Kralupy v prvním roce okupace

Kralupy v prvním roce okupace aneb jak vypadal postupný přechod od demokracie k totalitě v našem městě od jara do podzimu 1939?

První republiku je možné, přes veškeré její politické a sociální neduhy, označit za jedno z nejlepších období českých dějin. Příznivý vývoj, jenž tehdy panoval i v Kralupech, však ukončila velká hospodářská krize a s ní související vzestup totalitárních režimů. Nástup Adolfa Hitlera k moci a nezájem západních mocností nakonec vedly k okupaci, která již od samého začátku výrazným způsobem zasáhla do života našeho města a jeho obyvatel.

Mnichovská krize znamenala pro československou společnost pohromu, zmatek a strach, o čemž svědčí mimo jiné zápis v kralupské pamětní knize: „Vzdor všemu ujišťování vlády a politických činitelů, že o existenci naší republiky jest postaráno, vymáhal se mezi občanstvem stále větší neklid a obava, co se stane v příštích dnech. Stísněná nálada ještě vzrostla 14. března, když bylo oznámeno, že p. president republiky‚ Dr. Emil Hácha, jede do Berlína k jednání s p. říšským kancléřem a vůdcem německého národa A. Hitlerem a že Slovensko se prohlásilo samostatným státem.“ Bohužel vše dopadlo jinak, než česká politická reprezentace čekala a další den, 15. března 1939, začala německá okupace trvající šest let, až do jara 1945.

Němci si na život v Kralupech nemohli stěžovat
Do Kralup nad Vltavou, jejichž název se záhy změnil na Kralup an der Moldau, přijely první jednotky wehrmachtu v deset hodin dopoledne. Do Mikovic dorazila německá jízda, jejíž koně našli domov ve státním statku, zatímco vojáci spolu s důstojníky v okolních domech a chalupách. V Lobečku luftwaffe obsadila letiště, jež záhy začala využívat pro výcvik svých pilotů, a na kralupské nádraží byl dosazen německý přednosta dozírající na místní dopravu.

Představitelé okupační moci si zejména díky poměru marky ke koruně 1:10 nemohli na pobyt ve městě stěžovat, na což vzpomínal i St. Kettner: „Žili si výborně, neboť měli u nás všeho dost. Potraviny, např. masné výrobky, kupovali skoro zadarmo. Stalo se, že šváb (německý voják, pozn.) přišel do řeznického krámu a poručil si za jednu marku salámu. Řeznice mu dala 1kg reklamního salámu a dvě housky, na což s údivem řekl: „Das ist su viel!“ (To je příliš mnoho, pozn.). Není proto překvapením, že vojáci wehrmachtu hojně využívali služeb nejen místních obchodů, ale i restaurací a cukráren. Naopak Kralupáci se museli smířit s řadou omezení, jež s sebou okupace přinesla. V prvních čtrnácti dnech byly zakázány veškeré veřejné akce. Dosavadní starosta Vaníček byl nahrazen Josefem Koberou, jemuž dalo při volbě hlas 23 z celkového počtu 35 zastupitelů. Prvním náměstkem se stal představitel bývalé strany národně sociální Václav Novotný, druhým pak Josef Eisner. Tak jako v prosinci 1938 museli odejít z vedení města komunisté, nyní byl donucen opustit samosprávu židovský advokát JUDr. Josef Rosenzweig. Pod vedením Václava Křešiny bylo ustanoveno místní Národní souručenství, kam vstoupilo 98,7 % mužů z Kralup. Dále ve městě působila Vlajka, a také Národně socialistická německá dělnická strana, v jejímž čele stál Gotlieb Kijovský.

Říše některé Kralupáky lákala, alespoň z počátku
Kralupy se nicméně brzy vrátily ke každodennímu životu. Koncem dubna začaly vojenské jednotky opouštět město a za prací odcházeli do Německa také někteří Kralupáci. Tento trend začal již za druhé republiky a pokračoval i nyní. Svědčí o tom případ Jindřicha Blažka, který ještě před okupací zběhl do Německa z učení. Zřejmě se mu zde dařilo, neboť záhy požádal radní, aby poté, co dokončí školu, za ním mohla přijet i jeho sestra. V dalších letech se ovšem situace změnila a každý, kdo mohl, se nasazení – později již povinnému – v reichu vyhnul.

Mezinárodní situace se totiž během léta začala opět vyostřovat, neboť Adolf Hitler zaměřil po likvidaci Československa svou pozornost na Polsko. Tisk zaplavily nenávistné projevy, atmosféra houstla a německá vojska se začala přesouvat na východ. Do města se vrátila posádka wehrmachtu, nelahozeveské tunely byly střeženy, před nádraží umístěny dva tanky a budova pošty, stejně jako Petrolejka, byly obsazeny bezpečnostními složkami. Výsledek krátkého tažení překvapil všechny. Již 9. září zavlály na úředních budovách ve městě vlajky s hákovým křížem slavící obležení Varšavy. Sovětský vpád pak katastrofu v Polsku završil.

Přechod na válečné hospodářství a růst drahoty
Začátek druhé světové války tak místo naděje přenesl spíše zklamání, ovšem přesto došlo jak v protektorátu, tak i v Kralupech samotných, k řadě změn. Vzrostla aktivita odboje, došlo k podřízení průmyslu válečným cílům a k zavedení přídělového systému. Záhy již byly všechny nákupy regulovány. Nejprve se od 25. září objevily odběrové poukázky na mýdlo a od 1. října 1939 již začala platit vyhláška o zavedení potravinových lístků. Postupně docházelo také k růstu drahoty, kdy ceny potravin v průměru stouply o 40 %, v případě textilu na který byly zavedeny přídělové lístky od prosince, šlo až o šedesátiprocentní vzestup cen.

Co se týče výročí vzniku Československa, tak na rozdíl od Prahy, proběhl kralupský 28. říjen poklidně. Veřejný klid a pořádek nikde narušen nebyl a zesílené četnické oddíly zasahovat nemusely. Mnoho lidí dalo raději přednost návštěvě posvícenských zábav, které se konaly například v hostinci U Čejků nebo v Besedě. Závěr roku zakončil prosinec – měsíc kultury – celostátní akcí „Národ svým umělcům“. V Kralupech se uskutečnil koncert v bio Sokol a dále dvě výstavy. Šlo o jedno z posledních vyvrcholení kultury, neboť společenský život měl být postupně omezován, stejně jako samospráva, která byla nakonec roku 1942 rozpuštěna.

Jan Bartoš

Foto: SOKA Mělník