Tak, jak šel čas, měnila se i podoba a velikost Palackého náměstí. V první polovině listopadu byla ukončena 3. etapa přestavby centra, ve které byly rekonstruovány povrchy v blízkosti spořitelny a přilehlé Palackého ulice. Nová podoba kralupského náměstí poprvé ve své historii působí svým vzhledem jako náměstí hodné města, namísto asfaltového parkoviště a opuštěných chátrajících budov.
alackého náměstím jsou dnes myšleny veškeré nově vydlážděné plochy i pěší zóny včetně ulice Palackého, část nové ulice Vaníčkovy (vybudované ve 2. etapě rekonstrukce centra), která propojuje Palackého náměstí s ulicí Žižkovou, i přilehlých ulic Jungmannovy a Husovy. Během tří etap rekonstrukce centra prošly revitalizací nejprve plochy mezi novou radnicí a kostelem, kde stavební práce odkryly původní mozaikovou dlažbu, která byla následně zrestaurována. Dále byla obnovena historická studna, postavena nová fontána, bylo změněno osvětlení a upravené parkovací prostory byly doplněny o nové stromky. S ředitelem Městského muzea v Kralupech nad Vltavou Janem Rackem jsme si ve stručnosti povídali o historii Palackého náměstí. Připomeneme si, jaké zajímavé osobnosti zde žily, jaká se provozovala výroba a živnosti, a zavzpomínáme i na méně příjemné události, které ovlivnily podobu náměstí a jeho život v něm.
K jakému datu se váže vznik Palackého náměstí?
Historie kralupského náměstí je poměrně mladá, jeho počátky spadají maximálně nějakých 150 let do minulosti. Ještě v polovině 19. století byly Kralupy nevýznamnou vesnicí s 21 domy a necelými 200 obyvateli. Teprve zprovoznění železnice z Prahy na sever v roce 1850 se stalo impulsem pro rozvoj této lokality. Postupem čtyřiceti let zde vznikla důležitá železniční křižovatka, která sem přilákala průmysl a živnosti všeho druhu. Spolu s tím rostl i počet obyvatel, na počátku 20. století zde žilo již přes 5 000 lidí a dřívější vesnice se postupně měnila v město. V té souvislosti vznikala potřeba náměstí jako centrálního prostoru města. Městští představitelé rozhodli, že náměstí se bude budovat v jiném místě, než byla původní náves. Ta se nacházela v celkem nevýrazném prostoru, a to v dnešní Jodlově ulici v místě před vchodem do městské knihovny. Prostor byl navíc ze dvou stran uzavřen budovami hospodářských usedlostí a neskýtal příliš velké rozvojové možnosti.
V roce 1880 proto město zakoupilo od místního sedláka Václava Jodla pozemek pro budoucí náměstí, který se z toho důvodu neměl ničím zastavovat. Je to část prostoru dnešního Palackého náměstí. Rozhodnutí přišlo v pravý čas, protože v 80. letech i v těchto místech začala růst souvislá zástavba městských patrových domů. Předtím toto místo vypadalo tak, že po pravé straně, při pohledu od trati ke kostelu, se v jedné řadě rozkládalo sedm usedlostí největších místních sedláků, počínaje místem nároží spořitelny a pozemkem bývalého mlýna konče. Zarovnanou řadu štítů jednotlivých stavení narušovala usedlost sedláka Berana, která byla vysunutá (poté místo hotelu Praha). Protější strana prostranství nebyla zastavěná a byla, stejně jako budoucí náměstí, využívána jako louky a zahrady. Kostel tehdy, samozřejmě, nestál (byly zde rovněž zahrady, spíše však sady) a v místě dnešního městského úřadu se rozkládaly další dvě zemědělské usedlosti. Středem celého území navíc protékal potůček sloužící jako náhon vody ke staršímu mlýnu ležícímu v místě dnešní Rybovy ulice. Ve stejné trase je náhon pod dlažbou silnic a prostranství zachován dodnes.
Jaké první obchodní živnosti a provozy vznikaly na Palackého náměstí?
První stavbou městského charakteru v prostoru náměstí byl pivovar, dokončený v roce 1872 na parcele statku č. 3. Další stavbou podobného charakteru byl parní mlýn na parcele č. 7 z roku 1876. Ve stejné době už začaly vznikat i první občanské stavby, především fronta šesti domů po levé straně náměstí, které jsou vidět na datovaném snímku z roku 1890. O pět let později přibyla dominanta tohoto prostoru, kostel. Výstavné domy vznikaly soliterně již dříve v ulicích k budoucímu náměstí přiléhajících. Tak již v roce 1855 vznikl dům, později známý jako Hájkův, stojící na rohu ulice Husovy a opticky příslušející do území náměstí. Před rokem 1870 vznikl dům rodiny Masnerovy patřící do Jungmannovy ulice, ovšem vizuálně oddělující náměstí od železniční trati. Teprve v roce 1913 vznikla rohová dvoupatrová budova pozdější spořitelny, tehdy lékárny.
Prostor náměstí nejprve dlouhodobě sloužil k pořádání „stánkových“ trhů, především s potravinami a zemědělskými výpěstky, ovšem i s menšími domácími zvířaty a s dobytkem. Trhy byly pořádány dvakrát týdně, ve středu a v sobotu. Všechny zde postupně postavené soukromé domy v sobě obsahovaly jednu či více obchodních prostor. Byl zde honosný dvoupatrový obchodní dům s látkami a oděvy, později byl dům známý jako „U Martinců“. V jeho sousedství byl malý hostinec a řeznictví, z druhé strany k němu přiléhala lékárna, později (od r. 1913) drogerie Jana Vaňka, dále další řeznictví, klempířství, krejčovství, obchod s košíkářským zbožím, vinárna. Skladba jednotlivých živností byla dobově dosti proměnlivá.
Jací zajímaví lidé kdy na Palackého náměstí žili?
Z hlediska města jako celku byla z obyvatel této lokality nejdůležitější rodina Masnerova – obchodníci, majitelé cihelen. V 19. století z této rodiny vzešel místní dvojnásobný starosta Prokop Jindřich Masner. Jeho syn Prokop Filip byl ve 20. a 30. letech minulého století velkým mecenášem kralupského muzea a byl autorem dosud ceněných místopisných článků s historickou tematikou. V dnešní době se stal velmi známou osobností zdejší drogista Jan Vaněk, známý z Haškova románu Osudy dobrého vojáka Švejka jako „rechnungsfeldvébl Vaněk“. V rohovém domě u kostela jeden čas žila rodina Antonína Boruty, dědečka Jaroslava Seiferta, který sem na návštěvy často zajížděl. Lékárník Jaroslav Pacovský spolu s Antonínem Planičkou vyráběli kolem roku 1920 velké skříňové domácí orloje.
Jak se celkově náměstí proměnilo a co se z toho původního zachovalo?
Náměstí se z pohledu jeho rozlohy v minulosti neměnilo, zato architektonicky se proměnilo zcela. Do první světové války zmizely zemědělské usedlosti na jedné jeho straně a vznikla řada měšťanských domů na straně druhé. Plochu budoucího náměstí jednoznačně vytyčilo těleso železnice. S jistou nadsázkou lze říci, že stavební vývoj náměstí se ubírá po křivce směřující od téměř nulové zastavěnosti (polovina 19. století) k zastavěnosti maximální (sklonek třicátých let 20. století) a vedoucí k opětovnému uvolnění jeho stavební zátěže (kompenzované rozšířením jeho plochy) v době současné. Z fotografií poznáme především to, co zcela zmizelo: Karbanův statek vedle spořitelny, hotel Praha, dva domy na nároží Jungmannovy ulice a všechny domy v ulicích Jungmannově a Husově přiléhající k tělesu železnice. Všechny další, zachované stavby, prošly různými fázemi oprav a modernizací, takže lze říci, že stopy historie se zde hledají jen velmi obtížně. Věřím, že současné úpravy tohoto prostoru budou mít alespoň takové trvání, jaké má dlouholetá stálice této plochy, budova chrámu Nanebevzetí Panny Marie a svatého Václava.
REDAKCE: tel. č. 
