Představovat Petra Holečka by bylo nošením dříví do lesa, jeho život je spjatý s městem velmi dlouho, ať už z hlediska pracovního či soukromého. Byl v Kralupech učitelem, místostarostou, starostou, po určitý čas starostou i senátorem současně a nyní se plně věnuje senátorské práci za region Mělnicka. Mimo profesní život jej můžete potkat třeba i v místní hospodě, na kole či ve vlaku do Prahy. Jak hodnotí své končící období v Senátu ČR? To vám přiblíží následující ohlédnutí za uplynulými lety…
Pane senátore, jak moc se lišila vaše představa o působení a pravomocech Senátu versus reálná poznání za prožitá léta v něm?
Představa byla – jak to tak bývá – trošku jiná než skutečnost. Původně jsem si myslel, že budu moci pro region udělat více, ale posléze jsem pochopil, že to není práce výkonná, nýbrž hlavně zákonodárná. Hlavním úkolem senátora je práce na zákonech, Senát kontroluje zákony předkládané Poslaneckou sněmovnou, přičemž každý senátor pohlíží na tyto zákony okem svého regionu, který důvěrně zná, ať je to příhraničí, podhorská oblast či město v srdci ČR, 81 senátorů vnáší dostatečně rozličný pohled na věc.
Co vám tato práce dala?
Rozšíření obzorů v mnoha směrech. Musel jsem se do zákonů ponořit, více vnímat ústavní pořádek ČR, musel jsem se rovněž „prokousat“ hospodářstvím, které jsem sice nestudoval, ale zažil jsem jej v praxi na kralupské radnici, kde jsem přicházel do styku s rozpočtem města (i když zde jde spíše o makroekonomický pohled). Hodně mi daly služební cesty, kde jsem se měl možnost seznámit se zahraniční politikou ČR, diplomacií atd.
A vzala?
Dva roky života 🙂 Hlavně první dva roky ve funkci, protože to jsem dělal starostu i senátora dohromady. To byla práce „od nevidím do nevidím“, včetně sobot i nedělí… Proto jsem pak znovu nekandidoval na starostu, i když nerad. Uvědomil jsem si, že obě pozice jsou prací na plný úvazek. Musel jsem vzít v potaz i svůj věk, před 20 lety by se mi souběh funkcí jistě zvládal lépe :).
Vaší motivací pro práci v Senátu byla absence některých zákonů, které ztěžují život obcím a jejich občanům. Povedla se nějaká náprava? Které zákony se vám podařilo realizovat?
Částečně ano, působím v politickém hnutí, které je navázáno na komunální politiku, na obce a města. Snažili jsme se některé zákony upravit, ale bylo to pro nás (jako opozici) těžké. My můžeme zákon pozměnit, vrátit ho do Poslanecké sněmovny, ta nás však může 101 hlasy přehlasovat, což se děje… Máme však ještě jednu možnost. Při podezření na protiústavnost zákona se můžeme obrátit na Ústavní soud ČR.
Pokud mám být konkrétní… Podařilo se nám třeba po třech letech pozměnit volební zákon, kde je nyní větší důraz na výsledek menších politických stran. Potom zákon o obcích, který jsme pozměnili tak, aby lépe vyhovoval potřebám obcí. Z dalších úspěchů bych uvedl zákon, kde se dříve museli komunální politici zbytečně daňově obnažovat, každý radní musel podávat daňové přiznání i pro pár tisíc korun, což bylo pro komunální politiky demotivující, nechtěli z tohoto důvodu kandidovat.
Jedním z vašich předsevzetí bylo navštěvovat části regionu a pomáhat starostům v jejich nelehké práci, jak tento úkol zpětně hodnotíte, splněn či nesplněn?
Do předsevzetí zasáhl covid-19, chtěl jsem navštívit všechna obecní zastupitelstva, jejich veřejná jednání, což se mi první dva roky dařilo. Poté přišla covidová pauza, kterou se teď snažím dohnat, zajímá mě totiž, jak jednotlivá zastupitelstva jednají, jako bývalému starostovi mně to dělá radost. Na zastupitelstvu slyšíte nejen názor zastupitelů, ale i názory či dotazy občanů, následně je možné sledovat, jak se s tím obec vyrovnává. V případě, že mohu pomoci, jsem zastupitelům k dispozici.
S váhou senátorské funkce jste chtěl pomoci městu s realizací obchvatu, problematikou mezinárodního letiště ve Vodochodech či zlepšením životního prostředí. Co se událo na těchto „polích zájmu“?
Obchvat je dlouhodobá a komplikovaná záležitost, tomuto tématu jsem se věnoval již jako starosta. Na začátku svého senátního období jsem byl v kontaktu s radním pro dopravu ze Středočeského kraje, bohužel však bylo další jednání ovlivněno napadením projektu ze strany přílepského ekologistického hnutí. Tím se jednání pozastavila. Dohody přišly vniveč. Pozdrželo se to na takové úrovni, do které jsem jako senátor nemohl svou pravomocí zasáhnout.
Ohledně Letiště Vodochody – tam byla a je spolupráce s obcemi velmi intenzivní, dosud jsem v kontaktu s hnutím Stop Letišti Vodochody a s okolními starosty a zastupiteli. Navštěvuji jejich pravidelné schůzky, v plánu je setkání s novým majitelem letiště, od kterého bych chtěl slyšet představu o dalším vývoji situace. Je to věc, kterou mám hodně na zřeteli, jelikož je to záležitost pro tento region zcela zásadní.
Co se za vašeho působení v Senátu podařilo změnit k lepšímu (v rámci celé ČR)?
Je těžké říct něco konkrétního, senátorova role je moderování jednání, mohu ze své pozice připravit schůzku k tématu s ministry, s lidmi z výkonných složek, a to činím. Snažil jsem se například domluvit s krajskými úřady opravy komunikací v regionu. Konkrétním obcím jsem nabídl „pomocnou ruku“ s vybudováním školy či školky, ať už formou dotací či propojením obcí za účelem založení společné školy, což se v některých případech podařilo.
Náš region je svérázný v tom, že je neustále zalidňován, stejně jako další obce v blízkosti Prahy, ne všechny obce si s tímto umí dobře poradit, když povolují výstavbu. Neřeší totiž potřebnou infrastrukturu, to se snažím starostům vysvětlovat. Mnohdy starostové vidí, že jim developeři opraví chodníky či kanalizaci, vybudují školu či komunitní centrum, případně obchodní středisko, ale na infrastrukturu zapomínají…
Dovolím si „zabrousit“ do aktuálního tématu, zabýváte se v Senátu ukrajinskými uprchlíky?
Ano, ukrajinskou migraci řešíme, upravujeme rozpočty, schvalujeme finance uvolněné jinými ministerstvy (např. mimořádné finanční prostředky pro Armádu ČR, školy či Lex Ukrajina). Pomáháme ministrům, aby jejich nařízení procházela Parlamentem co nejrychleji. Ukrajinou hodně žijeme, dělali jsme sbírky, několik senátorů jezdí na hranice a dováží tam potřebný materiál. První cesta ukrajinského velvyslance po útoku Ruska vedla do Senátu, jako první jsme totiž ruskou invazi odsoudili, udělali jsme proti ní dokonce manifest.
V čem vidíte plusy a minusy pravomocí senátora versus starosty?
Starosta je součástí výkonného orgánu ve městě, senátor je spíše zákonodárce či ústavodárce, starostování je daleko akčnější činnost, každý den se řeší jiný problém, kdežto senátorství je spíše o četbě zákonů a práci v regionu.
Která funkce vám „seděla“ lépe? Na které pozici jste byl prospěšnější lidem? Jako starosta nebo senátor?
Práce na radnici mě velmi bavila, za 16 let vidíte velmi hmatatelně, co se podařilo – nová radnice, Technopark, nové vozovky, to vše je vidět. Kdežto u senátora – tam je to jinak. Často se sám sebe ptám: Povedly se nám zákony? Prosadili jsme je? Vydali jsme správná nařízení? Dokázali jsme dostatečně zasáhnout do zahraniční politiky? To jsou aktivity, do kterých veřejnost příliš nevidí… Větší radost tedy plynula z práce na radnici. Nyní chápu, proč mohou být senátoři zvoleni až po dosažení věku 40 let… Je to práce pro trpělivého člověka, který má nadhled a životní zkušenost.
Jaký je váš nejpozitivnější zážitek z působení v Senátu?
Když se nám podaří prosadit dobrý zákon, je to radost, udělalo se tak něco pro lidi. Jeden můj kolega však říká: „Čím méně zákonů, tím lépe pro lidi.“ Což je také někdy pravda. Mnohdy v Senátu vracíme zákony do Poslanecké sněmovny, protože jsme se domnívali, že jsou zbytečné nebo špatně napsané. Radost máme tedy i z toho, podaří-li se nám utlumit špatný zákon, který by lidem přinesl jen byrokracii. Z toho mám větší potěšení než z dalšího dobrého zákona, jelikož dobrých zákonů máme dost. Odstínit špatný zákon dá zabrat.
A naopak? Nejvíce nepříjemná záležitost?
Nepříjemná byla covidová doba, to jsme přijímali hodně zákonů, o kterých jsme věděli, že se nebudou lidem líbit – např. Pandemický zákon.
Pracovali jste rovněž ve vzdáleném režimu?
Podle zákona se to nesmí, Poslanecká sněmovna ani Senát nesmí zasedat na dálku, hlasovat vzdáleně také není možné. Ale měli jsme online různé výbory či komise, kde se brala různá opatření jen na vědomí. Takže jsme také zažili práci na dálku. Nosili jsme roušky, seděli odděleně. Vše jsme poctivě dodržovali, kdyby totiž onemocněla část Senátu, nebyli bychom usnášeníschopní, tím by byl Parlament ochromen.
Proč chcete opět kandidovat do Senátu?
Chtěl bych v Senátu setrvat ještě jedno volební období. Jednak proto, že jsem se tam mnoho věcí naučil a rád bych tyto zkušenosti zúročil (přeci jen se tam člověk první rok až dva zaučuje). Zadruhé mě ta práce baví. Šest let je sice dlouhá doba, ale ještě se na to cítím. A protože svůj region poměrně dobře znám, mohu mu nabídnout svou pomoc a radu.
Dokážete se (po tolika letech na tak významných postech) vcítit do starostí a potřeb běžného občana?
Nikdy jsem nepřestal být běžným občanem, žiju v Kralupech. Do Prahy jezdím většinou vlakem, když je hezky, tak na kole. Chodím tu s kamarády do hospody, jezdím často na výlety po regionu. Necítím se jako VIP. Jsem v obraze i díky tomu, že jsem stále členem našeho městského zastupitelstva a stále i dobře vnímám problémy lidí, kteří tu žijí.
Andrea Jůnová, šéfredaktorka