Vpředešlých číslech jsme čtenáře Zpravodaje informovali o projektu hmotové rekonstrukce mikovického zámku, která by měla vyústit v bronzový model stavby. Mravenčí práce v mnoha ohledech připomíná detektivní pátrání, neboť informací o tom, jak zámek vypadal, není mnoho. Vedle půdorysu v mapě a popisu zámku z pera J. Nádvorníka, který nejspíše vycházel ze zprostředkovaných informací, se dochovala už jen veduta znázorňující pouze čelní pohled na zámecký areál. U dvou posledních zdrojů lze však předpokládat, že nebyly stoprocentně přesné. Obzvlášť u Venutovy veduty z roku 1803 lze očekávat umělcovu invenci, která se nemusela stoprocentně shodovat s realitou. Navíc čelní budovy svojí výškou zakrývají zbylé 2/3 areálu – tedy tu nejzajímavější část zámeckého areálu včetně členitých střech.
Najít proto podobu, která by odpovídala dobovým zvyklostem staveb a která by zároveň propojovala všechny tři zdroje, nebylo lehké. Počítačovou rekonstrukci pomocí moderních programů, tak musela přeci jen nahradit obyčejná tužka a skicování. Překreslování, prolínání, porovnávání a hledání kompromisu, který by se co nejvíce přiblížil skutečnosti.
Podoba mikovického zámku se tak paradoxně hledala mimo Mikovice – u srovnatelných staveb, které vznikly přestavbou starých vodních tvrzí. Tou totiž kdysi byla i ona. To potvrzuje také ředitel kralupského muzea Jan Racek, dle jehož odhadu byl původní středověký areál tvořen 4 samostatnými budovami, které byly postupem času propojeny v jeden uzavřený dvůr se studnou uprostřed. Z tohoto faktu vycházelo i rozmístění podpěr zdí, jež byly v místech nejstarších budov.
Přestože víme, že kruhový areál staveb byl dokola průchozí, velkým otazníkem zůstává, zda měl v patře také arkádový ochoz, jak je tomu u roztockého zámku. Dá se však předpokládat, že spíše ne. Jednalo by se totiž o natolik výrazný stavební prvek, že by ho Julius Nádvorník ve svém popisu jistě neopomenul. Pakliže zde venkovní chodba se sloupovím byla, nacházela se jen u hlavní budovy, jak je to znázorněno na rekonstrukci. Na východní straně by arkádám bránila budova kaple a u zbylých stran se jejich existence nedala očekávat, neboť se nejednalo o reprezentativní prostory. Věříme, že o tom, jak celý zámek vypadal, se čtenáři Zpravodaje budou moci přesvědčit ještě v tomto roce.
Obrázek: Nejpravděpodobnější podoba zámku při pohledu ze severu. Zřejmě se zde nacházel i další vchod, který byl situován v části, kde byla zámecká kuchyně a místo pro služebnictvo. Dá se předpokládat, že zásobování zámku bylo zajišťováno jinudy než hlavním vchodem, který měl po přestavbě tvrze na zámek spíše reprezentativní funkci. Pro takovéto řešení hovoří i podobnost s roztockým zámkem, jenž obklopovala vodní plocha, stejně jako mikovickou tvrz.
Jindřich Bartovanec Havlík
REDAKCE: tel. č. 
