Kralupský volejbalový klub patří k nejúspěšnějším sportovním oddílům ve městě. Mládežnické kolektivy pravidelně obsazují přední příčky v celorepublikových soutěžích, kde jsou dlouhodobě postrachem i pro kluby s daleko většími možnostmi. V čem ponejvíc spočívají úspěchy kralupských volejbalistek? I toto téma jsem se snažil rozklíčovat s trenérkou Jitkou Kubištovou, bývalou hráčkou a především dlouholetou trenérkou žákovských kategorií.
Kolik mládežnických kategorií v současné době pojímá místní volejbalový klub?
U děvčat máme obsazené všechny kategorie, a to od první třídy základní školy až po ženy. U chlapců, kteří u nás začali působit teprve nedávno, máme nyní přípravku, žákovský tým a kadety. Na nedostatek dětí si tedy nemůžeme stěžovat. Totéž platí i o kvalitních trenérech. Jedinou nevýhodou je nedostatek vhodných prostor, kde bychom mohli trénovat a hrát mistrovské zápasy. Předpokládám však, že se s tímto problémem potýkají i ostatní kralupské kluby.
Právě jste mi tak trochu sebrala otázku spojenou s dostatečnými či nedostatečnými podmínkami pro Váš sport. Jak toto vnímáte?
Co se týče tréninků, tak my přibližně tři měsíce trénujeme venku na sokolišti, kde jsme v pronájmu. Přes zimu pak trénujeme na ZŠ Gen. Klapálka, ovšem v současné době se sem už nevejdeme. Žáci tedy nyní trénují jednou týdně na ZŠ Václava Havla, přičemž dívčí přípravku jsme sem byli nuceni přesunout úplně. Dalším problémem je, že jeden trénink může trvat maximálně hodinu, což je v našem případě málo. Bohužel, toto se týká i extraligových kadetek, jejichž tréninková jednotka trvá hodinu a půl.
Zmínila jste, že v rámci možností trénují dívky i kluci často na venkovních hřištích. Je pro ně z hráčského hlediska limitující i tento faktor? Přece jen předpokládám, že většina utkání se hraje ve sportovních halách.
Mládežnické krajské přebory jsou na podzim a na jaře hrány převážně venku. Kromě velkých měst to tak má většina týmů, i co se týče tréninků. Kadetky, juniorky a ženy však trénují a hrají pouze v tělocvičně. Ven si jdou zahrát pouze z vlastní vůle, případně na sokolišti trénují mimo sezónu. Jinak trénink v tělocvičně je samozřejmě mnohem efektivnější. Venkovní prostory jsou sice fajn, ale potřebný klid tam přece jen schází. Nicméně problém s orientací hráček není spojený jen s venkovním hřištěm, ale i s halou, v níž hrajeme mistrovská utkání. Pro vyšší soutěže tělocvična ZŠ Gen. Klapálka neodpovídá potřebným parametrům, už nyní máme výjimku, právě když přijedeme např. do Liberce, tak nás komplikace provázejí docela často, orientace ve velké hale je pro nás rozhodně problematičtější.
Jsou ligové soutěže ekonomicky hodně náročné?
Ligové soutěže jsou ve srovnání s těmi krajskými nepochybně mnohem náročnější. Zápasy se konají po celé republice, dost často musíme děvčatům platit ubytování i stravování, mnohdy i s jejich vlastním přispěním. Velkou měrou nám však pomáhají rodiče, kteří se velmi často podílejí na zajišťování dopravy. Důležitou součástí je pak pomoc od města a v neposlední řadě i od Národní sportovní agentury. Díky této podpoře a příspěvkům od sponzorů se náš klub nenachází ve finanční nouzi. Ano, za každou formu podpory budeme rádi, ovšem s provozní činností oddílu problémy nemáme.
Dlouhodobě se Vám daří ve městě držet vyšší soutěže, což je vskutku obdivuhodné, zvláště s ohledem na skromnější podmínky, ve kterých jste nuceni se pohybovat. V čem spočívá ten hlavní recept, že jsou především dívčí kolektivy takto úspěšné?
Všechno souvisí se vším. Naše kolektivy dlouhodobě dosahují skvělých výsledků, a protože se volejbalu ve městě daří, je rovněž velký zájem ze strany dětí u nás hrát. Máme tedy velkou výhodu v tom, že máme opravdu z čeho vybírat, můžeme dokonce sestavit hned několik „béčkových“ výběrů a přihlásit je do soutěží. Stojíme o to, aby všechny přihlášené děti měly možnost hrát. Dále se určitě projevuje kvalitní práce trenérů, kteří u nás působí dlouhodobě a z mého pohledu jsou i dostatečně zkušení. Mnozí se ve volejbalovém prostředí pohybují přes dvacet let, někteří další ještě mnohem déle, a velmi dobře vědí, jak nově příchozí děvčata zaujmout. To je totiž klíčové. Myslím si, že přesně toto se nám daří, dokonce si dovolím tvrdit, že jsme schopni udělat volejbalistu téměř z každého hráče, z každé hráčky. Všechno ostatní je už o určité dávce talentu, předpokladech pro hru a vlastní píli.
Jaké nároky mají kralupští trenéři na hráčky, jež se účastní vrcholových soutěží?
Jsme spíše takovým rodinným klubem, všichni se mezi sebou dobře známe a ani hráčkám se nesnažíme příliš věcí striktně nařizovat. Na druhé straně ovšem vnímáme, že bychom potřebovali trénovat daleko více. Např. kadetky, které hrají extraligu, nemají zdaleka takové možnosti, jako mají jejich konkurentky z týmů fungujících na profesionální bázi. My se toto všechno snažíme dohánět spíše osobním přístupem. Do životosprávy hráčkám nezasahujeme, spíše jim dáváme určitá doporučení, aby věděly, čeho se raději vyvarovat atd.
Je v možnostech kralupského oddílu udržet nejlepší děvčata pro dospělý volejbal?
Náš klub nemá žádného velkého sponzora, nemá svou vlastní halu ani odpovídající zázemí pro extraligu žen. Nejlepší hráčky, reprezentantky, zde nemáme šanci udržet. Momentálně nejvyšší soutěž hrají naše kadetky, juniorky působí v I. lize, ovšem díky covidové pauze hrají i II. ligu žen (třetí nejvyšší soutěž). Pokud tedy nyní udržíme extraligu kadetek a s juniorkami vybojujeme taktéž nejvyšší soutěž, nemusely by být v dohledné době odchody hráček až tolik výrazné. Extraligu juniorek tedy lze v Kralupech hrát, ovšem extraliga žen je už nad naše možnosti.
V posledních několika letech se Vám znovu podařilo začlenit do klubu i chlapce. Čím si však vysvětlit, že právě volejbal se stal v Kralupech dominantou především dívek a žen?
Hráčská základna chlapců se samozřejmě nedá s tou dívčí početně srovnat, ovšem rok od roku se situace zlepšuje. Obecně platí, že je mnohem jednodušší vychovat konkurenceschopného volejbalistu než konkurenceschopnou volejbalistku. I v celorepublikovém měřítku je základna dívek mnohem širší, což se samozřejmě odráží i na kvalitě soutěží. Co se týče našich plánů do budoucna, tak ty jsou zatím spíše skromnější. Zatím totiž u chlapců nemáme dostatečný počet trenérů, to je v současnosti asi náš nejpalčivější problém.
Velmi populárním sportem je plážový volejbal, zejména z hlediska publicity se mu dostává poměrně velké pozornosti. Je toto svým způsobem konkurenční sport, který Vám tu a tam sebere nějakou nadějnou volejbalistku?
K velkému odlivu hráček zatím nedochází, ovšem jeden případ už jsme zde měli. Hráčce klasický volejbal příliš neseděl, a tak odešla hrát beach. V poslední době se ale nikdo další neobjevil. Ono se i v praxi jedná o dost odlišné sporty, přestože na oko vypadají podobně. Náš klub tedy nikdy nepřemýšlel o tom, že by se třeba rozšířil i o tuto variantu. My zde propagujeme volejbal jako sport pro všechny. Pokud u nás chtějí děti hrát, příliš toho nepotřebují. Beach volejbal však zrovna levný sport není.
V kolika letech je podle Vašeho názoru ideální začít s volejbalem? A kdy např. ještě není pozdě?
Přibližně před devíti lety vznikl projekt s názvem „Barevný minivolejbal“, kterého se účastní děti od prvních tříd základní školy, někde dokonce začínají už se „školkovými“ dětmi (i když toto si upřímně příliš představit nedokážu). Nicméně pokud děti projdou všemi „barevnými“ kategoriemi, to znamená od první do páté třídy, určitě jim to hodně dá z hlediska základů. Děti, jež k nám přicházejí v pozdějším věku, jsou absencí těchto základů samozřejmě znevýhodněny a musí toho mnoho dohánět. Pokud jsou však sportovně nadané, přecházejí třeba z jiného sportu, je velmi pravděpodobné, že se do toho brzy dostanou. Kluci mají v tomto nepochybně ještě o něco větší výhodu, mnoho z nich se dostalo k vrcholovému volejbalu i v pozdějším věku. U holek je ideální začít přece jen dříve. Ve čtrnácti letech třeba nemusí být pozdě, ale na vrcholový volejbal už ano.
Už jste zmínila nešťastný minulý rok, kdy byla z důvodu covidu zrušena většina volejbalových soutěží, v mládežnických kategoriích i v těch vrcholových. Jak jste tuto neobvyklou situaci řešili s ohledem na přípravu Vašich svěřenkyň?
Trenéři řešili tuto neobvyklou situaci prostřednictvím tréninkových plánů, které byly hráčkám pravidelně rozesílány. S těmi mladšími jsme byli v kontaktu přes sociální sítě a v rámci možností dohlíželi na plnění jednoduchých úkolů. Tohle platilo v době jarního lockdownu. Na podzim však byla situace o poznání horší, neboť nás veškerý optimismus na dlouho opustil. Intenzivně tak trénovala pouze děvčata z ligových soutěží, u těch mladších dětí už to dále takto táhnout nešlo.
Jak by podle Vašeho soudu vypadal ideální stav volejbalu v Kralupech. Zasněte se trochu (smích).
Vlastní velká hala, tři hřiště pouze pro volejbal a vhodné ubytovací prostory. K tomuto musím říci, že i kdybychom měli svoji halu, tak zde nemůžeme pořádat např. mistrovství republiky, protože týmy z ostatních měst nemáme kde ubytovat. Peníze navíc by samozřejmě nebyly špatné, ale není to nyní to klíčové, co nás tíží.
Jako trenérka u kralupské volejbalové mládeže působíte řadu let, zkušeností máte na rozdávání, nemluvě o řadě zajímavých úspěchů. Máte však ještě nějaké ambice či cíl, jehož byste chtěla dosáhnout?
Jelikož mě baví trénování dětí, nemám v tomto ohledu žádné velké ambice. Dříve jsem si moc přála mít nějakou tu medaili z celorepublikových soutěží, neboť jsem si dlouho připadala jako sběračka čtvrtých míst. Postupem času medaile přece jen přišly, ale pocit nějakého zásadního uspokojení se až tak dalece nedostavil. Uvědomila jsem si, že mě nejvíce baví ta přímá hra s dětmi, ten dobrý pocit z toho, že k nám rády chodí. To je asi to nejvíc. Jiné ambice nemám.
Jaké největší vrcholy Vaše týmy v této sezóně čekají?
V tuto chvíli procházíme „covidovou sezónou“, které se stále tak trochu bojíme. Soutěže totiž nebudou přerušeny jen z toho důvodu, že máme některé z dětí v karanténě. A právě absence některých hráček by mohly naše smělé plány snadno nabourat. Pokud budeme v plné síle, máme určitě na to, abychom vybojovali medaili jak v Českém poháru, tak i na mistrovství republiky. Dalším cílem je udržet extraligu kadetek a postoupit s juniorkami do extraligy. Slibně se vyvíjí i II. liga žen, kde zatím vedeme svoji skupinu a s největší pravděpodobností se pokusíme vybojovat postup do I. ligy. Pokud by se nám toto povedlo, budeme zvažovat účast i v této soutěži.
Aleš Levý, tiskový mluvčí MěÚ
REDAKCE: tel. č. 
