Pokud jste šli začátkem února Riegrovou ulicí v Kralupech, asi jste si všimli květin a zapálených svíček před budovou Základní umělecké školy.
Bohužel se smutné události nevyhýbají ani naší škole. Navždy nás opustil oblíbený kolega a kamarád pan Jindřich Gombos. V ZUŠ vyučoval hře na klarinet a zobcovou flétnu od roku 1984. Za tu dobu se mu podařilo vychovat a pro hudbu nadchnout spoustu mladých lidí. Jeho pedagogická činnost a pěkný vztah s žáky i jejich rodiči často přerostl v celoživotní přátelství. Se svými studenty se zúčastňoval různých koncertů a soutěží, kde společně obsazovali přední místa. Jistě jste ho viděli i na různých kulturních akcí města, výstavách, vinobraní. Spolupracoval řadu let se ZŠ Komenského, kde spolu s dětmi hrával na oslavách školy i vystoupeních.
Jindřich měl smysl pro humor, proto jste ho mohli vidět třeba na Zvířátkovém koncertě, který pořádala naše ZUŠ, kam přišel v ohromných bačkorách se zvířátkama. Když vystupoval s dětmi před Vánocemi u DDM, hrával v červené čepičce s bambulí apod. Jindřich byl oblíbený jak u žáků, tak u kolegů, a za ty roky, co jsem ho znala, nevím o nikom, kdo by ho neměl rád. Ač byl nevidomý, byl naprosto ve všem soběstačný, technicky velmi zdatný, dokázal pomáhat, i povzbudit. Myslím, že hudba a mladí lidé byli Jindrův život. Své žáky měl velmi rád. Sám je doprovázel na flétnu, klávesy, cembalo, klavír nebo na varhany při koncertech v kostele. Vždy jsme obdivovali, co všechno si dokáže zapamatovat, zahrát a upravit. Osobně jsem ráda, že jsem Jindru poznala nejen jako kolegu, ale i milého kamaráda. Vím, že byl moudrý, měl velké srdce, dokázal být velkorysý. Letos v březnu by oslavil 60 let.
Bohužel pár hodin před Jindřichovým skonem zesnula v téže nemocnici i naše dlouholetá školnice Maruška Majerová, která byla zaměstnaná v ZUŠ od r. 1996. Kdo někdy navštívil naši školu, musí mi dát za pravdu, že byla celá budova vždy uklizená a voňavá, všude řád a pořádek. Pokud ZUŠ pořádala nějaké větší akce, koncerty, soutěže apod., vždy se ochotně nabídla s pomocí a energicky se zapojila nad rámec svých pracovních povinností. I s ní jsme si za dlouhé roky všichni vybudovali přátelský vztah. Maruška by v červnu oslavila rovněž 60 let.
Když procházím v těchto dnech ztichlou školou, vždy očekávám, že Jindřicha i Marušku potkám na chodbě a prohodíme pár slov tak jako obvykle. Jen těžko se srovnávám s faktem, že je u nás ve škole už nikdy neuvidíme. Oba nám všem budou velmi chybět.
Veronika Sedláčková, ZUŠ Kralupy nad Vltavou
REDAKCE: tel. č. 
