Stalo se již zavedenou tradicí, že redakce Kralupského Zpravodaje uskutečňuje během letní odstávky měsíčníku ohledání vlasti české za účelem reportáže cestovatelské…
Povedlo se, přátelé, po strastiplné cestě s navigací, která se nás všemožně snažila svést z jasně vytyčeného cíle, bylo dobojováno. Vyhráli jsme nad umělou inteligencí. Tým srdcařů/novinářů s logem MěÚ Kralupy nad Vltavou na hrudi (foto zleva – modrá Lenka Císlerová, modrý Aleš Levý a růžová Andrea Jůnová) dorazil do poklidného městečka na úpatí Krkonoš, Svobody nad Úpou, aby šel tvrdě za svým cílem. Další sesterskou muchomůrkou. Stojan – nestojan, parkoviště – neparkoviště, keř – nekeř, neuhne stranou ani o krok, nezastaví se, neohlédne… Tým došel do prvního „íčka“ v zorném poli. Vpadl bez varování do útrob reprezentativního svatostánku informací, kde na něj hleděla milá zaměstnankyně. S investigativitou sobě vlastní vyzpovídal milou ženu za pultem, ale jeho hlad po jedovaté krasavici s puntíkatým kloboukem ukojil až web badatele Antonína Tichého z Krkonoš (viz historie místa níže).
Vzhledem k tomu, že k muchomůrce vedl náročný výstup, využili jsme lákavé nabídky infocentra a zakoupili všemožné dary Krkonoš pro doplnění energie před výstupem, vyplatilo se. Děkujeme, Krakonoši, čokoládové oplatky z tvých luhů a hájů nám vytrhly nejeden trn z paty :). Nebýt to úřední den/pracovní den, nepohrdli bychom ani Tvému zlatému moku. Poděkovali jsme tedy místní dobré duši a zanechali zde za sebou stopu v podobě několika upomínkových předmětů našeho města nad Vltavou. Následný plánovaný vpád na samotný úřad byl znemožněn, tento den jim prý nešel proud (psalo se na webu), brány byly tedy neprodyšně uzamčeny, že by Krakonošovo znamení? Nechali jsme alespoň pozdravovat…
Tak… A terénní průzkum mohl začít. Vzali jsme si na pomoc průvodkyni v záloze, přeci jen jsme nebyli ve svém teritoriu, a to bývalou zaměstnankyni našeho městského úřadu, která v místě dlouhodobě a svědomitě monitoruje okolí a třetí sesterskou muchomůrku dobře zná.
Teplota na tento den nevěstila nic dobrého, 36 °C ve stínu, a co teprve na slunci! Ne, raději to nechceme vědět… Ani na horách se vzduch nehnul :). S urputností sobě vlastní jsme šplhali do kopce, kořen – nekořen, vedro – nevedro, pot – nepot, co bychom pro reportáž a své čtenáře neudělali…
Konečně jsme šťastně dosáhli cíle. Držíce kamery a jiné aparáty jsme vypudili davy turistů (na otázky nám stejně nechtěli odpovídat, tak co s nimi…) a měli jsme tu červenou krasavici na bílé noze sami pro sebe :). I vytáhli jsme barely vody, abychom doplnili ztracené tekutiny po náročném výstupu, natočili reportáž a pořídili všemožný důkazní materiál z místa činu. Výhledy byly přenádherné… Nu, posuďte sami v přiloženém videu (na konci článku).
Cesta od muchomůrky k autu byla již veselejší, vedla totiž dolů :).
Mšeno, Soběslav, tentokrát podkrkonošská Svoboda nad Úpou, co bude příští léto? Dejte nám tip, milí čtenáři, muchomůrek bude po naší republice krásné, vlasti české, jistě více, jen je to „podpultovka“, která se těžko shání :).
Andrea Jůnová, šéfredaktorka
Historie místa:
„Vyhlídkové místo s charakteristickým altánkem v podobě houby je zmiňováno již v průvodcích po okolí Janských Lázní z konce 19. století. Jako Princeznina tišina či odpočinek je uváděno i v první česky psané knize o Krkonoších od Václava Durycha z roku 1897. Chodívala sem prý ráda významná návštěvnice lázní princezna Alma Thurn – Taxisová, rozená Belcredi, která pod Černou horou prožila i vpád pruských vojsk v roce 1866. Vycházková trasa Promenádním lesem klesající po úzkém hřebínku ke Svobodě nad Úpou, vroubená věkovitými javory, se až do konce I. světové války jmenovala Alej císaře Františka Josefa. Pěšince směřující k Justovu mlýnu do Maršova I. propůjčila jméno Paula provdaná Holubová, dcera zakladatele zdejší Piettovské dynastie Prospera st. Dominantní kopec s výhledem do Úpského údolí přitahoval pozornost i dříve.
Jeho historie nebyla však zdaleka tak poetická. Jmenoval se Galgenberg a opravdu zde ještě v dobách Marie Terezie, kdy mělo město hrdelní právo, stávala šibenice. Ve starších písemných materiálech je místo občas zaměňováno za podobný altán zvaný Gloriet nad Rudolfovým údolím v Janských Lázních. Muchomůrka byla naposledy celkově renovována na podzim 2001 na náklady města Svobody nad Úpou.“
Zdroj: http://www.freiheit.cz/
Popis trasy:
Pěší trasa je dlouhá 1,1 km (z infocentra k vyhlídce), k muchomůrce vede stezka lesem, cestou potkáte velbloudy, lamy a jiné čtyřnohé tvory. Je to sice do kopce, ale krásná houbička je odměnou za tento výstup. Od muchomůrky vede naučná stezka dále (přes farmapark na vrcholu i několik posezení s výhledy) a pokračuje do Janských Lázní.
Popis vzhledu muchomůrky:
Muchomůrka v Krkonoších má oproti kralupské dřevěnou lavičku i s opěrkou, liší se prstencem i lupeny, které kralupské sestře chybí.
O městě:
Město Svoboda nad Úpou se nachází v okrese Trutnov v Královéhradeckém kraji. Žije zde přibližně 1 900 obyvatel. Období rozkvětu přineslo městu 19. století, kdy v něm byly postaveny významné papírny. Roku 1866 koupil papírnu v Dolním Maršově Prosper Piette, původem z Lucemburska. Po jeho smrti roku 1872 se vedení ujali jeho tři synové a nejstarší z nich, Prosper Piette byl nejen šikovný podnikatel, ale také úspěšný vynálezce, který maršovskou papírnu proslavil po celém světě kvalitním cigaretovým papírem. Byl to zároveň mecenáš a humanista, zasloužil se i o rozkvět turistiky v Krkonoších. Roku 1871 byla do Svobody přivedena železniční trať, která napomohla výraznému rozvoji turistiky na přelomu 19. a 20. století, kdy se Svoboda stala výchozím bodem pro celé východní Krkonoše.
Videoreportáž:
REDAKCE: tel. č. 
