Zatímco se kultura v uplynulém roce pro většinu z nás omezila pouze na sledování Netflixu z pohodlí gauče, umělci jsou stále v pozoru a vyhlížejí čas, kdy budou moci opět zkoušet a vystupovat. V rozhovorech se zástupci kralupských uměleckých souborů jsme se věnovali tomu, jak hodnotí poslední rok, za jakých podmínek se jim nyní daří fungovat a zda se obávají, že by na ně tato doba mohla mít nějaký dlouhodobý nepříznivý dopad.
Helena Plicková, předsedkyně spolku DS Scéna Kralupy
O DS Scéna
Divadelní spolek Scéna má dlouholetou tradici. Oficiální vznik se datuje k roku 1931, letos tedy slavíme 90 let. Tradice kralupského amatérského divadla však sahá do 19. století, máme tedy na co navazovat. Předchozí generace nám zanechaly neuvěřitelný fundus a hlavně Klubovnu, kterou si postavily samy, a my ji teď využíváme jako malý divadelní sál, jenž v Kralupech chybí. Pořádáme dva festivaly ročně, červnový Za Vodou a podzimní ScénaFest. V Klubovně hrajeme celoročně pro děti i dospělé. Máme za sebou zahraniční zájezdy do Estonska a Luxembourgu. Podařilo se nám dostat na Jiráskův Hronov, což znamenalo vyhrát postup na krajské a národní přehlídce. S Africkými pohádkami finančně podporujeme charitativní projekt Naše děti v Kongu. Letos bychom rádi s naší komedií od Woodyho Allena Central Park West na krajskou přehlídku. Tak nám držte palce.
Jak nyní vypadá vaše činnost?
Jednoduše nijak. Dle vládních nařízení se nemůžeme scházet ani na zkoušky, jsme amatérské divadlo, jedná se tedy o volnočasovou aktivitu. Naše schůzky jsou online. Připravujeme divadelní festival Za Vodou, který by měl proběhnout 12. 6. 2021, a to už 21. ročník. Loni se nám povedlo na poslední chvíli festival zorganizovat. Zůstáváme optimisty a věříme, že i letos se zase sejdeme na louce pod Turistickým centrem iCafé.
Jak se stavíte k protiepidemickým opatřením, která se na vaši činnost vztahují?
Když vidíme čísla a alarmující stavy v nemocnicích, tak je naprosto chápeme. Co nechápeme, je nekoncepčnost a nepřipravenost, ať už se týče jejich zavádění, komunikace či chaosu v očkování.
Podařilo se vám za poslední rok uskutečnit některá vystoupení? V čem byla jiná?
Jak jsem už zmínila výše, mohli jsme v červnu 2020 zorganizovat jubilejní 20. ročník festivalu Za Vodou. Celým festivalem se linula vůně dezinfekce a před každým představením jsme upozorňovali na dodržování rozestupů a nošení roušek. Na podzim jsme pak zvládli odehrát na zájezdě naše představení Central Park West, kde byly podmínky stejné – dezinfekce a roušky. Podzimní festival Scénafest jsme však museli zrušit.
Bude na váš soubor mít dlouhodobější dopad to, že rok nemáte možnost klasicky zkoušet?
Ano. Posouvají se termíny soutěžních divadelních přehlídek, kam jsme se chtěli přihlásit. To, že nemůžeme zkoušet, znamená, že budeme hru oprašovat od základů, což je mnohem náročnější, než kdybychom mohli mít jednou za čas oprašovačku. Klasická divadelní sezóna vůbec neproběhla, nemohli jsme na zájezdy, hrát v Klubovně nebo udělat podzimní festival Scénafest. Tím přicházíme o příjmy, které nám pomáhají tvořit nové věci, platit energie v Klubovně, autorská práva, tvořit scénografie. Vše se zastavilo. Musíme si sahat do rezerv, které byly připraveny na zútulnění Klubovny.
Máte pocit, že lidé nemají dostatečné možnosti kulturního vyžití? Může to být v něčem problém?
Určitě nemají. Na jaře ještě nějakým způsobem fungovaly streamy divadelních představení, ale lidé i samotní divadelníci jsou z toho již unavení, chybí živý kontakt s divákem a hercem. Ta jedinečná událost, která se odehrává teď a tady. Jediné, v co můžeme doufat, je, že jakmile to situace dovolí, lidé se do divadel vrátí, opustí Netflix a svoje tepláky a budou zase chtít žít přítomným okamžikem. Divadlo je setkání, o to se snad nikdo nenechá připravit.
Jan Šarboch, jednatel KODK a violista
O KODK
Komorní orchestr Dvořákova kraje je složený z hráčů na smyčcové nástroje, kteří pocházejí z Kralup nad Vltavou, Roztok, Slaného, Veltrus a Prahy. Naprostá většina z nich jsou hudební neprofesionálové. Uměleckým vedoucím orchestru je prof. Václav Mazáček, dnes již emeritní člen České filharmonie, jenž orchestr založil v září roku 1976 v Kralupech nad Vltavou. Orchestr uspořádal od svého založení téměř sedm set vystoupení, na kterých provedl kolem stovky různých skladeb světových mistrů baroka, klasicismu, romantismu a rovněž děl soudobých autorů.
S orchestrem spoluúčinkovalo již více než devadesát profesionálních sólistů (většinou členů České filharmonie) a jako sólisté KODK také nezřídka vystupují někteří z jeho stálých členů. Pod vedením prof. Václava Mazáčka dosáhlo toto neprofesionální těleso výborné interpretační úrovně a dnes právem patří mezi přední neprofesionální soubory v České republice. V uplynulých 45 letech orchestr zvítězil v několika soutěžích neprofesionálních orchestrů.
Komorní orchestr Dvořákova kraje vytvořil několik nahrávek ve studiu Českého rozhlasu v Praze, několik koncertů bylo Českým rozhlasem Praha odvysíláno živě. Orchestr účinkoval i v několika pořadech České televize (např. Vivat musica v roce 1990, Adventní koncert 1999, Talichův Beroun 2000, Noc s Andělem 2006). V letech 1994, 2006 a 2008 natočil samostatné kompaktní disky, které byly příznivě přijaty i odbornou kritikou. V letech 1993–2020 orchestr uspořádal koncerty ve Francii, Holandsku, Chorvatsku, Maďarsku, Rakousku, Německu a na Slovensku.
Jak nyní vypadá vaše činnost?
Vzhledem k vládním protiepidemickým opatřením nesmíme od října 2020 zkoušet, nesmíme mít koncerty. Takže jediné, co můžeme, je cvičit samostatně doma a připravovat se na to, až ta omezující opatření pominou. První koncert, který zatím není zrušený, bychom měli mít 15. 5. 2021 v Příboru v rámci celostátní přehlídky neprofesionálních komorních souborů. Na tomto koncertu bychom měli zahrát také Koncertní polonézu, op. 14, pro violoncello a klavír od českého skladatele Davida Poppera, současníka Antonína Dvořáka. Pan dirigent Václav Mazáček ji upravil pro náš orchestr a poslal nám jednotlivé party, abychom se mohli se skladbou seznámit a byli připraveni na první společnou zkoušku. Takže pilně cvičíme a těšíme se, až uslyšíme sólový part našeho mladého vedoucího skupiny violoncell Jana Sedláčka, studenta Pražské konzervatoře.
Jak se stavíte k protiepidemickým opatřením, která se na vaši činnost vztahují?
Ta opatření jsou pro nás, amatérské muzikanty, a obecně pro zájmovou činnost velmi krutá. Ale respektujeme je a všichni doufáme, že se konečně začne snižovat počet nakažených, a s tím se začnou odvolávat i zákazy a my se budeme moci znovu sejít a společně muzicírovat.
Podařilo se vám za poslední rok uskutečnit některá vystoupení? V čem byla jiná?
V loňském roce jsme měli naplánováno 10 koncertů. Ale uskutečnily se pouze 3. Prvním byl 9. února koncert na zámku v Roztokách, kdy vše ještě vypadalo normálně. O koronaviru jsme slyšeli pouze ve zprávách a říkali jsme si, že se nás to nebude týkat, protože se nákazu podaří zastavit již v Číně. Ale další týdny ukázaly, že to bude jinak. 9. března byl pro nás uzavřen kralupský Dům s pečovatelskou službou, kde normálně zkoušíme. Operativně jsme zkoušku přesunuli do sálu Základní umělecké školy, která nám vyšla vstříc. A to byla poslední zkouška před nucenou přestávkou, jež trvala 3 měsíce. Všechny následující koncerty jsme museli zrušit, včetně gratulačního koncertu k 75. narozeninám našeho pana dirigenta Václava Mazáčka. Společně jsme se sešli až na 3 zkouškách na konci června před prázdninami a popřáli jsme si krásné léto.
Posledního srpna jsme zahájili naši 45. koncertní sezónu první zkouškou a o víkendu 5. a 6. září jsme měli tradiční soustředění na začátku koncertní sezóny, tentokrát v Penzionu Skalka u Doks. Během soustředění jsme měli i dva koncerty, v sobotu 5. září na hradě Houska a v neděli v kostele v Bořejově. Atmosféra obou koncertů byla neopakovatelná jak pro nás muzikanty, tak pro posluchače. Všichni jsme byli šťastní, že po 8 měsících můžeme hrát společně znovu před publikem, a posluchači byli za tu živou hudbu opravdu vděční. Těšili jsme se na to, že naše 45. koncertní sezóna bude pokračovat nerušeně dál. Ale zatím tomu tak, bohužel, není. Koncert v Bořejově byl do dnešního dne poslední, všechny další plánované koncerty jsme zatím museli zrušit.
Bude na váš soubor mít dlouhodobější dopad to, že rok nemáte možnost klasicky zkoušet?
Já myslím, že ne. Na prvních zkouškách asi budeme méně rozehraní a méně jistí. Pan dirigent se bude shovívavě usmívat, ale brzy se určitě dostaneme do formy a budeme si společné muzicírování patřičně užívat.
Máte pocit, že lidé nemají dostatečné možnosti kulturního vyžití? Může to být v něčem problém?
V době nouzového stavu se nedá mluvit o možnostech kulturního vyžití. Můžete sice sedět před rádiovým přijímačem nebo před televizí a obrazovkou počítače a poslouchat krásné koncerty, dívat se na skvělá operní a divadelní představení a navštěvovat virtuální výstavy, ale to rozhodně nestačí.
Člověk potřebuje společnost, sociální kontakty a možnost sdílet neopakovatelnou atmosféru koncertu, divadelního představení nebo výstavy s ostatními návštěvníky, se svými přáteli. Nemůžete být celé dny zavřený doma, sedět sám před obrazovkou, to není normální. Čím déle bude tento podivný stav trvat, tím horší to bude mít následky, hlavně pro naše děti. Nejenom ony by měly mít možnost žít normální život, chodit do školy, sportovat nebo jít do divadla, na výstavu, na koncert…
Luboš Harazin, ředitel ZUŠ Kralupy
Jak nyní vypadá vaše činnost?
Nadále pokračujeme ve všech čtyřech uměleckých oborech distanční formou výuky a netrpělivě vyhlížíme umožnění docházky žáků do prezenční výuky.
Jak se stavíte k protiepidemickým opatřením, která se na činnost vašich souborů vztahují?
Soubory v současné době zkoušet nesmí. Zaměřili jsme se proto na co nejpečlivější nastudování jednotlivých hudebních partů v průběhu individuálních vyučovacích hodin, abychom je potom mohli v okamžiku umožnění zkoušek co nejrychleji spojit v jeden celek. Nakoupili jsme mj. spoustu nového notového materiálu a vypracovali mnoho nových hudebních úprav.
Podařilo se vám za poslední rok uskutečnit některá vystoupení? V čem byla jiná?
Několik vystoupení se nám uskutečnit podařilo, a to virtuální formou. Na stránkách školy www.zuskralupy.cz si některá můžete průběžně prohlížet. Ať už se jedná o dva žákovské koncerty, nebo Virtuální vystoupení LDO spočívající v přetvoření inscenací do podoby rozhlasových her. Pozadu nezůstal ani výtvarný obor se svými Virtuálními výstavami. V současné době pracujeme na „jarním“ virtuálním koncertu, i když je to činnost značně namáhavá. Jenom „sladit“ všechny různými technikami zaznamenané nahrávky zabralo pověřeným pedagogům neuvěřitelnou spoustu času. Pořídili jsme proto dostačující množství techniky (kamery, mikrofony, reproduktory), jež můžeme žákům pro pořízení nahrávek krátkodobě zapůjčit.
Bude na vaše studenty mít dlouhodobější dopad to, že rok nemáte možnost klasicky zkoušet?
Nějaké negativní dopady možná nastanou, ale všichni pevně doufáme, že se nám je v případě umožnění klasického zkoušení podaří co nejvíce a nejrychleji eliminovat. Základní umělecké školy vzdělávají své žáky dlouhodobě a systematicky, takže disponují i určitou „setrvačností“, díky které by měly toto nepříznivé období překlenout bez zásadních obtíží. Držme si všichni palce!
Máte pocit, že lidé nemají dostatečné možnosti kulturního vyžití? Může to být v něčem problém?
V současné době některá skupina lidí kulturní vyžití postrádá značně, jiná skupina chybějící „živou“ kulturu ani nezaregistruje. Doufejme, že se časem a za rozumných podmínek kulturní život opět postupně rozjede, buďme optimisté.
Veronika Elznicová, redaktorka
REDAKCE: tel. č. 
