Ačkoli nejezdily lyžařské vleky a většina alpských lyžařů včetně malých závodníků nemohla letos v České republice lyžovat, trénovat a závodit, tak se Svazu lyžařů ČR podařilo vyjednat u ministerstva zdravotnictví výjimku pro pořádání Mistrovství České republiky dospělých v obřím slalomu a slalomu ve Špindlerově Mlýně. Toto mezinárodní mistrovství proběhlo poslední týden v březnu za úspěšné účasti člena Ski klubu Kralupy Martina Štěpána, který si na závody přivezl dobrou formu z dvoutýdenního tréninkového italského soustředění, jež zakončil výborným 9. místem na FIS na silně obsazených závodech v Toblachu.
Ve Špindlerově Mlýně nejprve Martin obsadil v mistrovském obřím slalomu 6. místo a získal tak v rámci Mistrovství ČR klasifikované umístění (tj. do 6. místa) i z poslední páté alpské disciplíny, které mu v jeho kariéře ještě chybělo. Následující den pokračovalo mistrovství v Martinově oblíbeném slalomu za účasti několika reprezentantů ČR. Po prvním kole byl na třetím místě, aby jej bezchybnou jízdou v kole druhém vylepšil na výsledné 2. místo. Martin tak ve slalomu získal stříbrnou medaili z Mistrovství ČR mužů, čímž získal svou nejcennější republikovou medaili v kariéře. Poslední den závodního týdne Martin ve finálovém závodě Českého poháru, opět ve slalomu, obsadil znovu druhé místo (a to v nejlepším čase 2. kola), což mu vyneslo 3. místo v celkovém hodnocení Českého poháru 2021!
Kterého ocenění si vážíte nejvíce a proč?
Určitě to stříbro z MČR. Zisk medaile z mistrovství republiky v dospělé kategorii je něco, po čem jsem snil velmi dlouho. Již jsem byl několikrát velmi blízko a doposud mi to vždy uniklo. Jsem šťastný, že se to konečně povedlo. Zároveň se mi letos podařil ještě jeden výsledek, kterého si velice považuji. Tím je deváté místo na závodech kategorie FIS v italském Toblachu, kde jsem podal dle mého názoru výborný výkon a porazil mnoho soupeřů „žebříčkově“ lepších, než jsem já.
Mohl byste čtenářům přiblížit atmosféru z Mistrovství ČR mužů?
Atmosféra mistrovství republiky objektivně není nijak zvláštní oproti jiným závodům, kterých se účastním. Kromě Světového poháru či akce podobné vážnosti (např. Olympijské hry) diváky podél tratě nebo v cílovém prostoru neuvidíte. Jediným rozdílem by mohla být přítomnost České televize, která dělá o mistrovství krátkou reportáž. Pro mě osobně má ale Mistrovství ČR zvláštní význam. Zpravidla se totiž pořádá ve Špindlerově Mlýně, kde má moje rodina vlastní byt a já zde přes zimu často přebývám a trénuji. Cítím se tu tedy jako doma.
Jak byste sám zhodnotil svůj výkon, co bylo pro Vás na svahu nejtěžší, co Vám naopak vyšlo?
S výkony v této sezóně jsem celkem spokojen. Minulá sezóna mi vůbec nevyšla a byla velikým zklamáním, a to i tím, že skončila kvůli covidu velmi brzo. Letos jsem si dokázal, že se dokáži měřit s nejlepšími kluky, kteří u nás závodí. Podával jsem myslím stabilní výkony celou sezónu, přestože jsem kvůli drobnému zranění musel vynechat celý únorový program. Nejtěžší je pro mě riskovat hned v prvních závodech, vždy, když třeba týden dva nezávodím, tak první závod se tak trochu „oťukávám“, a to je strašná nevýhoda, neboť těch šancí na dobrý závod a dobré umístění v sezóně není moc, a když přijdou, je třeba je maximálně využít.
Jakou roli v přípravě a během závodů hrají právě soupeři?
V lyžování na mé úrovni sjezdaři podávají poměrně vyrovnané výkony. Mám proto velmi dobrou představu o tom, kdo je lepší jak já a kdo naopak horší. Za mě určitě nejobávanější soupeři jsou ti kluci, kteří jezdí stejně rychle jako já, protože pokud je neporazím, znamená to, že jsem podal podprůměrný výkon. V tomhle mám štěstí, že jsem ve svém teamu měl dva srovnatelné kluky – Máru Müllera a Michala Staszowského, kteří jsou výkonnostně na stejné úrovni jako já, což nás nejen na tréninku obrovsky motivuje. Porazit se navzájem je úkolem každého z nás každý den, a to nás žene dopředu. Do jisté míry by se dalo říci, že oni jsou pro mě těmi nejobávanějšími soupeři. Samozřejmě kluci z „Áčka“, Kryštof Krýzl, Honza Zabystřan a Ondra Berndt, jsou výkonnostně dál a porazit se je dá jen velice těžko.
Mohli byste sám o sobě říci, v čem jako závodní lyžař vynikáte a v čem máte naopak rezervy, na kterých je potřeba zapracovat?
Jsem jeden z těch sportovců, co hodně přemýšlí. Což má své určité výhody, ale samozřejmě i nevýhody. Myslím, že umím dobře rozložit riziko, vynikám tam, kde je stavba trati (rozložení branek) trochu náročnější. Na druhou stranu se někdy dokážu sám úplně psychicky rozložit jen tím, že vše domýšlím do detailu. Někdy by bylo mnohem lepší prostě vypnout a jet. Ale myslím, že jsem s tím udělal veliký kus práce, je to znát.
Co dělá závodního lyžaře závodním lyžařem?
To je zajímavá otázka. Asi vášeň pro rychlost, nebojácnost, ochota jít do něčeho po hlavě a věřit si, že to dobře dopadne. Taky nepořádnost. Znám hodně málo lyžařů, co si dělá ve skříni „komínky“. Absence ve škole. Zároveň ale dospělost – míra určité sebereflexe, porozumění toho, co se děje v hlavě, v těle.
Jak probíhala letošní příprava, lišila se nějak od standardní přípravy (mimo pandemii)?
Byly tam drobné rozdíly, ale v zásadě nic příliš odlišného. Jezdili jsme mimo ČR na výrazně delší soustředění, protože jsme nevěděli, zdali bychom se mohli po návratu do Čech kvůli covidovým opatřením opakovaně vydat do zahraničí. I proto jsem letos na rozdíl od jiných let strávil na podzim tři týdny ve Švédsku, jež mi do závodní sezóny velmi prospěly. Co se lišilo výrazně, byla možnost závodit. Bylo méně závodů a závody, které se pořádaly, byly provázeny přísnými hygienickými opatřeními včetně opakovaného testování, jež je velice organizačně náročné. Na druhou stranu nejdůležitější bylo, že jsem mohl trénovat a mohl závodit, zatímco jinak bych musel být zavřený doma. Takže si nemůžu stěžovat…
Mohl byste popsat náročnost tréninků? Přece jen, kluk z Kralup to má na hory trochu z ruky…
To je pravda, ale to hrálo roli pouze když jsem byl kluk. Teď na mé úrovni už na tom nezáleží. Všechna letní a podzimní lyžařská příprava se odehrává v zahraniční (zpravidla v Itálii, Franci, Švýcarsku či Rakousku). Závodí se také převážně v zahraničí. Bydlet tedy v Kralupech je z geografického hlediska téměř ideální. Dvě hodiny do Krkonoš, dvě hodiny na hranice s Německem nebo Rakouskem. Co se týče náročnosti tréninku, tak na lyžařských soustředěních zpravidla dopoledne lyžujeme, odpoledne trénujeme kondičku. Doma se pak pracuje na kondičce skoro každý den.
Je vůbec možné skloubit závodní lyžování s osobním životem, studiem?
Je to možné, ale nelze vše dělat naplno. Já osobně k lyžování už šest let studuji Právnickou fakultu na Karlově Univerzitě. Musím konstatovat, že lyžování a studium se nemá moc v lásce. Je to opravdu náročné. Sjezdové lyžování na vrcholové úrovni je něco, co vám zabere zhruba dvě stě dní v roce. Není to nemožné, ale je to extrémně náročné. Když odečtete dny strávené na lyžích a dny strávené studiem, moc dnů pro osobní zájmy už nezbývá…
Kdo je Vám tedy největší oporou?
Máma s tátou. V první řadě jsou to oni, kteří mé lyžování od mala financují a podporují. Sjezdové lyžování je velice finančně náročný sport a pro většinu lidí také velmi ztrátový sport. Sponzoři se hledají velice těžko, jen opravdovým hvězdám pokryjí náklady vydané na sezónu. Táta zároveň je pro mé lyžování ještě takovým hnacím motorem. On byl ten, kdo se mnou od mala jezdil, on byl ten, co mě do konce žákovských let (14 let) trénoval a objížděl se mnou každý závod. Teď už je spíše v pozici něčeho, čemu bychom mohli říkat manažer. Zároveň mu lyžování také opravdu přirostlo k srdci. Angažuje se v orgánech Svazu lyžařů, momentálně působí na pozici místopředsedy celého Svazu, což je funkce čestná (neplacená), jež mu bere veliké množství času. Když potřebuji v sezóně udělat nějaké důležité rozhodnutí ohledně lyžování, on je ten, koho požádám o radu.
Na začátku rozhovoru jste se zmínil, že jste si medailí z MČR splnil sen. Projel jste v tomto závodě Vaším posledním cílem v kariéře? Netajíte se tím, že končíte…
Je pravda, že jsem se po posledním závodě letošní sezóny rozhodl svoji lyžařskou kariéru ukončit. Nastaly komplikace při ukončování mého studia a zároveň má lyžařská výkonnost nestoupá do úrovně, která by dle mého názoru byla pro můj věk pro další setrvání u tohoto sportu žádoucí. Tímto bych chtěl poděkovat všem, kteří mě podporovali, včetně Ski klubu Kralupy a města Kralupy nad Vltavou.
Jaké jste měl tedy na začátku Vaší kariéry lyžařské cíle?
Jsem člověk, který si nedává vysoké cíle. Jdu popořadě. Když jsem byl malý a nejezdil moc rychle, chtěl jsem být mezi nejlepšími ve svém ročníku. Když jsem se dostal mezi nejlepší v mém ročníku, chtěl jsem být úplně ten nejlepší z nich. Když jsem byl nejlepší z nich, chtěl jsem porážet starší kluky. A jak se začal nějak ten obraz mých schopností (limitů) rýsovat, dostal jsem se do pozice, kdy mým největším cílem bylo zaprvé startovat v závodě Světového poháru, zadruhé účast na Olympiádě a zatřetí medaile z Mistrovství republiky. Nominaci na Světový pohár jsem dostal dvakrát. Bohužel přes nepřízeň počasí se ani jeden z nich neuskutečnil a já neodstartoval. Účast na příští Olympiádě se mi dost vzdálila. Přestože jsem byl druhý na MČR, v mezinárodním žebříčku FIS (podobně jako u tenistů žebříček ATP) je přede mnou minimálně šest Čechů. Medaili jsem získal, tak alespoň to jsem si splnil.
Za všechny Kralupáky Vám musím poděkovat za skvělou reprezentaci města. Nicméně lyžováním žije celá Vaše rodina, bude tedy i nadále zastávat ve Vašem životě určitou roli?
Děkuji moc. Určitě ano, to člověka jen tak neopustí. Myslím, že ani závodění mě takhle náhle neopustí a příští rok si pár závodů dám. Ale bude to už jen pro zábavu, bez týdnů či měsíců strávených tréninkem. Také mi přichází určité nabídky na to, abych někoho trénoval. Kdo ví, třeba se mi ještě splní ten sen, jet na Olympiádu, jen ne jako závodník… Závěrem je nutné říci, že když lyžování provozujete takhle celý život, tak jsou pro vás kamarádi z lyžování téměř jako rodina. Opustit lyžování na sto procent je tedy téměř nemožné.
Finálně bych chtěl poděkovat svým sponzorům, kteří mě finančně podporovali několik posledních sezon. Jedná se o firmy Donauchem, Z+D, svorto.cz, PBW Group, Aspekt HM a o Město Kralupy a jeho sportovní komisi.
Karmela Spejchalová, šéfredaktorka
REDAKCE: tel. č. 
