Verde. V půl jedné odpoledne opouštím Las Palmas, plavba probíhá dobře.

V noci přestává foukat úplně. Jedu na motor, stejně potřebuji oživit baterie. Druhý den jsem na tom stejně. Nefouká, a tak se jenom pohupuju na vlnách. Ještě, že je hezké počasí. Jak jenom trochu zafouká, natahuju plachty. Je to marná dřina. Balím plachty, nechávám jenom cíp hlavní plachty, zajišťuji kormidlo a jdu spát.

Ráno kontroluju kurz. Proud mě snesl 15 mil mým směrem. Příjemné zjištění. Začalo foukat a plavba příjemně ubíhá. Dokonce se chytla ryba. Doráda, bylo to sice ještě miminko, měla 60 cm. Dorůstají délky až 2,5 m, ale oživila můj jídelníček. Jeden den se mi do vlasce zamotal buřňák. Je to mořský pták. Letěl nízko nad hladinou a křídlem se zamotal do vlasce. Vytáhl jsem ho na palubu a vymotal ze silonu. Moc se mu nelíbilo, jak ho držím v ruce. Křičel a nakonec mi za odměnu proštípnul prst, jako průvodčí jízdenku. Nezlobil jsem se na něj. Taky bych se bál být v jeho kůži. Vyfotil jsem se s ním a pustil ho na svobodu.

Čím jsem se dostal jižněji, tak je hezky teplo. Denní teplota běžně 28°C. Za sedm a půl dne už vidím Kapverdské ostrovy. Je to docela slušný výkon, když jsem byl dva dny v bezvětří. Necelých deset mil před Mindelo mi prasklo lano od výtahu genakru. Genakr skončil ve vlnách a pro jednoho člověka vytáhnout mokrou zamotanou plachtu na palubu to je nadlidský výkon. Než se mi podařilo trochu srovnat plachtu a uklidit, aby znovu neuletěla, byla tma.

Do přístavu v Mindelo připlouvám v noci a opět spoléhám na GPS navigaci. Kotviště je plné lodních vraků, které nejsou označeny světly. Do toho spousta kotvících plachetnic, které připluly přede mnou. Docela adrenalin, ale už jsem si zvykl.

Ráno jedu na břeh. Musím se odbavit. Nemám ještě tolik zkušeností a tak jsem trochu nervózní. Projíždím kolem polské lodi. Pozdravím a hned mě zvou na palubu. Stačilo jen pár vět a je po problému. Poláci jdou se mnou, vše vysvětlí a tlumočí. Při zpáteční cestě mě zvou na snídani. Povídáme si o plavbě a nechtějí věřit, že celou plavbu pluju sám. Zase se mi potvrdilo, že Poláci námořníci jsou dobří lidé a najdete je všude ve světě.

Při zpáteční cestě na loď si všimnu nápadné lodi. Má holandskou registraci a na stěžni malou českou vlajku. Pozdravím posádku a ukázalo se, že to jsou dva kluci, jeden od Roudnice a druhý z Moravy. Mají namířeno přes Atlantik na Martinik zrovna jako já. Slovo dalo slovo a jsme dohodnuti, že poplujeme spolu. Kluci mají nějaké kontakty na Martiniku, což je výborné. Píšu, že to jsou kluci. Oni to jsou kluci skoro v mém věku. Všichni se vracíme do dětských let. Tak proč bychom nemohli být zase kluci.

Další den přijeli na návštěvu Poláci. Chtěli mi pomoci natáhnout nová lana na stěžeň, ale bohužel počasí to nedovoluje. Silně fouká a v tomto větru mě nemohou vytáhnout nahoru. Počasí se zhoršuje, je sice teplo 29°C, ale vítr stále sílí. Jsme každý ve své lodi takřka uvěznění. Vítr už dosahuje rychlosti 45 uzlů. Na břeh se nedá dostat. Vše, co je na palubě, musí být pořádně zajištěné. Posiluju kotevní lana a měním je za silnější. Je až neskutečné, co loď ve větru na kotvě dělá. Vítr si vybral opět daň. Utrhl zdvořilostní vlajku Kapverd. Lodě, které připlouvají teď z Kanárských ostrovů, tak mají potrhané vlajky, někteří i plachty a jejich posádky jsou značně vyčerpané. Udělal jsem velice dobře, že jsem vyplul dřív.

Pokračování v březnovém vydání Zpravodaje.

autor a foto: Josef Fričl, kapitán

1 2 3 ►