I když rozhovory s deseti osobnostmi kralupského sportu vznikaly v druhé půlce listopadu, neztrácí ani dnes na své aktuálnosti. Je důležité vnímat události v souvislostech. Jak se v současném chaosu orientují ti, kteří se podílejí na výchově velkého počtu dětí prostřednictvím sportovních aktivit? Níže uvedené odpovědi jsou nejen otiskem doby, ale lze je číst i jako výzvu k přemýšlení a inspiraci. Bohužel aktuální dění již viděné světlo na konci „covidového tunelu“ znovu zneklidňujícím způsobem zatemňuje.
Níže uvedení respondenti jsou uváděni v pořadí, ve kterém odevzdali své odpovědi. Několik vedoucích sportovních oddílů na výzvu redakce k rozhovoru nereagovalo, někteří odpovědi přislíbili, ale nakonec neposlali. Na otázky vám odpovídají: KATARINA HRONOVÁ (judo), trenér; LUBOŠ ŠUDA (Pitbull gym Kralupy), trenér; JITKA KUBIŠTOVÁ (volejbal), trenérka mládeže; JIŘÍ CIMLER (florbal), manažer klubu; MARTIN ŠTĚPÁN st. (lyžování), předseda klubu; PAVEL LANGMAIER (šachy), vedoucí mládeže; JAN JIRÁK (fotbal), člen výboru FK Čechie Kralupy; LIBOR ŠTAJER (lední hokej), člen výkonného výboru; LUKÁŠ HAMZA (Gladiator training), předseda klubu a ADAM HÁJEK (rugby), člen vedení klubu.
(poznámky autora: Rebelští Gladiátoři si většinu věcí pojímají po svém, nestandardní přístup zvolili i k položeným otázkám, neboť poslali souhrnné vyjádření, které jsem zařadil na konec rozhovorů. Pokud některý z respondentů není u některé z otázek uveden, tak na tuto otázku neodpověděl.)
Jaký máte názor na zastavení sportovního života. Co to znamená pro Vaši činnost, jaké to bude mít dopady?
Katarina Hronová (judo): Zastavení sportu je smutné, ale asi nutné. Dopady nedovedu posoudit, protože jsme se s takovou situací nikdy nesetkali. Obávám se hlavně dopadu na fyzickou kondici.
Luboš Šuda (Pitbull gym): Zastavení sportovního života považuji za naprostý nesmysl! Vždy se říkalo: sportem ke zdraví! Sportem si lidé zlepšují imunitní systém, a co si budeme povídat, nejhorší průběhy s nemocí covid mají lidé s nadváhou, vysokým tlakem a dalšími nemocemi, které se u sportovců moc nevyskytují. Podle mého názoru se v oddílech setkávají stále ty samé osoby, určitě by se virus maximálně rozšířil v komunitě daného oddílu případně fitness centra, kde se taktéž vyskytuje omezená komunita lidí. Je to podle mne mnohem menší riziko než stovky „cizích” lidí, které se potkávají v supermarketech.
Jitka Kubištová (volejbal): Myslím, že zakázat dětem sport na delší dobu není správné řešení z několika důvodů. Sedí u PC a tloustnou, nemají kontakt s vrstevníky, chybí vnější motivace, chybí režim. V době dospívání je to pro ně asi to nejhorší, kvůli nudě a ztrátě režimu může postupně dojít až k depresím. Volejbal nelze trénovat venku v období chladných dní, hráčky spíše individuálně trénují fyzičku. Bude jim chybět kontakt s míčem a až se znovu rozběhnou soutěže, úroveň půjde dolů. Nejvíce se to dotkne extraligy kadetek. Velmi dřely na soustředěních a najednou je vše zbytečné a pryč. Je to těžké hlavně psychicky. Ale všechny oddíly na tom budou zřejmě podobně.
Jiří Cimler (florbal): Komplikovaná doba si žádá komplikovaná řešení. Sport obecně je jedna z nejlepších činností na posílení imunity, tudíž nás mrzel i zákaz venkovního sportování, které si myslím, že mohlo a mělo v nějaké formě zůstat zachováno. Aktuálně jedeme na online trénincích a individuálních tréninkových programech, jež mají za úkol plnit zejména dorostenci a starší kategorie. Pro členy ale i veřejnost jsme vymysleli outdoorovou hru Vlčí stezka, která již dostala ven do přírody spoustu dětí i dospělých. Konkrétním dopadem bude posunutí celé sezóny až do června. Většina hráčů maká individuálně, tak žádné výrazné herní dopady neočekáváme. Naopak se těšíme po znovuotevření na pořádně hladové vlky po sportu.
Simona Majrychová (krasobruslení): Na tuto otázku je těžké odpovědět. Pokud byl celkový zákaz pro všechny sportovce, tak to člověk bral, ano, chápeme. Ale když povolili profesionálním sportovcům tréninky, zápasy (např. fotbal, hokej) s odůvodněním, že je to živí, tak to už se mi nelíbilo, protože je tu spoustu jiných profesí, jež jsou z mého pohledu daleko důležitější, a ti tu možnost nemají. Myslím si, že zastavení, nejen mládežnického sportu, je z mnoha hledisek skoro likvidační. Pro sportovce, kteří cvičí doma sami nebo formou online tréninku, je to i tak demotivační. Zkrátka chybí přímé, zdravé soutěžení, chybí ten bezprostřední kontakt.
Martin Štěpán st. (lyžování): Vzhledem k tomu, že došlo k totálnímu podcenění epidemiologické situace ze strany vlády a k její nulové reakci na začátku zhoršování této situace na přelomu srpna a září, bylo na základě rostoucích čísel jasné, že se nějaké kroky udělat musely. Nemyslím si, že amatérské sportovní prostředí bylo klíčové pro šíření koronaviru, přesto je potřeba chápat, že je logičtější zavřít amatérský sport než třeba školy nebo klíčové části ekonomiky. Dopady jsou zjevné, děti nesportují a leží u počítačů, výkonnost malých sportovců se nezlepšuje, což je vrací o 1–2 roky zpět a už se to nejspíš nikdy ve výkonnosti nedožene. Oddíly si v nejisté situaci neumí a nemohou plánovat tréninky, soustředění (v případě Ski klubu Kralupy výjezdy na rakouské ledovce) ani závody, které by chtěly pořádat a kterých by se chtěly účastnit.
Pavel Langmaier (šachy): Zastavení sportovního života je vždy problém. Výpadek tréninků, především herní praxe, a to zejména u mládeže, může být do budoucna problém.
Jan Jirák (fotbal): Každé neplánované přerušení soutěží i tréninků má negativní vliv na výkonnost hráčů ale také i na jejich zdraví. Protože až se soutěže zase rozběhnou, nebudou mít natrénováno a bude docházet ke zraněním. Navíc na jakých terénech se bude hrát?
Libor Štajer (hokej): Podle našeho názoru by absolutní uzavření sportovišť podobně jako uzavření škol mělo být až zcela krajním řešením, a to vzhledem k zásadním negativním zdravotním i sociálním dopadům (připomeňme jen problematiku vzrůstající míry obezity napříč dětskou populací, závislost na elektronické komunikaci apod.). Na druhé straně je však samozřejmě nutné zvažovat zdravotní rizika v době pandemie. A to vše by mělo být váženo na lékárnických vahách, nikoli odhadováno. Konkrétní dopady budou mít významný dopad hlavně na klíčové dovednosti našich hokejistů, zejména na bruslení, neboť bruslení a trénování na ledě lze jen velmi obtížně nahradit jiným pohybem.
Adam Hájek (rugby): Zastavení sportovního života a dění je dle mého názoru přesný opak toho, co lidé potřebují. Místo toho, aby zvyšovali svoji imunitu pohybem na čerstvém vzduchu a posilováním fyzické kondice, ztrácí vše, co doposud vybudovali. Pro činnost oddílu rugby měl konečný tvrdý zákaz fatální důsledky. Veškerá sportovní aktivita byla zastavena. Sportoviště, přestože je to podstatně větší přírodní travnatá plocha než většina parků, zcela osiřelo. Celá tato nešťastná situace bude mít velký dopad napříč všemi sportovními odvětvími. Celé mladé generace sportovců budou dohánět obrovské herní a tréninkové manko. Nezbývá než věřit, že jej doženou. A co je horší, při pohledu na zastavení veškerého amatérského, zájmového a komunitního sportu, tady budeme mít celé generace mladých lidí s poklesem fyzické zdatnosti, hybnosti, s čímž bude souviset i pokles jejich imunity.
Je vůbec možné čelit „sportovnímu lockdownu“, který nyní prožíváme? Jakou jste našli cestu v rámci Vašich oddílů na minimalizaci negativních důsledků.
Katarina Hronová (judo): Čelit sportovnímu lockdownu v podmínkách našeho oddílu téměř nejde. Snažím se komunikovat s rodiči i dětmi, poslala jsem jim nějaké návody na cvičení, zde spolupracuji s mojí trenérskou kolegyní Luckou. Někteří rodiče si pro děti vypůjčili díly tatami a děti mohou trénovat alespoň pády, kotouly a základní pohybové dovednosti.
Luboš Šuda (Pitbull gym): Pro činnost našeho oddílu to má jasné dopady a to takové, že jsme museli ukončit činnost, protože náš sport se venku moc provozovat nedá. Svěřenci samozřejmě chodí běhat a cvičí venku, ale práce ve dvojicích a se sparingpartnerem samozřejmě naprosto chybí. Samozřejmě s některými závodníky (profesionálními zápasníky) trénujeme individuálně. Ostatní si trénují sami, případně s kamarády venku.
Jitka Kubištová (volejbal): Trenér extraligových kadetek motivuje hráčky, aby každý den pro sebe a své tělo něco udělaly. Posilovaly, skákaly přes švihadlo, běhaly, jednoduše se udržely v kondici. Hráčky každý den trenérovi píší, co splnily a tabulka s jejich „prací“ je na webu.
Jiří Cimler (florbal): Vždycky se cesta najde. Nejhorší je, se na všechno vykašlat a tzv. ze dne na den „zavřít krám“. My se v této době naopak soustředíme na utužení naší florbalové komunity a vymýšlíme různé akce a projekty (Vlčí stezka, Fanshop, Klubové kartičky, Youtube kanál a další), které spustíme, jakmile to bude možné a vhodné. Jsme s členy v kontaktu a pravidelně je informujeme o novinkách. Projekt Vlčí stezky budiž důkazem toho, že i přes přísné restrikce se dá vytvořit spousta zábavy a dostat kralupské děti od monitorů.
Simona Majrychová (krasobruslení): Čelit lockdownu se dá, ale vyžaduje to osobní a často i kolektivní vyburcování. Naše trenérky zadaly svým děvčatům tréninkový plán, kde každá ví, co a jak cvičit, také si některé trenérky zavedly pravidelné online cvičení, nebo děvčata posílají trenérce své video s každodenním cvičením. Dále ČKS umožnilo na svých webových stránkách možnost si celorepublikově každý čtvrtek zacvičit pod vedením profesionálních trenérů.
Martin Štěpán st. (lyžování): Jako lyžaři si neumíme vůbec představit, jak bude lyžařská sezóna probíhat. Nevíme, zda bude možné jezdit trénovat do zahraničí, nevíme, zda a za jakých podmínek budou jezdit vleky a lanovky, nevíme, jestli se budeme moci ubytovávat na horách. Nejjednodušší by asi bylo se na vše vykašlat a o nic se nesnažit, ale to je přesně to, co nechceme dopustit.
Pavel Langmaier (šachy): Možnost, jak čelit „sportovnímu lockdownu“, je buď se přesunout na internet a využívat vhodné komunikační softwary, nebo trénovat individuálně. V oddíle šachu jsme začali využívat především platformy Skype a Twitch pro tréninky a pro online turnaje platformu Lichess. Ovšem živé šachy to nenahradí.
Jan Jirák (fotbal): Čelit tomu lze pouze individuálním tréninkem samotných hráčů.
Libor Štajer (hokej): Současnou dobu a omezení je podle našeho názoru potřeba přijímat tak, jak přichází. V jedné Cimrmanově hře se výstižně říká: „Můžeme o tom diskutovat, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co s tím uděláme.“ Na tomto místě můžeme poděkovat trenérům kralupského hokejového klubu, neboť na mimořádná protiepidemiologická opatření reagovali vždy velmi flexibilně, konkrétně a prakticky tak, aby v rámci nastalých omezení a s maximálním respektem k opatřením zajistili a připravili pro děti maximum možného v podobě kvalitních a zábavných tréninků. Ať už trénováním ve skupinkách s omezeným počtem či online tréninky, kterých se jako hosté účastnili i hráči extraligových klubů (Daniel Voženílek, Erik Hrňa atd.). Současně děkujeme rodičům, že hráčům klubu vytvářeli podmínky k tomu, aby se hráči mohli tréninků účastnit a trpělivě se přizpůsobovali změnám.
Adam Hájek (rugby): Sportovní stopce je možné čelit do té míry, do jaké míry jsou jí ochotni čelit všichni členové sportovního oddílu. Cesta je tu vždy, záleží však na ochotě a zdravém rozumu všech zúčastněných, zda se touto cestou chtějí vydat. Co se našich rugbistů týče, muži si plní domácí tréninková zadání, silová i atletická, tak aby neztratili fyzickou kondici. Herní praxi samozřejmě nahradit nemůžeme, ale věříme, že u mužů, kteří mají již něco odehráno, nebude propad tak veliký. Co se dětských a mládežnických kategorií týče, stojí za zmínku nový projekt pro financování části našeho nového workoutového centra. Abychom motivovali naše mladé naděje k pohybu, domluvili jsme se sponzorem projekt, kdy za každý uběhnutý kilometr nebo každé splněné tréninkové zadání přispěje korunou na výstavbu tréninkového místa. Mladíci tak budou mít přehled, kolik kdo přispěl ke vzniku skvělého místa, jež nakonec bude sloužit celému oddílu, a v neposlední řadě i motivaci něco si k normálnímu tréninku přidat.
Jak se díváte na kluby a jednotlivce, kteří využili azyl zahraničních sportovišť?
Katarina Hronová (judo): Myslím si, že tréninky v cizině jsou pro amatérské oddíly velkým rizikem. Nemám patent na rozum a pokud si někdo myslí, že to jeho sportu přinese užitek, ctím jeho názor.
Luboš Šuda (Pitbull gym): Co se týče profesionálů, kteří se připravují na zápasy, někteří samozřejmě vycestovali do zahraničních kempů, protože bez sparingů se na zápasy připravovat nedá.
Jitka Kubištová (volejbal): Tyto kluby budou mít velkou výhodu oproti ostatním, což nebude fér. Těžko říct, jestli bychom to také nevyužili, kdybychom bydleli blízko u hranic a měli tu možnost. V podstatě na tom nevidím nic špatného, vzhledem k tomu, že osobně nesouhlasím se zákazem sportu, jenž vnímám jako velmi dobrý prostředek ke zlepšování imunity. Co je špatné, je pak ten rozdíl ve výkonnosti družstev, která tu možnost měla, a těch ostatních.
Jiří Cimler (florbal): Pakliže byla možnost a dávalo jim to smysl, nevidím v tom nic špatného. Působit v pohraničí, možná bychom také o takovém fungování pro naše elitní dospělé týmy uvažovali.
Simona Majrychová (krasobruslení): Pokud bychom měli tu možnost, tak bych pro náš oddíl možnost trénovat v cizině určitě využila, samozřejmě za jasně daných podmínek.
Martin Štěpán st. (lyžování): V případě lyžařů jsou bohužel zavřeny pro amatérské sportovce skiareály v Rakousku, Itálii i Švýcarsku. Trénovat ve střední Evropě aktuálně tedy nelze. Z našeho oddílu má status vrcholového sportovce jen Martin Štěpán ml. Do poslední možné chvíle až do uzavření středisek v Rakousku Martin trénoval tam, poté odjel se svou tréninkovou skupinou do Švédska za polární kruh. Zde v lyžařském centru Kaabdalis aktuálně trénují lyžaři z celé Evropy včetně lyžařů světového poháru, nicméně letos tam na rozdíl od Alp nepanují ideální lyžařské podmínky a trénink probíhá na umělém zmrzlém sněhu. Nicméně, aktuálně se zhoršila epidemiologická situace i ve Švédsku a byly zde zrušeny všechny plánované lyžařské závody.
Pavel Langmaier (šachy): Pokud na to mají finance a podmínky dané země to umožňují, proč ne. Ale v amatérském sportu to moc reálné není.
Jan Jirák (fotbal): Pokud k tomu mají příležitost a finance, tak proč ne.
Libor Štajer (hokej): V tomto respektujeme rozhodnutí každého jednotlivého klubu či jednotlivce. Na druhou stranu jsou tyto možnosti silně závislé na druhu činnosti, velikosti klubu a dostupnosti takových zařízení, v případě našeho klubu taková možnost vybočuje mimo časové i finanční možnosti.
Adam Hájek (rugby): Klobouk dolů před nimi, že našli cestu, jak se nenechat odstavit a rozvíjet dále svůj sport.
Lze na dané situaci najít i něco pozitivního?
Katarina Hronová (judo): Takovým pohlazením pro dušičku je, když mi rodiče píší, že dětem se stýská nejen po judu, ale dokonce i po mně.
Luboš Šuda (Pitbull gym): Pozitivního nedokážu najít nic, protože sport je pro člověka a jeho imunitní systém podle mě důležitý!
Jitka Kubištová (volejbal): Dopad na celé rodiny to má jistě. Chtěla jsem napsat pozitivní, protože já mám více času na své děti a svého manžela, více se o ně starám, jsem méně nervózní, vařím, peču, prostě dělám věci, na které normálně není tolik času. A užívám si to. Moji kluci si chodí zaběhat, zajezdit na kole a doma posilují. Dostali předčasný dárek k Vánocům – posilovací lavici, činky, posilovací gumy. Věřím, že ve většině rodin to bude podobné. Když se ale zamýšlím, tak to bude podobné v rodinách, jež dobře fungují i běžně. Tam, kde to není ideální, tam to asi teď bude neúnosné.
Jiří Cimler (florbal): Jasně. Vymysleli jsme spoustu nových projektů, dokončili či dokončíme několik interních úkolů, jež nám pomohou zase posílit značku Wolves, a v neposlední řadě jsme si ověřili, že naši komunitu jen tak něco nepoloží. Tímto bych jim rád poděkoval za podporu.
Simona Majrychová (krasobruslení): Já se snažím být v životě optimista a často se řídím heslem: „Co tě nezabije, to tě posílí,” ale v tuto chvíli na této situaci nic pozitivního nevidím.
Martin Štěpán st. (lyžování): Nic mě nenapadá, leda to, že si všichni uvědomujeme, jak normální život, který běžně bereme za něco samozřejmého až nudného, zas až tak samozřejmý a nudný být nemusí. Vždyť i děti se těší, až budou moci jít do školy a uvidí své učitele.
Pavel Langmaier (šachy): Ne.
Jan Jirák (fotbal): Využili jsme této situace alespoň k rekonstrukci šaten, sprch a kanceláře a k „inventuře“ sportovního vybavení klubu.
Libor Štajer (hokej): Jistě ano. Situace přináší mnohé výzvy a prostor realizovat činnosti a aktivity (organizační i sportovní), na které ve standardním „režimu“ a sezóně není čas. Stačí jen nesedět s rukama v klíně a nehořekovat, jak je vše špatné. A jak uvádíme výše, trenéři kralupského hokejového klubu se uvedeného ujali skvěle, a to i v rámci komunikace s hráči či sportovní přípravy během lockdownu.
Adam Hájek (rugby): Neříká se to lehce, ale jestli je něco na této situaci pozitivní, tak je to fakt, že nám tento stav odhaluje lépe skutečné charaktery lidí okolo nás.
Myslíte si, že bylo možné situaci kolem „epidemie covid-19“ ve vztahu k amatérskému sportování řešit jinak?
Katarina Hronová (judo): Tréninky ve dvou osobách až šesti lidech by myslím nebyly reálné. Na druhou stranu si dovedu představit dva šachisty, kteří se sejdou na partii, gymnastku, jež si jde zacvičit s trenérkou, lezce, kteří trénují jednotlivě atp. Nejsem však na tyto sporty odborník, je to jen můj osobní názor.
Luboš Šuda (Pitbull gym): Asi bych v této situaci řešil omezení velkých soutěží s velkým počtem závodníků a samozřejmě bych omezil nebo zamezil přístup fanoušků.
Jitka Kubištová (volejbal): Nechala bych děti sportovat po stálých menších skupinkách. Komu není dobře, ať zůstane doma. Zdraví, ať sportují. Jako na jaře. Do školy nechodily, ale na tréninky ano a nic se nestalo… Byly nadšené děti i rodiče. A nadšení a pohoda je dle mého pro boj s bacily nejlepší. Chápu (nebo se o to hodně snažím), že to rozhodování je těžké, ale osobně jsem pro to, aby děti chodily do školy a sportovaly. Klidně za přísných podmínek. Ale sport bych jim rozhodně nebrala. Je důležitý!
Jiří Cimler (florbal): Jak jsem zmínil výše, minimálně venkovní sportování ve skupinkách nemuselo být zakázáno. V tomto módu jsme byli schopni vcelku „uspokojivě“ fungovat.
Simona Majrychová (krasobruslení): Jednotlivá sportovní odvětví mají svá specifika, není tedy možné přistupovat ke všem stejně. Jsou sporty individuální, jsou sporty kolektivní, někomu stačí pár metrů, někdo potřebuje halu. K jednotlivým sportům by se tedy mělo přistupovat takto a určitě by si každý oddíl dokázal udělat tréninkové podmínky tak, aby neohrozil zdravotně jak samotné sportovce, tak i jejich sportovní úsilí.
Martin Štěpán st. (lyžování): Když pominu to, že neměla vláda fatálně zaváhat na začátku zhoršování druhé vlny, tak si myslím, že není méně riziková aktivita ve vztahu ke covid-19, než je sport a pohyb v přírodě. Z tohoto pohledu bych nebránil amatérským sportovcům trénovat a sportovat v přírodě.
Pavel Langmaier (šachy): Ano, především na jaře mohlo být rozvolnění rychlejší a soutěže mohly být dohrány.
Jan Jirák (fotbal): Nejsem odborník a už vůbec ne epidemiolog, ale myslím si, že malé skupinky stejných hráčů mohli v pohodě trénovat v průběhu celého dne (bez používání šaten a sprch), obzvlášť, když nesmí do škol.
Libor Štajer (hokej): Tak určitě… 😊
Adam Hájek (rugby): Zcela jednoznačně zastávám názor, že situaci šlo ve vztahu k amatérskému sportu řešit jinak. Stačí se zamyslet nad tím, v čem je hřiště jiné než parkoviště supermarketu, v čem je jiné než park, v čem je jiné než výrobní hala, takových příměrů by byly desítky. Zamysleme se, kolik procent lidí se nakazilo na venkovním sportovišti. Osobně si myslím, že za dodržení jistých podmínek měl amatérský sport fungovat bez generální stopky. Stoprocentní jistota zisku fyzické kondice a imunity by měla zvítězit nad jedním procentem rizika nákazy.
Máte nějaké indicie ze sportovních svazů či jiných institucí, jak to bude s případným „rozvolňováním“?
Katarina Hronová (judo): Zatím žádné indicie nemám, ale to se může každým dnem změnit.
Luboš Šuda (Pitbull gym): Co se týče nějakého rozvolňování svazů, tak již příští víkend 27. – 29. 11. se v Praze koná světový pohár, mezinárodní turnaj kickboxu, na nějž se připravuje náš reprezentant MATY Kozubovský. Zatím je tento turnaj povolen, tak uvidíme. Dále by se měl 29. 12. konat Galavečer profesionálního boxu v Lucerně, na který se připravuje náš další reprezentant Antonio Polychronidis. S klukama samozřejmě trénujeme, jelikož oba jsou profesionální sportovci, mají dle nařízení vlády trénování již povolené. Ale samozřejmě je příprava trochu omezena, protože potřebují sparing partnery. Ještě musím dodat, že na obou akcích, kde budou naši reprezentanti startovat, budou muset všichni účastníci samozřejmě muset doložit negativní test na covid.
Jitka Kubištová (volejbal): Sleduji PSA 😀 a dle něj chápu, že v trojce budeme moci začít. Kdy to bude, nevím. To čekání je děsné, ale už se tím snažím nenervovat. Ze svazu zatím žádné informace nemáme. Tam teď řešili hlavně profesionály. Tam to byl dle mého názoru úplně nesmysl, protože to je jejich práce. A jiné práce nezakázali.
Jiří Cimler (florbal): Na florbalové unii máme již připraveny tři scénáře se znovuobnovením činnosti v prosinci, lednu nebo únoru. Snad nás PEjSek pustí na palubovku již před Vánocemi.
Martin Štěpán st. (lyžování): Sportovní instituce hrají v rozvolňování druhé housle a je potřeba čekat, jak rozvolňování pojme vláda a ministerstvo zdravotnictví. Národní sportovní agentura a sportovní svazy se soustřeďují především na to, aby umožnili tréninky a zápasy/ závody špičkovým sportovcům. V případě Svazu lyžařů se snažíme zajistit, aby v době, kdy budou i nadále zavřené lanovky i vleky, bylo možné pustit alespoň nějaké vleky jen pro vrcholové sportovce a umožnit trénink alespoň jim.
Pavel Langmaier (šachy): Ano, pravidelně jsou informace aktualizovány na stránkách svazu a pokud to vládní opatření dovolí, soutěže by měly začít ještě letos.
Libor Štajer (hokej): Koncem listopadu bude teprve vláda ČR prezentovat první informace, jak a kdy bude prováděno první rozvolnění (v rámci systému PES).
Adam Hájek (rugby): Díky České rugbyové unii a České unii sportu máme do 24 hodin od vydání opatření právní rozbor situace, abychom se mohli přesně orientovat, co smíme a za jakých podmínek. Rovněž nám to dává do ruky dokument, o který se můžeme opřít v případě nesrovnalostí při styku s ostatními složkami státní správy. Věšteckou kouli, abychom my nebo právníci našich unií mohli predikovat rozhodnutí vlády, však nevlastníme.
Jde sezóna 2020–2021 ještě zachránit, nebo jste ji již pohřbili?
Katarina Hronová (judo): Pro rok 2020 byla zrušena všechna mistrovství republiky, jež měla proběhnout právě v říjnu a listopadu. Krajské přebory proběhly jen v některých kategoriích. Jak to bude v příští sezóně po novém roce, to bude záležet na tom, jak se budou opatření rozvolňovat, první velké závody jsou zatím naplánovány na březen.
Jitka Kubištová (volejbal): Já doufám, že ano. Ale já jsem optimista. Když budeme chtít, tak to půjde. Jen ať nás ti nahoře nechají žít…
Jiří Cimler (florbal): Nejsme hrobníci, ale vlci, kteří bojují až do samotného konce. Nic jsme nepohřbili a těšíme se na posunutí sezóny, dohrání všech soutěží a dosažení předsezónních cílů. Zejména postupu mužského A-týmu do celostátních soutěží, ke kterému položili kluci kvalitní základ v zářijových kolech.
Simona Majrychová (krasobruslení): Jak se neustále mění vládní nařízení, tak se mění i názor na sezónu 2020–2021. Pro nás, malé oddíly, je to spíš hřbitov. Nestihli jsme pořádně na jaře najet na nové programy, a když už to vypadalo, že se zas vracíme, tak opět konec. Stihli jsme ještě absolvovat pár jarních závodů, ty nové jsou v tuto chvíli ve hvězdách. Znovu bude nutné nastartovat tréninkovou morálku a pevně doufat, že se výkony vrátí, ale bohužel vše chce čas a ten pracuje spíš proti nám. Než se vše nacvičí, dopiluje tak, abychom se ctí mohli reprezentovat naše město, tak si myslím, že bude jaro 2021 a s ním i konec sezóny.
Martin Štěpán st. (lyžování): Doufáme, že ji ve Ski klubu Kralupy nebudeme muset pohřbít. Každá sezóna je pro děti nenahraditelná pro posun jejich sportovních možností.
Jan Jirák (fotbal): Žádné indicie ani zprávy nemám (jen ty z TV). Sezóna se zachránit dá, alespoň v její zkrácené verzi.
Libor Štajer (hokej): Ano, v jistém smyslu jde. Je důležité vysvětlit, že z části nejvíce zasažené období a zároveň období s největším dopadem na dovednosti našich hráčů je období září až duben. Co se týče soutěží, budeme závislí na rozhodnutí svazu, v jaké formě a rozsahu budeme sezónu dohrávat. Co se týče tréninkového procesu, vnímáme že velkou příležitostí pro náš klub by byla možnost dohodnout se s Kralupskou sportovní, jakožto provozovatelem zimního stadionu, o prodloužení sezóny nad rámec standardního období, jež bychom normálně ukončili v březnu 2021, a jejím prodloužením na měsíce duben a květen 2021. Samozřejmě za rozumného kompromisu mezi zvýšenými náklady na udržování ledové plochy a cenou ledu pro náš klub.
Adam Hájek (rugby): Bavíme se již pouze o sezóně 2021 a dál. Sezóna 2020 je pro nás definitivně v troskách a ze sportovní mapy prakticky zmizí.
Co vnímáte jako nejtěžší věc při návratu do běžného chodu klubu?
Katarina Hronová (judo): Nejtěžší bude, aby děti, které si zvykly lenošit, naskočily zpět do tréninkového kolotoče. U mladších dětí, jež začaly s judem v září, budeme muset s některými cviky začít od začátku. Ti nejmladší si teprve zvykly na trenéry, začlenily se do party dětí, tak tam možná při novém zahájení ukápne nějaká slzička.
Luboš Šuda (Pitbull gym): Co se týče návratu do běžného stavu, tak věřím, že se všichni členové našeho spolku vrátí, protože jim sport chybí! Trošku se bojím o návrat malých dětí a mládeže. A to ve všech sportech.
Jitka Kubištová (volejbal): My se na to všichni těšíme. Moc! Jediné, co nám může zkazit radost by bylo, kdyby nás škola nepustila do tělocvičny. Což už se nám bohužel párkrát stalo. Jinak žádnou překážku nevidím. Začneme tam, kde jsme skončili. Natěšení a s novou (větší) chutí.
Jiří Cimler (florbal): Pro některé hráče bude možná drobnou komplikací znovunastolení pravidelného režimu, z něhož byli nyní vyňati. Jinak doufáme v hladký návrat do tréninkového procesu a přejeme všem kralupským klubům také úspěšný restart.
Simona Majrychová (krasobruslení): Rodiny odvyknou od toho pravidelného rytmu, kdy harmonogram rodiny byl pevně daný, a to včetně tréninků. Zvyknou si na nepravidelnost, ne-disciplínu a možná i na vymlouvání, proč zrovna „nemůžu“ cvičit. A až toto „smutné“ období pomine, jsem sama zvědavá, kolik dětí a rodičů, opět naskočí do toho každodenního a mnohdy únavného kolotoče. No a tou nejpodstatnější částí, jestli se nám děti vrátí, je, jestli rodiče neztratí práci, nebo budou schopni vše finančně zvládnout.
Martin Štěpán st. (lyžování): Obáváme se ztráty členstva z toho důvodu, že spousta našich malých sportovců zjistí, že lze žít i pohodlnější život, než se každý víkend a každé prázdniny trmácet na hory a tam „muset“ leckdy i za velmi nepříznivého počasí jít z vyhřáté chaty na sjezdovku. Ale všichni už se těšíme, až se vše vrátí do normálu.
Pavel Langmaier (šachy): U dospělých výrazný problém nevidím. U mládeže může být do jisté míry problém, bude hodně záležet i na přístupu rodičů a také na tom, jak žáci a studenti zvládali distanční výuku. Do jisté míry bude záležet na prioritách, ale i na strachu, co ještě přijde, jak se situace kolem covid-19 bude dále vyvíjet.
Jan Jirák (fotbal): To uvidíme, až ta doba nastane. Ale problém bude asi s fyzičkou hráčů.
Libor Štajer (hokej): Připravujeme se na řešení problémů ve dvou rovinách, a to v rovině organizace a v rovině tréninkového procesu. Z našeho pohledu bude určitě náročné „chytit“ standardní rytmus a disciplínu docházky všech hráčů, zvláště pro plnohodnotný a kvalitní tréninkový proces a realizaci svazových utkání. Zároveň bude důležité uzpůsobit tréninkové plány tak, aby reflektovaly ztrátu hráčského času mimo led a aby přitom zajistily odpovídající náběh k dosažení plné výkonnosti hráčů.
Adam Hájek (rugby): Nejtěžší a klíčová věc, a to nejen pro náš oddíl rugby, bude, přivést zpět ke sportu, pohybu odvyklé a rozsezené lidi všech věkových kategorií. Znovu je namotivovat, zbavit je strachu a opět je naučit mít ze svého sportu radost. Všem navrátilcům ukázat, že i když sport bolí, nabízí silnější prožitky než virtuální svět plný pohodlné zábavy.
Souhrnný pohled na výše položené otázky ze strany klubu Gladiator training.
Lukáš Hamza (Gladiator training): Jsme všichni zdrceni, že nám bylo díky opatřením vlády znovu uzavřeno sportoviště, kde téměř denně probíhaly tréninky Gladiatorů. I přes to, že došlo k uzavření haly, zůstáváme i nadále činní. Možná právě díky těmto důsledkům, jsme v předstihu vymysleli nejen pro naše členy dva zajímavé závody, kterých se může zúčastnit každý, kdo si troufá. První ze závodů Gladiator Challenge 400 se odehrává v krásné přírodě Kokořínska. Vybrat si lze ze dvou obtížností, kdy vaším úkolem je pokořit všech 18 (u halfu polovinu) vrcholů s nadmořskou výškou 400+. Druhý závod s výstižným názvem Mortal Run nás zavede na nejvyšší horu Českého středohoří Milešovku. U tohoto závodu si lze opět vybrat ze dvou obtížností. Cílem je pokořit co nejvícekrát ve stanoveném čase námi připravenou trasu v délce 4 km s 300metrovým převýšením. Časově si lze vybrat z rozmezí 3 nebo 6 hodin na zdolávání. Registrace najdete na našich stránkách www.gladiatorchallenge.cz.
Díky těmto závodům jsme s našimi členy v neustálém kontaktu, kdy se snažíme vzájemně podpořit a hledat různé typy, jak lze trénovat i doma. Protože víme, že ne všichni mají čas a chuť si jít zaběhat do přírody, sestavujeme dále pro členy dvakrát týdně tréninky na doma. Při jednotlivých cvičeních není zapotřebí jakýchkoli pomůcek, jen chuť a čas něco dělat. Doufáme, že tím si zachováme naši přízeň a až vše opadne, zase se sejdeme a budeme se těšit na další společné tréninky a akce, kterých bude snad více než v tomto uplynulém roce. Zároveň doufáme a přejeme všem kralupským oddílům, aby se sport do Kralup brzy navrátil a všechna sportoviště se brzy otevřela bez jakékoli újmy nebo ztráty členů.
Jindřich Kohm
REDAKCE: tel. č. 
