Do konce 2. světové války zdokumentoval hudební dění v Kralupech nad Vltavou Ing. Otakar Špecinger, které bylo bohaté také díky uprchlíkům ze Sudet, mezi kterými bylo hodně kvalitních muzikantů. Tito lidé se ale vrátili po válce domů. Přesto v padesátých letech 20. století vznikl neprofesionální Symfonický orchestr Dvořákova kraje (dále jen SODK) pod řízením pana Vratislava Šimůnka, tehdejšího ředitele hudební školy. V orchestru hrálo cca 40 lidí. SODK vypomáhal také divadelnímu souboru SCÉNA při provedení operet Polská Krev, Muziky, muziky a Mam’zelle Nitouche. SODK mimo jiné, nastudoval pásmo písní Karla Hašlera, který jezdil po Středočeském kraji a byl velmi populární. Vše skončilo v r. 1968 po okupaci Československa.
Pan Vratislav Šimůnek, podle KSČ, nenašel správnou politickou cestu.
Z funkce ředitele ZUŠ byl odvolán a ani jako pracovník Českých drah nesměl řídit SODK. Nový ředitel ZUŠ pan Josef Hladký nebyl schopný řídit orchestr. A tím i díky KSČ skončil v Kralupech na osm let hudební život.
Kdo si chtěl zahrát, musel jezdit jinam. Většina nás jezdila do Slaného.
Strana si uvědomila, že způsobila rozpad hudebního života v Kralupech, a proto nařídila jako stranický úkol členům KSČ p. Hladkému a Vyležíkovi (řediteli KaSS) a Aloisovi Hofmanovi založit nový orchestr. Výše uvedení pánové znali profesora Václava Mazáčka z jeho dřívějšího hostování v Kralupech, a tak s ním domluvili spolupráci.
O činnosti KODK se psalo vícekrát. Mimo jiné je celá činnost KODK zdokumentována podrobně v kronice, která je v majetku KODK.
V letech 1950–1960 ještě existovalo další hudební těleso mladých lidí. Byl to smíšený pěvecký sbor s doprovodným cca 15členným orchestrem – soubor Jana Švermy. Od r. 1952 tento soubor působil v jedenáctileté škole (dnešní Dvořákovo gymnázium). Soubor byl velmi podporován tehdejším ředitelem školy – profesorem Stanislavem Šturzem. Z počátku sbor řídil p. V. Šimůnek a od r. 1954 p. Jaroslav Herden, pozdější profesor VŠ pedagogické v Praze. Repertoár souboru byl poplatný své době, takže musel zpívat hlavně budovatelské písně. Sbor zpíval na různých okresních konferencích a výročních schůzích. Tehdy byly Kralupy okresní město.
Sbor měl ještě malý lidový orchestr (housle, viola, cello, kontrabas, 2x klarinet, 2x trubka, bicí nástroje a sólový zpěvák). Soubor hrál lidové písně středočeské, jihočeské a západočeské v úpravách p. V. Šimůnka. Jako sólový zpěvák vystupoval v době svého studia se souborem Petr Koželuh – pozdější baletní sólista mnohých divadel (Č. Budějovice, Liberec, Plzeň, Basilej, Brno, Ostrava, Státní divadelní soubor Praha).
Další oblastí, která by stála za zdokumentování je sborový zpěv, který má v Kralupech rovněž bohatou tradici. Stejně tak taneční kapely dechové nebo big bandy, kterých hrálo v Kralupech nepočítaně a na velmi dobré úrovni. O těchto oblastech bych se pro nedostatek informací nerad rozepisoval podrobněji. To ponechám povolanějším.
Josef Štibinger
REDAKCE: tel. č. 
