Kralupští zastupitelé na květnovém jednání schválili adaptaci objektu bývalé pivovarské sladovny na městské kulturní centrum. V něm najde své nové působiště DDM, ZUŠ, knihovna a muzeum. Chybět nebudou komerční prostory, které by mohly být využity jako kavárna, restaurace a minipivovar. Počítáno je i s bytem pro správce objektu.
Jako výchozí podklad pro vypracování projektové dokumentace byla vybrána architektonická studie, vypracovaná ateliérem RH-arch s.r.o. Zastupitelé dále odhlasovali, že veškeré další kroky v postupu adaptace objektu bývalé pivovarské sladovny budou podléhat jejich rozhodnutí. „Budova je to samozřejmě komplikovaná a zpracování samotného projektu nebude vůbec jednoduché. Objekt má spoustu omezení a je docela dobře možné, že v průběhu realizace budeme muset přistoupit i na nezbytné bourací práce. V dnešní době jsou však na vysoké úrovni veškeré odborné technologie včetně širokého výběru stavebních materiálů. Jsem přesvědčen o tom, že přestavba budovy pivovaru je realizovatelná,“ říká kralupský starosta Marek Czechmann, který byl od počátku příznivcem myšlenky budovu zachovat a přestavět. „Ve hře v poslední době byla i možnost objekt zbourat a postavit nový. Osobně však vnímám určitou význačnost této budovy, přičemž samotná studie se mi opravdu velmi zamlouvá. Neobsahuje totiž žádnou další přístavbu, takže v budoucnu by měla být budova kulturního centra jakýmsi samostatným solitérem, což pokládám z hlediska uspořádání centra za klíčové.“
Obdobně vidí rozhodnutí zastupitelstva místostarosta Vojtěch Pohl: „Jsem přesvědčen o tom, že jsme se vydali správnou cestou. Objekt pivovaru je nejstarší dochovanou budovou v centru města. Přiznám se, že by mi bylo velice líto, kdybychom ho jen tak srovnali se zemí. Zároveň mě zaujala myšlenka spojená se zastoupením nějakého menšího pivovaru, čímž bychom dali vzpomenout na původní účel budovy.“ Kralupský místostarosta dále zmiňuje ještě jeden důležitý argument spojený se zachováním a následnou přestavbou: „V průběhu rekonstrukce se samozřejmě mohou objevit určité problémy, ke kterým se budeme muset nějakým způsobem postavit. Zachování budovy ale vždy nabídne více možností, ze kterých si budeme moci vybírat. Naopak zboření objektu je proces nevratný.“ Kralupský místostarosta ale vzápětí dodává, že jeho názor na zachování budovy je podmíněn současným stavem věci. Pokud by se v dalším čase ukázala realizace komplexu jako výrazně komplikovaná, nehledě na větší finanční náročnost, byl by ochoten svůj postoj změnit: „Pokud by se nakonec ukázalo, že by přestavba pivovaru byla ještě mnohem nákladnější, něž je stávající předpoklad, byl bych ochoten od této cesty ustoupit. Osobně se tedy domnívám, že v průběhu dalšího období může současný záměr narušit mnohem větší ekonomická náročnost, případně snížená funkčnost z hlediska využitelnosti budovy.“ I z tohoto důvodu se kralupští zastupitelé usnesli na tom, že všechny dílčí kroky spojené s projektem budou projednávány právě zastupitelstvem, nikoliv „pouze“ radou města.
Pro Kralupy nad Vltavou je rekonstrukce budovy pivovaru jednou z největších výzev, nemluvě o finanční náročnosti. Vedení města však s touto alternativou počítalo v prvotním záměru celkové přestavby centra, čímž by v budoucnu nemělo dojít k ohrožení ostatních investičních akcí. „Předpokládané náklady na tento projekt činí přibližně 250 miliónů korun. Město má nyní k dispozici cca 150 miliónů, přičemž varianta spojená s úvěrem je v tomto případě nezbytná. Je ale třeba podotknout, že do začátku realizace nám v současné době zbývají přibližně dva roky. Za tu dobu se nám určitě podaří něco našetřit, může se i stát, že budeme moci využít nějaké dílčí dotace,“ vysvětluje okolnosti spojené s financováním starosta Marek Czechmann s tím, že v rychlejším časovém intervalu akci zrealizovat nelze: „Projektová příprava bude nesmírně složitá, čili faktické stavební práce přichází do úvahy minimálně za dva roky. V průběhu příprav dokumentace na nás ale už v dohledné době budou kladeny vysoké nároky. Naším cílem je, aby dům stoprocentně plnil to, co od něho očekáváme,“ uzavřel kralupský starosta.
Otázka pro zastupitele, kteří se přímo zúčastnili hlasování: Jak jste spokojeni s výsledkem jednání, jak těžké pro vás bylo rozhodnutí, co s budovou dál, co nakonec ovlivnilo to, že jste hlasovali pro rekonstrukci nebo zbourání a novou výstavbu?
Ing. Marek Czechmann, Petr Holeček, Mgr. Jindřich Kohm, Ing. Ivana Pacholíková, Marek Škabrada, Jan Špaček (STAN)
Z e strany zastupitelů STAN panovala od počátku shoda v tom, ctít kontinuitu vývoje rekonstrukce centra města a podpořit adaptaci bývalé pivovarské sladovny na multikulturní centrum. Masiv budovy včetně továrenského komínu chápeme jako přímý historický odkaz z druhé poloviny 19. století, kdy zejména prostřednictvím rozvoje průmyslu docházelo k růstu a formování našeho města. Budova je starší než kralupský kostel a bez úhony přežila i drtivý válečný nálet. Jsme přesvědčeni, že nejen symbolicky, ale hlavně funkčně bude plnit úlohu jedné z dominant nového centra města.
Hledání shody dalšího postupu nebylo jednoduché, neboť panovala názorová rozrůzněnost nejen ze strany zastupitelů, ale i odborníků mnoha profesí, kteří se k zamýšlenému budoucímu osudu objektu vyjadřovali. Zcela menšinový nebyl ani názor budovu pivovarské sladovny zbourat a vystavět budovu novou. Vnitřně převládající většinový názor naší kandidátky STAN, který podporoval myšlenku na vyhlášení nové architektonické soutěže, ustoupil koaličnímu kompromisu, aby se výchozí studií adaptace objektu stala studie projekčního ateliéru RH Arch, který mimo jiné projektoval přestavbu radnice. V této shodě jsme vyloučili riziko, že se v zastupitelstvu nenajde většinová podpora pro přijetí usnesení dalšího postupu, což by ve svém důsledku mohlo vést až k redefinování původního záměru. Rovněž jsme se usnesli na tom, že zastupitelstvo města se v této velké investiční akci stane dohlížitelem celého projektu a všechny další klíčové kroky vedoucí k jeho uskutečnění budou probírány na jeho půdě.
Mgr. Jiřina Hereinová, Ing. Petr Listík, Mgr. Libor Síla (ODS)
Našemu konečnému rozhodnutí na květnovém hlasování předcházelo několik schůzek zastupitelů, studium podkladů, důkladné seznámení se s navrženými architektonickými studiemi a v neposlední řadě také prohlídka stávající sladovny. Velmi důkladně jsme zvažovali, zda pokračovat v záměru předchozího zastupitelstva a sladovnu přestavět nebo přistoupit k demolici objektu a jít cestou výstavby nového kulturního centra. Přestavba budovy bývalé sladovny na městské kulturní centrum bude představovat mnohé technické problémy, které si možná v tuto chvíli všichni ani nedokážou představit. Rekonstrukce bude znamenat četné kompromisy, zejména ve vztahu k zachování alespoň nějakého historického výrazu této průmyslové budovy.
Při zachování předpokládaného využití sladovny pro umístění městského muzea, městské knihovny, základní umělecké školy, DDM a minipivovaru bude snaha o zachování stávajícího (historického) vzhledu fasády znamenat zásadní a složité úpravy interiéru budovy. Naopak snaha o zachování některých zajímavých stavebních prvků v interiéru bude znamenat podstatnou změnu vnějšího vzhledu stávající budovy sladovny. Přesto argumenty pro demolici sladovny nebyly natolik silné, aby nás dokázaly jednoznačně přesvědčit o její nezbytnosti. Naším cílem bylo, a stále je, pokračovat v dostavbě centra města, a proto bylo nezbytné, aby zastupitelstvo rozhodlo o dalším postupu. Hlasování určilo, jakým směrem budou probíhat další projektové práce. V jejich průběhu se ukáže, jak šťastné bylo naše rozhodnutí.
Ing. Vojtěch Pohl, Luboš Šuda, Ing. Luboš Truhlář, Ing. Vladimír Vymětalík, Ph. D. (Nová VLna)
Na začátku jsme se soustředili na načerpání veškerých dostupných informací z hlediska historie budovy, studium zpracovaných podkladů od statického posouzení budovy po architektonické studie nového využití objektu na městské kulturní centrum. Nedílnou součástí byla prohlídka, při které bylo možné reálně vidět stávající stav konstrukcí a prostorového uspořádání budovy. Významným krokem pro rozhodnutí byla účast na autorské prezentaci dvou architektonických studií, kde byly diskutovány klíčové záležitosti jako vazba na okolní zástavbu a tvář centra města, různorodé prostorové požadavky městských organizací, zajištění bezbariérovosti, parkování a provozní funkčnost budovy. Vnímáme úskalí spojená s rekonstrukcí staré budovy i určitá omezení pro dispoziční a funkční využití prostoru, například světlé výšky místností vybraných podlaží atd. Zároveň se nám zamlouvá snaha o zachování nejstarší zděné historické budovy v centru města a respektování původního charakteru budovy.
Adaptace budovy pivovarské sladovny byla doporučena jak zpracovateli architektonických studií, komisí výstavby a rozvoje města i Radou města Kralupy nad Vltavou a my jsme se rozhodli tuto variantu také podpořit. V průběhu projektové přípravy rekonstrukce je třeba pečlivě a odpovědně vyhodnotit, zda budou naplněny předpokládané funkční potřeby budovy za přijatelné finanční náročnosti. Pokud by se ukázalo, že náklady spojené srekonstrukcí jsou neúměrně vysoké či dochází k významnému omezení z hlediska využitelnosti na městské kulturní centrum, jsme připraveni od tohoto záměru ustoupit. S ohledem na význam a charakter tohoto záměru vnímáme pozitivně, že veškeré další kroky v postupu adaptace budou podléhat rozhodnutí zastupitelstva města.
MUDr. Jana Homolová (ANO)
Přesto, že se domnívám, že je naší povinností historicky cenné budovy citlivě rekonstruovat, tato jen dosloužila svému účelu. Budovu jsem nikdy nevnímala jako architektonicky zdařilou a vůbec by mi v Kralupech nechyběla. Domnívám se, že rekonstrukce bude extrémně finančně náročná a za ty peníze jsme mohli pořídit moderní polyfunkční dům, odpovídající současným parametrům. Proto jsem zvedla ruku pro demolici. Překvapilo mě, že většina zastupitelů v budově vidí potenciál, který jsem nenašla. A to jsem si ji prohlédla ze všech stran.
Mgr. Martin Luksík (ANO)
Po všech diskuzích a připomínkách o možných úskalích adaptace stávající budovy jsem se rozhodl podpořit záměr realizace nového objektu, který by byl vybudován na místě původní pivovarské sladovny. Zastupiteli byla většinou hlasů zvolena jiná varianta, toto rozhodnutí akceptuji a přeji si, aby bylo to správné.
Tomáš Pekárek (ANO)
Od začátku svého působení v zastupitelstvu města jsem si přál přispět k rozhýbání do té doby váhavého postoje v rekonstrukci náměstí. Nápady tady byly, ale konečná rozhodnost chyběla. V minulém volebním období se podařilo rekonstrukce nastartovat a pod rukama se nám začal čistit prostor budoucího centra. Již v té době se řešilo, co budeme dělat s budovou po pivovaru. Já měl jasno. Viděl jsem v tom budoucí dominantu centra města. Místo, které přispěje nejen k lepšímu vzhledu celého místa, ale vytvoří též prostor, který bude žít a především – bude konečně sloužit lidem. Odmítal jsem názory vedoucí k demolici a chtěl využít to, co ta budova má od začátku, tedy ducha starých Kralup. Město bylo vždycky průmyslové a v dnešním centru nebyl jen pivovar, ale například i mlýny. Nemáme už mnoho míst, která by nám připomněla, co vždy Kralupy byly, a proto jsem byl přesvědčen, že citlivá rekonstrukce největšího objektu v centru bude to pravé. Kdo před dvěma lety stihl výstavu architektonických návrhů studentů ČVUT, která probíhala ve třetím patře radnice, ten musel být z možných podob nadšený stejně jako já.
Trochu mě nyní mrzí, že jsme nebyli schopni sehnat většinovou podporu pro postup, který by si nejen tato dominantní budova, ale celé město jistě zasloužilo, tedy pro vyhlášení otevřené architektonické soutěže. Zase si to tak nějak pytlíkujem na koleni sami, přestože se nám řešení architektonické soutěže nabízelo. Když ne zrovna toto místo a tato budova, tak co už? Nezbývá mi tedy než doufat, že i přesto v Kralupech konečně vybudujeme něco, na co budou našinci pyšní a návštěvníci budou pokyvovat hlavou a říkat si „wow“. Šedi a přikrčenosti už bylo dost. Je potřeba ukázat, že i u nás umíme dělat věci nejen efektivně k městské kase, ale i tak, aby byly skutečně příjemné a pěkné i pro lidi. Neustále opakuji, že veřejný prostor musí být nejen účelný, fungující a v dobré kondici, opravený, vystavený, ale především i příjemný, protože jen pak v něm budou lidé chtít trávit svůj čas a přitáhne si jejich pozornost. Jako zastupitel budu právě toto prosazovat a podporovat. Děkuji proto kolegovi Ottisovi za pohotový návrh dodatečného usnesení, že všechny další kroky v této věci bude i nadále rozhodovat a schvalovat celé zastupitelstvo města. Je to běh na dlouhou trať, ale hlavní je, že už se začalo a nové centrum se nám postupně rýsuje.
Filip Prantl (ANO)
U rozhodnutí, jak naložit s budovou pivovaru, jsem se zdržel hlasování. Než jsem se stal zastupitelem, bylo rozhodnutí, co s pivovarem, již v nějaké fázi a proto si myslím, že by byla škoda zahodit jak úsilí předchozího zastupitelstva, tak i nemalých finančních prostředků vložených do projektů. Na druhou stranu varianta budovu zbourat mi také nepřišla úplně špatná. Nakonec jsem svýsledkem hlasování spokojen a věřím, že se rekonstrukce pivovaru povede a bude patřit k ozdobám Kralup.
Stanislav Hejduk, Ing. Ivan Ottis (KSČM)
Záměr soustředit činnost vybraných městských organizací do jednoho místa má řadu nesporných výhod. Zajistí snadnější dostupnost nabízených služeb pro veřejnost a zlepší se pracovní podmínky pro jejich zaměstnance. Co je také podstatné, může se rozšířit nabídka poskytovaných služeb, a přitom lze ještě ušetřit na provozních nákladech vhodnou centralizací některých činností, například úklidu, ostrahy objektu, IT, vybraných administrativních oblastí. Dále je to cesta k oživení středu města, a to třeba i o kavárnu, restauraci a podobně, což jsou místa, která centru Kralup chybí a která by svým způsobem nahradila hotel Praha, jehož demolice nebyla občany přijata zcela pozitivně. Důležité bylo následně rozhodnout, zda vybudovat zcela nový objekt, nebo záměr vyřešit rekonstrukcí budovy bývalého pivovaru. Na rekonstrukci vznikly dvě alternativní architektonické studie, opakovaně diskutované s autory. Výhody nové budovy byly zřejmé, možnost stavby na míru a pravděpodobně nižší náklady. Na druhé straně by ale město přišlo o originální historickou budovu. A pokud by došlo na novou výstavbu, podle našeho názoru by se obtížně a dlouho hledalo takové architektonické řešení, které by harmonicky doplnilo celkový vzhled náměstí a propojilo ho esteticky s budovou městského úřadu a kostela. Proto jsme podpořili zachování a rekonstrukci původní stavby, která je i připomínkou průmyslové historie města.
Naše rozhodnutí bylo podpořeno také zjištěním, že podle předběžných odhadů se obě varianty finančně příliš neliší. Předběžný rozpočet rekonstrukce je 350 miliónů korun. V jejím financování vidíme určité riziko, protože nechceme opakovat kauzu Blanka s eskalací nákladů a navíc město do budoucna finančně neúnosně zatížit. Neuspěli jsme s návrhem tuto částku zafixovat jako konečnou, ale myslíme, že snad námi inspirované usnesení zastupitelstva, projednávat a schvalovat postupně projekt srozpočtem a realizační fázi srozpočtem, uvedené riziko také řeší. Řeší i další možné riziko, a to přijatelný kompromis mezi zachováním historické budovy a její adaptací pro nový účel. Nechtěli bychom Palác Palladia v Praze, kdy z historické budovy zůstala jen část obvodových zdí a sještě upravenou fasádou. Zkrátka blízkost Prahy může být inspirující mnoha způsoby. Pokud by mělo dojít k překročení limitu 350 miliónů korun bez další přidané hodnoty před zahájením vlastní stavby, navrhneme vrátit se k myšlence výstavby nové budovy. Již vynaložené náklady by pak byly součástí její ekonomické rozvahy.
REDAKCE: tel. č. 
