Jak hodnotíš uplynulý ročník Vánočního běhu – co do počtu účastníků a vybrané částky?
Letos jsme měli smůlu na počasí, celou noc až do rána pršelo, dalo se čekat velké bláto, po letech nárůstu přišel pokles na zhruba 25 účastníků, ale výtěžku akce se menší počet běžců moc nedotkl, podařilo se vybrat krásných 3333,- Kč, vloni to bylo jen o málo více.
Na co budou prostředky použity?
Prostředky jsem předal Sportovnímu klubu vozíčkářů Praha, který má však celorepublikovou působnost, použijí je na svůj provoz, mají osm různých oddílů (potápění, lyžování, tanec na vozíku), ke klubu mám důvěru, rok jsem u něj pracoval, jsem si jistý, že peníze budou využity správným směrem do poslední koruny.
Překvapilo mě, jak zdatní lidé běželi, věk 60+, skvělá kondice pro dálkové běhy. Máš nějaký tip na to, jak zvládat maratony levou zadní?
Dlouho běhat :). Dnes se hrozně podceňuje (nejen v běhu) vytrvalost nebo pokora. Chce to nikam nespěchat. Existují lidé, kteří se zvednou z gauče a uběhnou maraton, ale jak po něm vypadají, jak dlouho nemohou chodit…tím si to zhnusí. Trpělivost, to je to, oč tu běží, chci něco dokázat, ale bude to rok až dva trvat, počkat si a výsledek se dostaví. Nebo to dělat jako ten Ind, co měl taktiku, že nechal vymřít svoji konkurenci a na maratonech ve věkové kategorii 100+ vždy vyhrál, protože tam byl jediný.
Je to jen o tréninku dálek a frekvenci? Nebo hraje roli i technika běhu? Připadalo mi, že spoluběžci skoro levitovali nad povrchem zemským…
Určitě je to i o technice, ale ne o jejím přehnaném pilování, dříve také nikdo moc techniku neřešil. Jde spíše o to, aby se člověk při běhu chybami nezranil nebo zbytečně nesnižoval výkon. Lidské tělo není hloupé, když bude člověk běhat dostatečně dlouho, bude naslouchat svému tělu, samo si najde polohu, ve které dokáže dlouhodobě dobře fungovat a podávat dobré výkony, takže moje rada zní, být trpělivý a běhat.
Jak je možné, že maratonci nemají problémy s klouby?
Tak to vím naprosto přesně :), existují dva tábory, první říká: „Běhání, fuj, to ti zničí kolena.“ A mají pravdu. Pak se setkáš s borci, kterým je 80, pořád běhají maratony, v životě neměli nic s koleny, taky je to pravda. Pointa je v tom, že člověk, co nemá v 80 letech problémy, byl celou dobu trpělivý, běhal pozvolna několik let, neběhal na krev, aby se úplně odrovnal. Dnes je taková móda, když chceš něčeho dosáhnout, jdeš do toho hlava-nehlava, ale pak s těmi následky musíš ještě 30 let žít…takže TRPĚLIVOST :).
Součástí půlmaratonu bylo otužování ve Vltavě, kolik odvážných se smočilo?
Málo :), my Kralupáci máme rezervy :), v polovině trasy se setkáváme s Řežáky, co mají úplně stejnou tradici, jen běží směrem ku Praze, těch se koupe v řece víc :).
Jaká je optimální cesta k otužování, co jsou nejčastější chyby? Jak neublížit organismu?
Pozvolna, pomalu, začít od nohou, postupně dosah vody zvyšovat, nikam nespěchat, když postavíš pevné základy, pak už dobrý dům nad nimi postavíš lehko, když základy odflákneš, barák spadne…
Pořád nás trápí covidová doba, jaké máš pro naše čtenáře (kromě sportu a otužování) doporučení?
Odborníci na přežívání v drsné přírodě tvrdí, že nejdříve člověka zabije strach, strach nastupuje první, kosí nejvíce, pak teprve následují objektivní příčiny. Takže nehltat a neposlouchat všechny zprávy, co se valí z televize, tím pro své zdraví udělá člověk nejvíc, i kdyby se držel jen této rady :). Také trávit více času v přírodě.
Jaké jsou tvé sportovní ambice do budoucna – krátkodobý či dlouhodobý časový horizont?
Chtěl bych zkusit, co lidské tělo dokáže, určitě nějaký delší řetězový maraton, ale moje největší překážka je čas, kterého teď nemám nazbyt, nemám prostor tolik trénovat.
Běžecky mě láká Skandinávie a Island. Nechávám to otevřené, uvidím, co bláznivého mě ještě napadne.
Co by ti mohla splnit zlatá rybka?
Ať jsme všichni více v klidu, ať víme, jak dojít ke své spokojenosti.
Děkuji za rozhovor :).
ANDREA JŮNOVÁ, ŠÉFREDAKTORKA
REDAKCE: tel. č. 
