Revitalizace parku na nám. J. Seiferta je ústředním tématem na vylepšení městské zeleně již dlouhou řadu let. Prvním krokem k jeho vylepšení byla již na začátku roku likvidace nefunkční kašny, na jejímž místě byla vyseta jednoletá květinová směs. Na razantnější proměnu park stále ještě čeká. „Rádi bychom do území opět vrátili vodní prvek, jelikož voda posouvá každý prostor o úroveň výše a voda dynamická pomáhá tříštit hluk, což je v sousedství Mostní ulice určitě žádoucí. Také bychom rádi do území vrátili herní prostor pro děti, který odsud během času zmizel,“ představuje část plánů architektka Pešičková, jež s kolegou Radkem Csánem připravuje mnohem podrobnější studii na revitalizaci parku, který je dle jejích slov významným dílem krajinářské architektury 2. poloviny dvacátého století nejen v českém, ale i evropském kontextu.
V jakém stavu je nyní park na nám. J. Seiferta?
Park, respektive parkové náměstí, jak by bylo vhodnější tento prostor nazývat, lze hodnotit z různých úhlů pohledu. Lze jej hodnotit po stránce kompozičně-provozní, kdy bych jej hodnotila převážně pozitivně. Kompoziční a provozní řešení tohoto území je velice dobře navržené, stále funkční a nosné. Základem kompozice a provozu je cestní síť, která je nejen neobvyklá a vysoce funkční, přináší navíc danému území vysokou estetickou hodnotu. Dalším prvkem kompozice jsou pak vegetační prvky v území, laicky řečeno stávající stromy a keře, které se v řešeném území nacházejí. I ty bych hodnotila převážně jako hodnotné a kvalitní – jedná se o vzrostlou vegetaci, často impozantního růstu, často ve tvaru vícekmenů, což je můj oblíbený prvek. V každém případě většina stromů je naprosto vyhovujících, vytvářejí kvalitní kostru kompozice a není potřeba do ní zásadně vstupovat. Naopak uživatelské hledisko už tak pozitivně nevnímám. Domnívám se, že prostor parkového náměstí z hlediska uživatelského komfortu postupně dožívá a je nezbytné do něj včas vstoupit a tento výjimečný prostor rehabilitovat a vybavit novým programem a mobiliářem ve vazbě na soudobé požadavky a životní standard.
Vrátíme-li se do historie, kdy byl park vybudován a pro jaké účely?
Parkové náměstí bylo projektováno hned dvakrát po sobě. První projekt vznikl kolem roku 1968 a měl charakter tehdy běžných veřejných prostranství – velký podíl zpevněných ploch, nic výjimečného. Z nějakého důvodu, který zatím osobně neznám, došlo k vytvoření nového projektu v letech 1972–74 od Ing. arch. Jirkala. Tento projekt považuji za nadčasový a velice hodnotný. Navazuje na světové trendy v krajinářské architektuře, konkrétně na dílo brazilského zahradního architekta Roberto Burle Marxe, který se proslavil ve světovém měřítku svými krajinářskými počiny pracujícími s dynamickou organickou křivkou a bujnou vegetací, často komponovanou pro pohled shora (v té době vznikaly první výškové budovy, mrakodrapy), například plážová promenáda Copacabana. Jistou paralelou je i parkové náměstí – Seifertovo náměstí, jež je tvořeno elegantní dynamickou organickou křivkou, vytvářející zajímavé obrazce nejen z lidské perspektivy ve vlastním parteru parku/ náměstí, ale též z nadhledu – pohledu z výškových budov. V této souvislosti je vhodné zmínit, že objednatelem tohoto projektu byl Kaučuk Kralupy, který byl vlastníkem tří výškových budov (věžáků), bezprostředně sousedících s prostorem parkového náměstí, pohled shora byl tedy pravděpodobně žádanou kvalitou investora. Jsem toho názoru, že tato organická křivka byla nejen navržena, ale též realizována v dokonalé formě, jedná se de facto o velkoplošné umělecké dílo, plastiku, umístěnou na terén. Odmyslíte-li si zub času, praskliny, lze vnímat ladnost a eleganci jednotlivých oblouků a křivek, kontrast lemů a výplně cest, je to opravdu koncert. Troufám si říci, že toto dílo nemá v Čechách obdoby a představuje významné dílo krajinářské architektury 2. poloviny dvacátého století nejen v českém, ale i evropském kontextu.
V jakém stylu byl park původně vybudován a proč již svojí podobou nezapadá do současnosti?
Toto dílo je stylově těžce zařaditelné. Druhá polovina dvacátého století byla v architektuře velice překotná, v krajinářské architektuře o to více. Troufám si jej zařadit pouze rámcově – do modernistického stylu, toto dílo je však opravdu neobvyklé na to, aby mělo přiléhavou „škatulku“. To však neznamená, že nezapadá do současnosti. Naopak se domnívám, že jeho podstata je nosná stejně jako na jeho počátku. Je neobvyklé, což bylo i v okamžiku zrodu, a přesto stále funkční, tuto neotřelost si drží dodnes. Cestní síť je velice hustá, takže až na drobné výjimky vzniklé novými provozními vazbami, je stále plně funkční – umožní hladký průchod územím ve všech možných a potřebných směrech. Zároveň však zachovává velké množství ploch pro vlastní vegetaci, a dokonce i trávník, což je v prostorech náměstí obvykle spíše kontraproduktivní z hlediska bariér a pohybu, zde to však výborně funguje! To, co dnes již „nezapadá“, je dožilý mobiliář, dosloužené či chybějící prvky (fontána, herní plochy) vyžadující změnu či spíše citlivý face lift tak, aby bylo území uživatelsky komfortní a zároveň si uchovalo svou jedinečnost, výjimečnost i historickou hodnotu.
Před šesti lety byl již vypracován projekt na určitou revitalizaci parku, ale doposud neprošel dotačním schvalováním, proto byla akce odložena. Současné vedení města ale nyní oslovilo nového zpracovatele studie na revitalizaci, tedy Vás. Co bylo na tom původním projektu špatně, zeptám-li se méně kriticky, jaké měl nedostatky a na co jeho autoři nemysleli?
Na předchozím projektu revitalizace parku vnímám negativně neopodstatněnou invazi do celého organismu parkového náměstí. Byla navržena likvidace cestní sítě, jejíž hodnotu jsem popsala již v předchozích odpovědích. Tím by celé území přišlo o esprit – v architektuře se tomu říká „genius loci“, duch místa, prostě náboj. Dalším negativem pak bylo masivní kácení stávající vegetace, za mě neopodstatněné. Nově navržené řešení dle mého názoru redukovalo cestní síť na nefunkční koncept, území by tím výrazně utrpělo (následovaly by průšlapy v území, omezení jeho pohodového využívání apod.). Také navržený sortiment dřevin se mi jevil jako nepříliš vhodný, bylo navrženo mnoho barevných a nedomácích kultivarů, těžce odolávajících klimatické změně, nevytvářejících dostatek stínu, nepřinášejících potřebné benefity pro ptactvo či hmyz. Realizací tohoto projektu by se parkové náměstí svým charakterem posunulo spíše do kategorie sídlištní zeleně, což vzhledem k významu plochy v rámci městského organismu také nevnímám jako přínosnou změnu, veřejné prostranství je zde víc než žádoucí a na této straně řeky žádné takové v Kralupech není.
Jaké jsou tedy Vaše představy, plány, jak by měl park na nám. J. Seiferta vypadat?
Na studii pracuji s kolegou Radkem Csánem. Naše představa je pravděpodobně „čitelná“ již z předchozích odpovědí. Chtěli bychom v plném rozsahu zachovat původní cestní síť (kterou doplňujeme v místech průšlapů či v navazujících partiích veřejného prostoru), včetně zastřešujících konstrukcí „kolonád“ mezi objekty vymezujícími vlastní parkové náměstí. Dále bychom chtěli zachovat maximální množství vzrostlé stromové vegetace a novou doplnit, kam jen nás inženýrské sítě, velký limit v území, pustí. Rádi bychom do území opět vrátili v nějaké formě vodní prvek, spíše dynamický než statický (tj. spíše ve formě střiku než plochy), jelikož voda posouvá každý prostor o úroveň výše a voda dynamická pomáhá tříštit hluk, což je v sousedství Mostní ulice určitě žádoucí. Také bychom rádi do území vrátili herní prostor pro děti, který odsud během času vymizel. V rámci hry s organickou křivkou si „pohráváme“ s kvetoucí „šálou“, křivkou kvetoucí vegetace probíhající celým prostorem či „bublinami“, a altánem dotvářejícím veřejné prostranství při Mostní ulici. Z území bychom rádi odstranili některé drobné nevhodné jehličnaté keře a dožilý mobiliář, který bychom rádi nahradili elegantnějším. Také bychom rádi kultivovali prostor u zastávky, nástupní místo do centrálního prostoru parkového náměstí, zklidnění této části parkoviště, vytvoření bezpečného a kultivovaného místa pro společenské akce nebo třeba i trh. Předpokládáme, že záměr bude veřejnosti v blízké době představen a bude vedena konstruktivní diskuse nad výslednou podobou.
Komu by měl park sloužit? Předpokládám, že by neměl být pouze „okrasou“ této lokality.
Parkové náměstí by mělo být místem setkávání, místem, kde se člověk rád projde, pokochá, posadí, setká s někým blízkým, přečte pár stránek z knihy, časopisu či elektroniky, sní svačinu, dá si kávu, zmrzlinu, zkrátka místo, kde bude každému dobře a nebude odtamtud pospíchat, ať už to bude návštěvník z Lobečku či odjinud, příslušník jakékoli věkové kategorie. Tedy cílem by měl být prostor funkční, žitelný a využívaný, ale také krásný a udržitelný (udržovatelný).
Karmela Spejchalová, šéfredaktorka
REDAKCE: tel. č. 
