Pokud v Kralupech existuje sport, který za poslední roky zažil výrazný vzestup, pak je to bezesporu ragby. Místní klub se v současné době může pyšnit početnou mládežnickou základnou, přičemž i tým dospělých nezůstává pozadu. V rámci sdružení několika malých klubů, slučujících se pod asociací AMMOR, se v letošní sezóně dokonce představil v I. lize, druhé nejvyšší soutěži. „Naše cíle nejsou rozhodně malé, třeba to někdy v budoucnu půjde i výše,“ říká Patrik Wagner, předseda klubu, trenér mládeže a stále aktivní hráč v jedné osobě.
Bylo těžké dostat kralupský ragbyový oddíl do povědomí? Tato hra přece jen nemá ve městě tradici, jako je tomu v případě některých jiných sportů. Jak Vás např. přijala komunita skládající se převážně ze zavedených klubů?
Náš klub byl založen Pavlem Hrubým, ovšem nikoli tady, ale v Úžicích. To bylo někdy v roce 2008. Město Kralupy však posléze podalo novému oddílu pomocnou ruku, díky níž ho bylo možné přemístit do stávajícího mikovického areálu. Během několika měsíců jsme tu vytvořili klasické ragbyového hřiště, a to včetně změny povrchu (pamětníci si jistě moc dobře pamatují na místní škvárové hřiště, pozn. aut.). Hned záhy jsme začali využívat alespoň z části místních kabin, což nám samozřejmě velice pomohlo.
Komunita ragby nás hned od samých začátků přijala velmi dobře. Tolik oddílů u nás přece jen není, takže v tomto ohledu je každý nový klub vítán. Štěstí ragby je v tom, že jsme taková jedna velká rodina. Kdo se do tohoto sportu s chutí zapojí, je vítán.
O kralupském ragby klubu je známo, že jeho prioritou je zejména mládež. V posledních několika letech si však nelze nevšimnou i aktivit týmu dospělých. Jaké jsou Vaše plány do budoucna?
Když byl klub založen, orientoval se pouze na dětskou základnu. Po nějaké době jsme však filozofii směřování poněkud změnili. Děti potřebují mít nějaké vzory a zvláště u našeho sportu je tento prvek velmi důležitý. Dnes mohu s velkou radostí říci, že i náš klub dokáže vychovat kvalitní hráče, jež jsou schopni se uplatnit ve velkých pražských týmech. Naším oddílem prošlo hned několik šikovných hráčů, kteří jsou nyní v reprezentaci. To je pro nás velká satisfakce. Cílem je pracovat se všemi mládežnickými kategoriemi, ale zároveň podporovat i tým dospělých. Mladí musí vidět, kam až se mohou posunout.
Jaké ambice má kralupský A tým? Ve spolupráci s dvěma kluby působíte v současné době v I. lize (druhá nejvyšší soutěž), to už s sebou nese určitou dávku zodpovědnosti. Je těžké udržet dostatečný počet hráčů, abyste mohli tuto soutěž hrát bez větších komplikací?
Sestavit konkurenceschopný tým dospělých, aby měl dostatečný počet hráčů, to skutečně není nic jednoduchého. Náš tým je tvořen hráči z Kralup, poté borci z okolí a v neposlední řadě také z pražských týmů, s nimiž spolupracujeme. Dále si hráčsky vypomáháme i prostřednictvím sdružení AMMOR (Asociace mladých a malých oddílů ragby), čímž se nám ještě více otevřely možnosti. Pod tímto názvem také nyní vystupujeme v I. lize, ve které bychom rádi došli co nejdál (rozhovor se konal před prvním čtvrtfinálovým utkáním, pozn. aut.).
Hodně mladých lidí končí se sportem v období dospívání. Jak je tomu u ragby? Přechod mezi dospělé patrně nebude pro většinu hráčů jednoduchý, nemýlím-li se?
Ano, souhlasím, k tomuto odlivu mladých skutečně v tomto věku dochází, a to napříč sporty. Ragby je samozřejmě tvrdší sport, ale neřekl bych, že by to byl úplně ten hlavní problém, proč někteří kluci posléze skončí. Pokud hrají ragby odmala, jsou na mnoho herních situací zvyklí a nebojí se. Tady jde spíše o to, aby jedinec našel v týmu pozici, díky níž bude prospěšný. Pokud se tak stane, vznikne mezi dotyčným a ostatními kamarády silné pouto, díky němuž nemá hráč důvod končit. V ragby jednotlivec neznamená vůbec nic. Naopak podstatná je parta, která je mnohdy důležitější než samotný sport. V kolektivu jsou pak nejvíce ceněni hráči, kteří se dokáží pro druhé co nejvíce obětovat. A zdaleka to nemusí být ti nejrychlejší nebo nejšikovnější.
Uspěje v ragby tvrdší hráč, nebo ten chytřejší?
V ragby se jeden bez druhého neobejde. Útočníci jsou zpravidla rychlí a šikovní, rojníci naopak silní, všechno oddřou, soupeře dokáží přetlačit. Oba tyto tábory mají ve hře své místo. Ani bez jednoho by to nešlo.
Ragby je sportem pouze několika zemí. Hrají v tomto roli jakési národnostní obyčeje a zvyklosti, jež si určité národy předávají z generace na generaci?
Ano, je tomu přesně tak. V ragby většinou dominují ostrovní státy, přičemž třeba u těch polynéských národů je to hodně dáno somatotypy postav. Dalším důležitým faktorem je bezesporu tradice. Pro místní je úplně automatické házet si s šišatým míčem, od malička ho mají v ruce, zdokonalují se úplně přirozeným způsobem. Proto i jejich automatismy jsou zcela odlišné. My třeba toto pozorujeme u našich nejmladších, na kterých je vidět, že ta šiška je pro ně už naprosto přirozenou věcí, znají ji odmala. Takhle nějak to ve větším měřítku funguje v zemích, kde je ragby populární. Kluci si jdou zaházet s šiškou úplně stejně, jako my si jdeme zakopat s míčem.
Výchova mladých ragbistů není ovšem jen o strategii hry, ale také o vzájemném respektu, úctě a slušnosti. Je i toto součástí Vaší práce?
Naprosto jednoznačně! Vzájemná úcta, ohleduplnost a předně respekt k dospělým. Tyto hodnoty, které jsou součástí tohoto krásného sportu, ctíme a snažíme se je do dětí dostat. Tohle všechno se následně promítá do samotné hry. V ragby neexistuje, že by si někdo dovolil zpochybňovat rozhodnutí sudího, jako je tomu např. ve fotbale. Tohle je absolutně nepřípustné! Stejnou disciplinovanost se snažíme dostat hned od prvopočátků do našich dětí, a přesně totéž očekáváme od rodičů. V žádném případě není možné, aby se během zápasu vyskytovaly nějaké neférové pokřiky, případně ještě horší excesy. V tomto je ragby komunita zajedno a pravidla fair play striktně vyžaduje.
Mikovický areál prošel díky Vašemu úsilí řadou pozitivních změn. Co všechno momentálně ragbyový stánek nabízí? Jaké máte plány s ohledem na další možné úpravy?
V minulém roce jsme se zaměřili na regeneraci trávníku našeho hřiště. Natáhli jsme nové rozvody na postřik, díky nimž se kvalita trávníku výrazně zlepšila. Myslím si, že jeho kvalitu nám mohou závidět lecjaké fotbalové týmy. Další výraznou změnou byla nedávná rekonstrukce vnitřních prostor, zejména pak klubovny. Hráči mají teď k dispozici místo, kde se mohou scházet, přičemž i my, trenéři, máme nyní možnost ukázat klukům teoretické věci na obrazovce.Do budoucna dále plánujeme výstavbu workoutového hřiště a ještě jednoho dalšího hřiště na beach volejbal. Zapracovat ovšem chceme i na kabinách a novém bistru. Přejeme si, aby se i návštěvníci v našem areálu cítili co možná nejkomfortněji.
V minulých několika letech se Vám podařilo do Kralup přivést hned několik velmi zvučných týmů ze zahraničí. Máte v plánu pokračovat v těchto divácky atraktivních exhibicích?
Před covidovým rokem se nám podařilo sehrát dvanáct mezinárodních zápasů, z toho značná část byla uskutečněna na domácím hřišti. Měli jsme tady týmy z Anglie, Irska, Walesu, Nového Zélandu atd. Nikdy bych nevěřil, že se nám něco podobného může povést. Zároveň se tak stalo i z toho důvodu, že jsme se tenkrát rozhodli odhlásit ze soutěže, a tudíž bylo na organizování podobných zápasů dostatek času. Bohužel, doba pocovidová obdobným zápasům nepřeje, neboť zahraniční týmy cestování výrazně omezily. Uvidíme, třeba se situace na jaře přece jen o něco zlepší a v Kralupech budeme moci přivítat další tým se zvučným jménem.
Aleš Levý, tiskový mluvčí MěÚ
REKONSTRUKCE KLUBOVNY
REDAKCE: tel. č. 
