Veronika Elznicová: Stále je mnoho věcí, které je potřeba změnit

Jak nahlíží studentka kralupského gymnázia a zároveň 1. místopředsedkyně České středoškolské unie Veronika Elznicová na revoluci, demokracii a současný život v Čechách i našem městě.

Co vše Vás jako první napadne, když se řekne listopad 1989?       

Sametová revoluce. A také čas, v němž měl hlas studentů svou významnou váhu.

Jak si představujete revoluci a co by podle Vás mělo po revoluci následovat?   

Jestliže někdo volá po revoluci, není s něčím spokojený a chce změnu. Po revoluci by tedy měl nastat takový radikální obrat k lepšímu. Ale takový obrat revoluce sama o sobě neudělá, do té změny musí opět investovat energii lidé.

V čem vidíte přednosti demokracie?   

Líbí se mi, že vzhledem k tomu, že se všichni občané přímo či nepřímo podílejí na fungování státu, nesou s tím i odpovědnost za to, co se kolem nás děje.

Jak vnímáte současné dění v politice a ovlivňuje toto dění Váš osobní život?       

Informací je příliš a dokázat je všechny zpracovat a rozhodnout se, čemu věřit a čemu ne, se mi zdá prakticky nereálné. A zda to ovlivňuje můj osobní život, možná. Někteří lidé mají v politicích vzor, a ačkoliv je chování politiků často nepřípustné, setkávám se s lidmi, kteří s naprostou samozřejmostí jejich vzorce chování přejímají a začínají se chovat stejně nepřípustně.

Jaký je Váš vztah k městu a dokážete si představit i nadále žít a pracovat v Kralupech nad Vltavou?   

Žiji v Kralupech ráda a ráda bych tady žila i v budoucnu. Vidím ve městě mnoho příležitostí, ale zároveň mnoho věcí, které je potřeba změnit. Z místních lidí mám pocit, že jsou dost pasivní. Není zde motivace investovat kamkoliv energii navíc, na menší kulturní akce téměř nikdo nechodí. S tím by snad mohli něco udělat mladí lidé jako já nebo moji vrstevníci, protože na to máme v sobě ještě dost idealismu a energie. Práci v Kralupech nad Vltavou  bych si tak dokázala představit.

Jste spokojená se životem v naší republice? 

Jsem. Jistě by se našel prostor pro zlepšení, ale jsem přesvědčená, že máme dostatečné podmínky pro to, aby se nám zde žilo dobře.

Co byste popřála republice do dalších let? 

Aby se měla do budoucna alespoň tak dobře, jak se má dobře teď. Potěšilo by mě, kdyby dál rostla, lidé v ní dbali na větší udržitelnost a šetrnost a kdyby se výrazně proměnila podoba českého školství. A věřím, že zda se to podaří, nebo ne, stojí jen na nás.