Povídali jsme si s lidmi, kteří se před sněhem nemají kam skrýt. O jejich denních rituálech, o pomoci,které se jim dostává, a také o tom, jak se k nim někteří obrací zády.
Je pár minut po osmé ranní, když přicházíme. Nízkoprahové denní centrum Paprsek otevírá obvykle v zimních měsících v osm hodin, avšak během uplynulé noci bylo otevřené výjimečně také, proto se zde již se třemi pány u ranní kávy potkáváme. V nocích studených, jako byla ta dnešní, tedy při teplotách pod −5 ℃ funguje v centru krizový noční provoz, služba „Teplá židle”. Lidé starší osmnácti let bez střechy nad hlavou se sem na noc mohou uchýlit, dát si čaj a polévku a využít hygienické zázemí. Dáváme se do řeči s ostatními. „Po rozvodu jsem přenechal bývalé manželce byt, aby syn měl kde bydlet. Přišel jsem o práci, dostal jsem se do exekuce a zůstal jsem na ulici. Trvá to už půl roku,” vypráví začátek svého příběhu jeden z přítomných pánů. Když se ptáme, co má během dne ještě v plánu, dozvídáme se, že se dnes setká s paní právničkou, která mu poskytuje pomoc v řešení exekuce. Běžně ale prý tráví čas hlavně pomocí starším lidem, nyní také odklízením sněhu, čímž se mu občas zadaří vydělat nějaké peníze.
Během našeho rozhovoru přicházejí další návštěvníci a je zjevné, že se mezi sebou dobře znají, setkávají se v Nízkoprahovém centru pravidelně. „Nesetkáváme se jenom tady, občas chodíme také k tomu našemu totemu. Scházíme se tam, vyměňujeme si věci, vyprávíme si o svých zážitcích, dáme si cigárko. Chodí tam i někteří, kteří služby Charity Kralupy nevyužívají, třeba ti, kteří také bývali bezdomovci. Přijdou si popovídat, sdělit nám své zážitky a zjistit, jak jsme na tom my,” potvrzuje nám jeden z nich. Že můžou být lidé bez domova pro jiné kralupské občany bolavým místem, nám potvrzuje paní, která poté, co nás zahlédne před Nízkoprahovým domem s kamerou, přijde za námi a sděluje nám své dojmy. „Bydlím hned naproti. O víkendu tu byl jeden pán, ležel tu na zemi, byl opilý. Nevím, co s ním v takové situaci můžu dělat, když na charitě nikdo není.” Že k takovým situacím čas od času dochází, potvrzuje i muž, s nímž hovoříme. „Ano, jsou někteří, kteří sem přijdou opilí, ale ti potom třeba na Teplou židli nemůžou. Jsou i tací, kteří berou drogy, každý máme něco. My ostatní, když najdeme někde válet jehly, tak je bezpečně vyhazujeme. Snažíme se udržovat pořádek.” Zároveň ale dodává, že ho mrzí skutečnost, že na podobné případy nedoplácí pouze dotyčný, ale odskáčou si to všichni. Sám prý takovou situaci zažil. „Objednal jsem si kávu a paní povídá: ‚Vezměte si to kafe a vypadněte ven!’ přitom tam seděli další lidé. Já tu možnost zůstat tam narozdíl od nich nedostal.”
Doptáváme se, jaké služby klienti v Nízkoprahovém centru využívají. Každý všední den, kromě úterý, se sem mohou přijít ohřát, dostanou potravinový balíček a horký nápoj, můžou se umýt, vyprat si, případně požádat o další oblečení. Zaměstnankyně Nízkoprahového centra jim také mohou pomoci se zařízením nových dokladů nebo poradit ohledně financí a dalšího zabezpečení. Jak se dozvídáme, podobné služby v omezené míře nabízí také Městský úřad Kralupy nad Vltavou. Ne všichni si ale prý nechají pomoct a Charita Kralupy ani Odbor sociálních věcí MěÚ rozhodně nejsou v kontaktu se všemi kralupskými bezdomovci, mnozí si odmítají o pomoc z různých důvodů zažádat. Na otázku, kolik lidí v poslední době služby Nízkoprahového denního centra využívá, nám odpovídá jeho vedoucí Alena Poláčková: „Lidí do denního centra a na Teplou židli chodí o něco méně, než tomu bylo v minulých letech. Je to z důvodu toho, že v době pandemie se uvolnila místa v ubytovacích zařízeních, díky čemuž se nám daří více lidí umisťovat do těchto zařízení.” Loučíme se, přejeme si všichni navzájem hezký den a já bych pro tyto lidi chtěla jedinou věc, aby už konečně přišlo jaro.
Veronika Elznicová, redaktorka KZ
REDAKCE: tel. č. 
