Začátkem jara se v Kralupech stal sportem číslo jedna lední hokej. Naše mužstvo, jež bylo na startu sezony doplněno o několik místních odchovanců z juniorky, se především v play off ukázalo ve výborném světle, zvláště pak v domácím prostředí. Od celkového prvenství v soutěži a případné kvalifikace o II. ligu, dělily výběr Dušana Sikely „pouhé“ tři vítězné zápasy. „Máme perspektivní a mladé mužstvo. Věřím, že v příštím roce můžeme být ještě lepší. Nesmíme ale v ničem polevit,“ říká hlavní trenér, jehož hodnocení sezony nabízí tento rozhovor.
Kralupské A mužstvo bylo na začátku sezony doplněno o mladé hráče z juniorského týmu. Jak jste spokojen s jejich přechodem mezi dospělé?
Myslím si, že jejich zařazení do týmu přineslo rozhodně oživení. Je možné, že někteří hráči se z počátku necítili herně tolik vytíženi, ale postupem času se na led dostali všichni. To pokládám za velký úspěch. Osm nových tváří v kabině, takhle mladých, to nebyla jednoduchá situace pro nikoho z nás. Nicméně my jsme si před sezonou řekli, že těm klukům dáme šanci a do týmu je začleníme. Domnívám se, že toto se nám nakonec povedlo. Jako jediný tým v soutěži jsme si mohli dovolit postavit čtyři útoky a rozložit síly mezi všechny hráče.
Přechod z juniorských soutěží mezi dospělé je pro většinu hráčů velmi náročný. Jak tomu bylo z vašeho pohledu u nás?
V hokejovém životě se jedná o vůbec nejdůležitější část, neboť mládežnický a dospělý hokej jsou dva rozdílné světy. Nikde není psáno, že nejlepší junior musí zákonitě zářit mezi dospělými. A v tom je asi to největší úskalí. Hráči, kteří byli zvyklí vynikat, se najednou musí popasovat s úplně jinou realitou. V našem případě to bylo o to těžší, neboť kluci byli zvyklí na Ligu juniorů (druhá nejvyšší soutěž v ČR, pozn. aut.), v níž si navíc vedli velmi dobře. Možná si někteří z počátku mysleli, že i Krajské lize budou dominovat a že všechno půjde snadno. V soutěži ovšem nastupuje řada šikovných hráčů, kteří mají zkušenosti s hokejem na mnoha úrovních. Někteří sice už nejsou nejrychlejší, ale silově jsou na tom stále velmi dobře. I s tím jsme měli často problémy. Celkově si však kluci s přechodem mezi dospělé poradili se ctí. Věřím, že v příštím roce své výkony ještě posunou.
I navzdory několika otazníkům se však mužstvo dlouho pohybovalo na špici tabulky. Překvapilo vás to?
Osobně jdu do každého zápasu s tím, že ho chci vyhrát. Pravda, když jsem viděl rozlosování, přiznám se, trochu jsem se bál. Soutěž jsme odstartovali šesti velmi těžkými zápasy, které do jisté míry mohly ukázat naše možnosti. Pokud bychom úvod nezvládli, určitě by to zanechalo stopu zejména na těch mladších hráčích. Byl jsem moc rád, že se do toho kluci brzy dostali a zejména na domácím ledě dokázali porazit i týmy, kterým jsme před několika lety nebyli schopní vůbec konkurovat. To mě zpětně těší asi nejvíc.
Dušan Sikela ještě na ledě.
Paradoxně jsme se však často trápili s papírově slabšími soupeři. Byla to i v tomto případě určitá „daň“ za omlazení kádru?
Do určité míry ano. My jsme tým, který když hraje nadoraz, dokáže porazit každého. Když ale od tohoto stylu hokeje upustíme, máme problémy i s těmi slabšími. A tohle se nám v sezoně stalo hned několikrát. Navíc po celý rok jsme neměli vyřešenou pozici prvního brankáře, což byl další problém. Na herní nedostatky, o kterých víme, se musíme nyní o to víc zaměřit.
Vyvrcholením soutěže bylo play off, které nabídlo krásné zápasy a bezpochyby také parádní atmosféru na zimním stadionu. Kralupy na podobné zápasy čekaly opravdu spoustu let. Jakou zkušenost jste si z letošních bojů odnesl?
Už na konci základní části jsem se těšil na jiný druh hokeje a také na atmosféru v hale. Až při těchto zápasech se doopravdy ukáže, jak na tom jednotlivé týmy skutečně jsou. A co jsem si z letošního play off odnesl? Předně to, že si v dalším ročníku musíme zajistit lepší postavení v tabulce po základní části. S těmi silnějšími týmy jsme totiž začínali vždy venku, a to je při systému „na dva vítězné zápasy“ velmi složité, neboť rozhodující domácí utkání se hraje na ledě soupeře. Nám se sice ve čtvrtfinále takto podařilo vyřadit Kolín, ovšem proti Mělníku hrál faktor hostujícího ledu, v onom rozhodujícím zápase zásadní význam. Příští rok tedy musíme bojovat zodpovědně
o body v každém zápase.
Kralupy v předkole play off vyřadily Králův Dvůr, ve čtvrtfinále silnou rezervu Kolína, „jedničku“ východní skupiny, ovšem na postup do finále přes Mělník to nakonec nestačilo. Co bylo tím klíčovým faktorem, který rozhodl o osudu celé sezony?
Řekl bych, že rozhodujícím faktorem byl brankář soupeře (Jan Chábera, bývalý extraligový golman Kladna, pozn. aut.). Týmu dodával potřebný klid, své spoluhráče dokázal podržet v klíčových okamžicích. Mělničtí jsou navíc týmem, který dokáže dát gól z minima šancí, což se nakonec ukázalo jako rozhodující.
Fanoušci jsou po této sezoně určitě velmi natěšeni na tu následující, ovšem určitě budou chtít víc, to je zřejmé. Lze ale takto brzy hovořit o konkrétních cílech?
Cíle jsou stále stejné. Před třemi roky jsme si řekli, že tady postavíme tým, který bude schopen soutěž vyhrát. Nyní už tedy není na co čekat. Osobně to beru tak, že příští rok musíme vyhrát, a předně musíme chtít vyhrát. Jiná cesta už není. Mužstvo bude z devadesáti procent stejné, přičemž po jedné posile uvažujeme do obrany i útoku. Hodně si také slibujeme od kladenského gólmana Luboše Novotného, který u nás skvěle odchytal závěr sezony. Je to perspektivní hráč, který má všechno před sebou. Hodně o něj stojíme. Pevně doufám, že se domluvíme na jeho příchodu.
Aleš Levý, tiskový mluvčí MěÚ
REDAKCE: tel. č. 
