ROZHOVOR s…
Karlem Laváčkem, 104letým obyvatelem Kralup nad Vltavou, o Nehošti a jeho životní cestě (in memoriam)
Recept na dlouhověkost nemám, žádný neexistuje. Dělal jsem všechno možné, čím si lze život ukrátit…
Narodil se ještě za dob Rakouska-Uherska v lednu roku 2018, zažil 11 prezidentů, emigraci, čtyři manželství, podzim života strávil v Kralupech nad Vltavou.
Pane Laváčku, máte pro naše čtenáře nějaký recept na dlouhověkost?
Nemám, žádný neexistuje, poněvadž já jsem dělal všechno možné, abych si život ukrátil…
Jste neuvěřitelně vitální, jak se udržujete v mentální a fyzické kondici?
Abych vám řekl pravdu, nedělám vůbec nic, necvičím, válím se, spím, jím – i když v poslední době mi moc nechutná, hodně piji.
Co váš životní styl? Dal by se označit za zdravý?
Vůbec ne, žil jsem poměrně bouřlivý život, nic jsem si neodpíral.
Máte nějaké neřesti?
Po celý život jsem měl kladný vztah k ženám, alkoholu a cigaretám, kouřil jsem do svých 80 let.
Co vám dělá radost?
Mám rád místopisy, historii a amatérské bádání.
Působíte na mě jako celoživotní optimista, je tomu tak?
Ano, jsem optimista, veliký, já jsem si všelijaké tragédie vůbec nebral, prodělal jsem těžké choroby, při kterých by jiní zemřeli, byl jsem dvakrát v absolutním ohrožení života, všechno jsem překonal. Proč? To já nevím. Například v 90 letech jsem dostal zápal plic, měl jsem vodu na plicích, ležel jsem delší čas v nemocnici, překonal jsem to, nechápu to…
V roce 1968 (ve vašich 50 letech) jste emigroval, kam?
Do Švýcarska.
Proč jste se vrátil?
Z lásky k vlasti. Švýcarsko byla krásná epizoda. Žil jsem tam do roku 1994. Po smrti manželky jsem tam ale již nechtěl být. Nicméně tam mám velkou rodinu. Po návratu jsem zakotvil u syna v Kralupech nad Vltavou, kde žiji dodnes.
Poznal jste to v Čechách po svém návratu?
Já jsem nad citové věci povznesen, vše jsem vždy bral tak, jak to přišlo. Vracel jsem se postupně, přijížděl jsem, ale přitom jsem si držel byt ve Švýcarsku, pak jsem zjistil, že ve Švýcarsku to pro mě již nemá smysl, a tak jsem se vrátil k synovi.
Zažil jste všemožné režimy, ve kterém se vám žilo nejlépe?
Nejlépe se mi žilo ve Švýcarsku, protože tam jsem měl větší příjmy, vyhledávaly mě tajné služby, také policie, pomáhal jsem jim jako tlumočník, uměl jsem perfektně jazyky – italštinu a němčinu.
Jste jednou z tváří projektu Narozeni 1918…
Ano, ale již žijeme jen čtyři.
Mohla by vám něco splnit zlatá rybka, kdyby byla?
Na kouzla nevěřím, stejně tak v posmrtný život… Pro mě je příroda jedna, ta řídí všechno, cokoli činíme proti přírodě, tak se nám vymstí, dříve nebo později, příroda je všemocná, omezuje se na svůj rajón. Výměna látková, duševní stránka, to je život, ať jste liška, opice nebo pes, je to stejné, máme stejné orgány, jsme savci. Já věřím, že se má žít podle přírody, říkali to již staří Řekové: „Apoluthós té fizeí cém“ – žít podle přírody. Řeckou a latinskou gramatiku pořád ovládám, stále jsem schopen s kterýmkoliv profesorem o tom mluvit. Ale v historii a ve filologii začínám již trochu zapomínat.
Pan Laváček měl zajímavého koníčka, celý život se vydával do míst, vesnic a měst, kde s pomocí map a literatury zkoumal souvislosti místních a pomístních jmen, zkoumal významy jednotlivých slov. Tak například zjistil, že Nehošť se nevyskytuje pouze v Kralupech nad Vltavou, ale i na Rujáně či v Pomořanech. Názvy HOŠTÍ ve spojení s předponami nabývají různých významů, o tom byla druhá polovina našeho setkání…
Pane Laváčku, povyprávějte nám o Nehošti…
Nehošť je něco, z čeho by si Kralupy měly udělat velkou atrakci. Měly by ji použít jako propagaci města, udělat prospekty. Měl jsem o Nehošti přednášku v muzeu. Jméno Nehošť je fantastické, řeknu vám proč. Patří do řetězu obdobných osad roztroušených po celé Evropě až na Peloponés, dodnes se tím nikdo nezabýval, není to rozluštěné.
Kde najdeme další?
Nehošti – Negasti najdeme i v Německu – Meklenbursku. Ač by se zdálo, že NE je negativní, pejorativní, není tomu tak. Je to těžké na vysvětlení. HOŠŤ – pravděpodobně jde o slovanský původ slova, ale jak si vysvětlit, že ty HOŠTI jsou také v místech neslovanských, např. ve Frísku/Německu/Nizozemsku? Dále Dangast, což je absolutně neslovanské, DAN je jako DANUBIUS, znamená to řeky, vody – je to keltské slovo či slovanské? Nevím… Další Nehošti jsou u Rujány, tam jsou dvě, jsou to místní jména označující vesnice, další je v Neklenburgu.
Co název HOŠŤ označuje?
Tyto HOŠTI jsou nejčastěji jména pro vesnice, města, vrchy, hory či řeky. Jsou to pomístní jména. Nejzajímavější je Radegast, vyskytuje se pětkrát, hlavně v Německu, v Německu je to i název řeky, u nás je to Radhošť, vysvětluji to jako keltské jméno, Radhošť, přesmykem Ardhošť, „ARD“ je vznešený, vysoký… Ardény, Artur… to je keltského původu.
Podobně Vlhošť v Ralsku, což je věnec pískovcových skal, nemá s vlhkem nic společného, VL-HOŠŤ, VL je holandsky, řecky, německy VEL – VELVOS. V Řecku na Peloponésu jsou VELGOŠKY, romantická vesnice v horách s arkádami.
Původ slova je tedy nerozluštěný?
Ano, je to otázka doby, kdy vznikl? Je-li to keltské, je to prastaré, musí to sahat do doby Kristovy. Jestli je to slovanské, tak je to z 5. století, tvořilo se to z latiny, HOSTIS znamenalo nepřítel i host, protože ve starých dobách byl host nepřítelem, protože byl neznámý…
Název HOŠŤ ovlivnil spoustu vesnic a dalších jmen. Pominu ty pravé HOŠTI – Hostivít, Hostomice, Hostovice, je jich na 200, ale Hoštka… nebo Živohošť, Dobrohošť – to jsou již nové věci. Potom jsou záhady, o kterých nevíme nic, např. Bedihošť na Prostějovsku. Nevím, co znamená „BEDI“. Slovanské to není. Musí to být keltské. Nebo třeba Lahošť na Ústecku. Bohužel místo není přístupné, vyvěrá tam silný pramen z rozsedliny, v této rozsedlině se našel keltský poklad. „LA“ souvisí s vodou, je to od slova lázně. Další ze zajímavých názvosloví je TUHOŠŤ, také TAUS, Tavgast – to byly Domažlice, dnes je to ubohá vesnička u Domažlic, asi čtyři stavení.
V jakých dalších zemích tyto názvy figurují?
Lámu si hlavu nad tím, jak se mohlo slovo HOŠŤ octnout třeba v Belgii či Holandsku? Tam Slované nikdy nebyli, čili musí tu být propojení mezi Kelty a Slovany. Keltové to ovlivnili ve starých dobách, Slované to převzali. V Albánii jsou také HOŠTI – resp. GOŠČE – např. VELIGOŠ.
Které znáte osobně?
Skoro všechny HOŠTI (kromě belgických a Dangastu) jsem navštívil. V Mecklenburgu jsem byl, u nás ve všech, v Jugoslávii i v Řecku. Např. osada v Řecku – VELIGOŠŤ – hyne, domy byly dlouhý čas neudržované, lidé odtamtud odešli, což je škoda.
Z čeho jste při svých bádáních vycházel?
Těch zdrojů bylo mnoho, ale uvedu jednu zajímavost… Učenec Ptolemaios – neměl co dělat s dynastií egyptských Ptolemaiovců – sídlil v Alexandrejské knihovně, která vyhořela, což byla tragédie pro starověkou literaturu. Ptolemaios napsal návod, jak udělat mapu světa, to byla geniální věc, jsou vědci – geografové, lingvisti – kteří ho podceňují, říkají, že nemá cenu. Ale z jakého důvodu? Jelikož zahrnul Čechy do Germánie? V té době žil Marobud, tady byli opravdu Germáni, Kvádové. Popsal celou Germánii, celou Evropu a severní Afriku, Egypt, Sýrii, tam to popsal velmi přesně, ale Germánii osobně neznal, nikdy tam nebyl, tam čerpal jen ze zpráv od kupců, učenců, obchodníků, kteří chodili po Zlaté či Jantarové stezce do Čech. Vše z vyprávění lokalizoval.
Abych ověřil důvěryhodnost Ptolemaia, musel jsem najít opěrný bod, našel jsem jej ve slově
„redintuinon“, což je „hrad“, „týn“ a latinská koncovka. To místo je přesně v ohbí řeky, bral jsem v potaz mapu stejného měřítka, dělal jsem linie (koho by to detailně zajímalo, mám velký spis v muzeu), když jedete teplickou silnicí za hezkého počasí, je Středohoří jako bariéra, Krušné hory není vůbec vidět, proto rozdělil Čechy na půl pohořím (což mu vědci vytýkali), on tady nikdy nebyl, vše měl jen podle vyprávění, tak to popsal tímto způsobem, ty Čechy zkrátil, to je vědecký omyl, který je však omluvitelný…
REDAKCE: tel. č. 
