Představte si, že byste dostali bianco letenku a mohli si vybrat libovolnou zemi, kde byste strávili půl roku svého života… Byla by to rovníková Afrika? Země, kde můžete vidět obří chudinský slum a také luxusní vily zbohatlíků? Kontinent, v němž můžete krmit divokou opici uprostřed svého obýváku či navštívit vesnici masajských bojovníků? O zemi mnoha kultur a protikladů vypráví cestovatel Karel Laváček…
Medailonek:
Karel Laváček
– Kralupan s vášní pro cestování a poznávání nových lidí a kultur;
– 6 uplynulých měsíců prožil v Keni, kde plánuje žít dlouhodobě;
– motto: Každý den může být ten poslední před tvojí smrtí, stojí za to ho prožít plně, hodnotně a nesobecky…
Pane Karle, jací jsou Keňané?
Jsou velmi otevření, vstřícní a usměvaví. Hodně zpívají a tančí. Jsou to velmi příjemní lidé.
Četla jsem, že v Keni žije velké procento mladých…
Ano, 60 % populace je ve věku do 30 let. Jejich věk dožití je však nižší než u nás. Mají hodně dětí, jejich reprodukční faktor je 3,6, v roce 1905/1910 bylo Keňanů necelých pět milionů, dnes jich je cca 50 milionů.
Co by se mohli Češi od Keňanů učit?
V rámci reprodukce máme co dohánět :), ale je otázka, jak to bude dál, nedávno jsme dosáhli 8 miliard lidí na planetě. Někde je ta přeplněnost opravdu vidět…
Když půjdete po Kralupech, cizí člověk vás nepozdraví, v Keni vás cizí člověk nejen pozdraví, ale zastaví se s vámi a rád si popovídá. Je příjemné se mezi tamějšími lidmi pohybovat. Ale ne všude, ne vždy a ne v každou denní dobu :).
Nebyla důvodem zájmu i barva vaší pleti?
Určitě, obzvlášť když jste v oblasti, kam běloch často nevkročí. Můžete si dobře popovídat i s malými dětmi, učí se angličtinu velmi záhy a rády ji používají, např. čtyřleté dítě umí počítat anglicky do 100.
Co nyní sužuje tamější obyvatelstvo?
Rozdíl mezi bohatými a chudými je markantní. Je tam pár bohatých lidí, střední vrstva je malá, zbytek jsou lidé chudí – až velmi chudí. Keňa však prožívá svízelnou situaci, co se týká vody. Je tam obrovské sucho, 3,5 milionu lidí má kritický nedostatek vody, umírají jak divoká zvířata, tak domácí dobytek. Přírodní napajedla jsou vyschlá, tam by se těžko voda dovážela, jsou to obrovské plochy. Údajně čtyři roky tam nebyl monzunový déšť… Nový prezident vyhlásil 20 okresů, kam nastoupila armáda…
Kam byste se v noci nevydal?
Jsou čtvrti, kde není radno se pohybovat, je tam hodně pouliční kriminality, když místní lidé nějakého zloděje chytí, přichází trest v podobě veřejného lynčování. Vracet se v noci pěšky domů není dobré, to raději taxíkem. Keňa není bezpečná země.
Jaký je denní rytmus obyvatel?
Záleží na kmenové příslušnosti. Je tam 40 kmenů, vládnou především Kikujové, často se zdejší lidé představují jménem a ještě příslušností ke kmenu.
Ve městech je rytmus podobný našemu, na druhé straně v Keni žije k 10 % muslimů, ti mají rytmus úplně jiný (až čtyřikrát denně se modlí), přesto žijí v míru a symbióze s ostatními. Řada mladých se tam hlásí ke skautské tradici.
Na vesnici je to jiné, zemědělci mají rytmus podle přírody, zvířat. V zemědělských oblastech se hodně pěstuje cukrová třtina, kukuřice, atd. Vesnické děti jsou nesmírně samostatné, do tří let jsou sice miláčky rodiny, ale poté začnou chodit do školy a rodina k nim změní postoj, již se zapojují do chodu rodiny, pracují v domácnosti, od 9/10 let umí uvařit (vaří se tam běžně venku na otevřeném ohni), vyprat. Je obdivuhodné, jak tamější děti lační po vzdělání, chodí do školy ve slušivých uniformách.
Co byl váš denní chléb, co jedí domorodci?
Chudší lidé jedí kaši „ugali“, připomíná mi italskou polentu, také chapati (placky z vody a mouky).
Jaká specifika má místní doprava?
V Keni je doprava neuvěřitelná, mladí kluci věří, že je uživí taxi služba provozovaná na motorce, která projede/zastaví všude… Tam je to totiž tak, že poskytovatel vám nabízí dopravu, vy o ni nežádáte. Někdy to může být až nepříjemné… Tato doprava není vůbec drahá. Další variantou je tuk-tuk, motorová tříkolka, či mikrobus „matatu“, kam se vejde 11 lidí. Já si vybírám takový, kde hraje reggae muzika, hudba hraje v 99 % z nich, v 60 % je televize. V každém je řidič a konduktér, hoši, kteří obvykle nosí cihlově červenou košili, někdy i kalhoty. Neustále otevírají dveře a vyskakují ven, dopředu rozpoznají lidi, kteří na ně čekají. Vbíhají do uliček, kde si je nahánějí, jsou ochotní se mezi sebou o zákazníka i poprat. Dále mají taxíky – když je vám řidič sympatický – jezdí pak jen pro vás a za lepší cenu… Oficiální autobusovou dopravu jsem nevyužíval, jen dálkové vlaky.
Co oblečení – jejich typické ozdoby?
Tak to je nádhera, hlavně u Masajů, ty můžete spatřit i ve městě. Jsou na sebe velmi hrdí, mají pestrou minulost. Žijí v solanách, je možné navštívit jejich vesnice, stejně jako safari. Jsou to bojovníci. Každý má kopí. Ženy i muži chodí velmi pestře, vkusně a prakticky oblečeni.
Jak vypadá zdejší bydlení?
Bydlení v Keni odpovídá bezpečností situaci ve městech, všude v oknech jsou mříže (i na balkonech). Nepůsobí to vizuálně dobře… Každý pozemek je obehnán zdí s ostnatým drátem, někdy je dům hlídán zabezpečovacím systémem. U činžovních domů bývá ostraha.
Za mnou chodí do domu opičí kamarád, přijde oknem a žere mi z ruky, jednou mi ukradl banány, jindy seděl u lednice a hypnotizoval ananas na lince…
Vymezování prostoru je dáno tradicí, masajská vesnice je také oddělená plotem/křovím, má vnitřní strukturu, uprostřed je zvířectvo, to je nejcennější, pak lidé. Vesnické domky jsou malé s nízkým stropem, mají jen jednu místnost.
Co vymoženosti moderní doby? Dostaly se až do keňské vesnice?
Hodně domácností má mikrovlnné trouby. Mobilní telefon (smartphone) tam má každý, i děti. Nejsou tam drahé, notebooky a televize jsou tam velmi levné, naopak drahé jsou pračky. Technologie bohužel pohlcují děti stejně jako u nás, když dítěti nabídnete kolo či telefon, zvolí si telefon.
Keňané mají specifický platební systém. Říká se mu M-PESA. Je to IT technologie, kterou tam využívá téměř má každý, kdo něco prodává/poskytuje službu. Je velmi jednoduchá, aplikace je propojená s bankou, je založená na mobilním čísle. Řečeno s nadsázkou, vůbec tam nepotřebujete peníze.
Jak vypadá tamější demokracie?
Keňa se považuje za jeden z demokratických států Afriky. Je to prezidentský stát. Má národní shromáždění/parlament. V Keni je však obrovská korupce… I státní úředník si zcela otevřeně řekne o „bakšiš“. Politici jsou tam velmi dobře placeni.
Která místa jste v Keni navštívil?
Nairobi – hlavní město a jeho okolí. Tamější největší slum – Kiberu, který se objevuje ve filmech (např. Nepohodlný). Nikdo přesně neví, kolik v něm žije lidí. Odhady jsou 300-700 tisíc. Díky přítelkyni jsem měl možnost se do krajního slumu podívat, byl to neuvěřitelný zážitek, jsou to plechové boudy s úzkými uličkami, na konci uliček se vaří. Vůbec netuším, kudy a kam jdou odpady. Běhal mi z toho mráz po zádech, ani jsem nechtěl vidět, jak to vypadá uprostřed. Žijí tam pospolu rodiny s dětmi, známí,…
Dále znám Mombasu a pobřeží Indického oceánu až k malebnému místu Malindi.
Zaujalo mě i Migori, které se nachází kousek od tanzánské hranice, krásné je Viktoriino jezero s největším městem v této oblasti Kisumu, od něhož je kratičká cesta k rovníku, kam jsem si také udělal výlet.
A také jezero Turkana, tam se vyskytují desetitisíce plameňáků, je to nádhera…
Jaký je váš nejkrásnější zážitek?
Po nastěhování do domu, kam jsem přišel s přítelkyní, mi její kamarádky celý večer tančily, je to jejich zvyk, hodiny se na to připravují, mají na sobě specifické oděvy, je to jejich exhibice.
Co setkání s divokými zvířaty, jak proběhlo?
Byl jsem na safari v Masai Mara, což je nejzajímavější oblast z hlediska migrace zvěře, je však pod obrovským turistickým tlakem.
Ubytování je tam velmi přirozené, velký stan s terasou a přizděným sociálním zařízením. Druhý den pobytu mi známý říká, to ti nevadí, že ti kolem stanu chodí v noci lev? Nevadilo, nevěděl jsem o tom, prý tam chodí každý večer.
Safari je nádherná věc, ale je to jako jít na fotbal, co se týká davu lidí. Člověk vidí „big five“: slona, nosorožce, hrocha, lva, levharta… Řidiči terénních aut jsou spojeni vysílačkami, když jeden najde skupinu zvěře, dá vědět ostatním, všichni se sjedou, pak tam cvakají foťáky jak na tiskové konferenci… Zvířata jsou netečná, 5-10metrová vzdálenost lidí jim nevadí, jsou zvyklá. Nejvíc jsem si užíval žirafy, ty mám ze zvířat nejraději.
Zažil jste tam nějaké drama?
Na safari jsme byli po dešti, vyhýbali jsme se jinému autu, a už jsme se pak nerozjeli. Místní domorodci nás naštěstí rozstrkali, dali jsme jim nějaké peníze…
Doporučil byste čtenářům návštěvu Keni? Co stojí za vidění?
V Nairobi je báječný noční život plný zábavy a kuriozit. Uvnitř města je malé safari. Jsou tam nádherné parky. Slavná čtvrť Karen pojmenovaná podle dánské spisovatelky Karen Blixen, která tam s manželem od roku 1917 provozovala kávovou plantáž, svůj život v Africe popsala v knihách Out of Africa a také Shadows on the Grass. Dnes její dům slouží jako muzeum, dánská vláda jej darovala Keni. Je to velice impresivní místo.
Za vidění stojí i rezervace, kde pečují o zraněné žirafy, dále bych doporučil krokodýlí farmu, národopisné muzeum, kde je více než 20 vesnic tak, jak jsou typické pro daný kmen. Nachází se tam i centrální budova, kde je denně odpoledne nějaký program (tanec, zpěv), je to hodně navštěvované cizinci a školami. Vystupující se snaží vtáhnout diváky do děje, školáci jdou sami bez problému, nás (bílých) tam bylo 10-20, ani jeden se nezúčastnil, jsme oproti Keňanům studení čumáci.
Děkuji za rozhovor.
Andrea Jůnová, šéfredaktorka
REDAKCE: tel. č. 
