Letos je tomu již 30 let od sametové revoluce. Dlouhých 30 let, během kterých byl a stále je čas na změnu. Jak se proměnilo město Kralupy nad Vltavou a na jaké důležité historické mezníky, jež předcházely revolučnímu roku 1989, musíme pamatovat. Povídali jsme si o polistopadových idejích, svobodě, demokracii a naději se současným čelním představitelem našeho města a jeho předchůdci.
Jak jste si po pádu totalitního režimu představoval svobodnou republiku?
Chybělo nám toho v tehdejším Československu mnoho. Mnoho pro volný život. Svoboda projevu, svoboda tisku, volné podnikání, demokratický politický systém, cestování bez omezení, možnost vzdělávat se a studovat bez ohledu na hranice a kádrování…to, i jiné věci a svobody jsme do roku 1989 postrádali, to jsme záviděli těm za tzv. železnou oponou. V roce 1989 se komunistické státy a totalitní systémy začaly otřásat i pod vlivem Gorbačeva a jeho vlivu na staré komunistické struktury. Já, i mnoho jiných v Československu, jsme očekávali, že se starý systém rozpadne a doufali jsme, že nedožijeme svůj život v té pochmurné a nedobré době. Velmi děkuji všem těm tehdejším studentům, umělcům i disidentům, kteří mi to umožnili. V těch prvních měsících jsme svobodu opravdu nasávali. Bylo to snad nejkrásnější období mého života, kdy se i lidé k sobě chovali naprosto jinak, než předtím. A to nemluvím o nádherné atmosféře na Letné, či na Václaváku.
Naplnila se po revoluci Vaše očekávání?
Ke všemu nečekanému a nepoznanému člověk přistupuje někdy trochu naivně, s velikým očekáváním. Mnoho věcí se opravdu změnilo k lepšímu. Když někdy vyprávím dnešním třicátníkům o oné době, i mně samotnému již tehdejší pořádky a způsob života připadají jako z neskutečné planety. Žili jsme opravdu v jakési kleci a jen někteří a vyvolení se v ní mohli realizovat – samozřejmě za určitých ústupků, většinou morálních, za to, že „byli u komunistů“. To po listopadu zmizelo. Stali jsme se plně odpovědní za své činy – ale ne všichni to unesli. Kdo si myslel, že změnou politického systému se změní i charaktery lidí a jejich návyky a výchova z doby totality, byl zklamán. Ale když se podívám, bez hořkosti a zaujatosti, na současný život – a to všech vrstev i věkových kategorií obyvatel naší republiky – můžeme za listopad 1989 poděkovat. Zcela určitě euforie a radost ze setřesení totality byla tehdy obrovská.
Jaké zásadní změny nastaly po revoluci v Kralupech nad Vltavou? A co zásadního se za těch 30 let ve městě změnilo?
V Kralupech došlo po listopadu 1989 ke změně systému poklidně. Občas jsem si tehdy myslel, že tehdejší vedení města se ještě dlouho domnívalo, že politické změny přišly jen na chvíli a vše se zase musí vrátit do starých kolejí. V prvních svobodných volbách zvítězilo Občanské fórum a starostou se stal Pavel Rynt. Za 30 let demokracie v České republice se pak naše město zásadně změnilo. Poslední zásahy v osmdesátých letech do tváře města, vybourání některých starých čtvrtí, klíčových ulic a zastavění centra vysokými paneláky bylo velmi necitlivé. Stejně tak i to, že velká část občanů v Kralupech jen přespávala a o město neměli moc zájem. Dnes je z Kralup, myslím si, hezké a mladé město, s pěkným a zajímavým okolím a se spoustou aktivit, které může nabídnout lidem v širokém spektru. Chemický podnik – dříve Kaučuk – již není dominantním zaměstnavatelem, ale lidé najdou v Kralupech, hodně i v Praze a v okolí, práci dle výběru, i svého vzdělání a profese. Stejně tak se město vzorně stará o svůj majetek, o chodníky a ulice, o městskou zeleň, o školy, školky, bytové domy. Po revoluci pak zastupitelstvo odprodalo většinu bytů v panelových domech jejich nájemníkům za výhodné ceny. Sídliště se ještě i v dnešních let postupně revitalizují a vylepšují. Je toho hodně, co se změnilo a stále mění. A to je dobře.
Vnímáte jako nutnost připomínat mladší generaci období totalitního režimu i události spojené s převratem?
Jsem bývalý učitel dějepisu a vím, že z historie se musíme učit a připomínat si období našich dějin. Ať ta úspěšná a mimořádná, ale i ta nepříjemná a temná. Doba komunistické totality byla dobou potlačení lidských práv, doba neúcty ke svobodě, k soukromému majetku, k degradaci vzdělání a tím i ke schopnostem člověka a k jeho rozvoji. 30 let – to už je historie. Současní mladí lidé se narodili ve svobodné době a možná některé to, co bylo předtím, nezajímá. Chápu je, nedovedou si nic jiného, než to, v čem žijí, představit. Ale protože nic není zadarmo, ani toto relativně krásné období by nám nemuselo vydržet. Proto jezdím hodně po školách a akcích pro mladé lidi a vysvětluji jim věci jimi nepoznané. I v současné době totiž existují strany a organizace, které zpochybňují vše dobré, které se tu po listopadu 1989 stalo.
Co byste naší republice popřál do dalších let?
Většina lidí, kteří si váží svého života, kteří si ho chtějí užít a kteří pracují, studují a jsou k sobě, ke své rodině, k přátelům a ke své republice odpovědní, se mají dobře. Určitě nejlépe v naší bohaté a mnohdy pohnuté historii. Unikáme válkám, bídě, hladu, nemocem. Vlastně nám nic nechybí, ale snad i proto vyhledáváme pseudoproblémy a necháváme se občas ovládnout „blbou náladou“. A já se začínám obávat, že lidé v současné době – obklopeni konzumním zbožím, dovolenými na jihu a stále novými auty – začínají nemít chuť pro spravedlnost a pro pravdu. Je jim dost jedno, že jim někdo lže, nepátrají po pravdě, opakují jen to, co se jim nabídne ve sdělovacích prostředcích. A tak mé přání republice a jejím občanům je, aby si uchovali zdravý rozum, aby se k sobě chovali slušně a pomáhali i těm méně šťastným, méně zdravým a dříve narozeným. A protože jsem od narození Kralupák a těch třicet let jsem nepřetržitě i kralupským zastupitelem, přeji speciálně všem svým spoluobčanům, kamarádům a známým alespoň stejně krásných, bohatých a pohodových 30 let, jaká jsme ve svobodě a demokracii v Kralupech prožili.
Karmela Smejkalová
REDAKCE: tel. č. 
