Velezrádný proces kralupský: Co čekalo vůdce prosincových bouří po zadržení a jak vysoké si od soudu odnesli tresty?
Tvrdé střety s policií po obsazení Lidového domu, generální stávka na závěr roku 1920
i pokus o násilné převzetí moci dělnictvem, o němž se mohli čtenáři dočíst v čísle z prosince 2021, skončily v celém státě, a tedy i v Kralupech, nezdarem. Následovalo rozštěpení sociální demokracie a posílení agrárníků. V neposlední řadě došlo i na soud s účastníky nepokojů, jež označil tisk Jana Herbena jako Velezrádný proces kralupský.
Brzy poté, co se situace v Kralupech uklidnila a moc nad městem opět převzaly bezpečnostní složky, zadržela policie organizátora prosincových bouří Jaroslava Süsmilicha „Vzpomínám, jak místo táboru lidu na náměstí, které bylo uzavřeno četnictvem, jsme konali v přeplněném sále U Beránků schůzi. Když jsem promluvil, dostavil se poníženě okresní velitel četnictva se žádostí, abych se dostavil k panu hejtmanovi, že se mnou chce pohovořit o situaci. Soudruzi mě varovali, ale přesto jsem šel. Četník, starý lišák, mě uvedl do pracovny, kde bylo asi pět četníků, kterým mě ihned hejtman předal se slovy „tady ho máte“. Následovala cesta vlakem do Prahy na Karlovo náměstí, kde byl pozdější zakládající člen KSČ vsazen do vazby.
Dělnická žena v kralupské šatlavě
V téže době došlo i k zatčení Růženy Jiránkové. Spolu s dalšími členy „velezrádné“ skupiny z Veltrus byli na četnické stanici spoutáni k sobě, a takto údajně vedeni za křiku Kralupáků přes celé město do věznice. „Mě strčili do špinavé kobky, kde visel jen řetěz nad palandou, kde seděla skrčená, zmrzlá a hladová učitelka Marie Jandová z Mikovic. Uvítala mě, jako nevím co, sesedly jsme si blíže k sobě, a když jsme se trochu zahřály, vzpomněla jsem si, že dobře znám starého dozorce,“ uvedla dělnická žena s tím, že poté, co mu podstrčila několik korun, přinesl oběma ženám, nejspíše od své paní, hrnky čaje a pořádný kus chleba s máslem.
Stejně jako Jaroslav Süsmilich byla také Růžena Jiránková spolu s ostatními záhy převezena do pražské věznice na Karlově náměstí. Zatímco cesta u všech stíhaných proběhla podobně, líčení podmínek ve vazbě se již liší. Zatímco Süsmilich po drsném uvítání bývalým legionářem narazil na slušného dozorce a další zatčený Václav Jirsák natrefil na četníky, kteří s hnutím dělníků sympatizovali, v případě zadržených žen prý panovala situace zcela jiná.
Poměry ve věznici na Karlově náměstí
„Vstrčili nás tam (do cely, pozn.) a dozorkyně nám každé hodila dvě rezavé uválené deky a zavřela za námi. Světlo svítilo celou noc. Ráno nás vzbudil křik a rámus na chodbách. Dveře se otevíraly a konkaři nosili snídani,“ popisuje Růžena Jiránková své první zážitky z pražské káznice. Podle dalšího líčení se později podařilo dělníkům uplatit dozorce, aby ženám nosili jídlo z krámu, neboť to co se podávalo, bylo podle vzpomínek příšerné. „Vyryla jsem do naší cely jídelníček: Pondělí brambory, nemastné, neslané, trochu špíny jako polévku, v úterý kus vařené rýže, středa boby, obvykle nedovařené a korunou všeho byly knedlíky. Velké, slizké, ale tvrdé černošedé koule s chlebem místo housky. V těch jsem hned napoprvé zlomila lžíci,“ vypráví pamětnice, podle níž byly navíc v polévce vši a vězni ji proto raději vylívali.
Na Karlově náměstí však nepobyli zadržení dlouho a záhy byli převezeni policejními antony na Pankrác. Někteří byli umístěni na samovazbě, další se snad s ostatními zatčenými z jiných měst pustili do tvorby ilegálního časopisu Pankrácký sršatec. Zástupci sociálnědemokratické levice z Kralup nejspíše brali své výstupy z prosince 1920 jako snahu ochránit dělníky, ovšem státní zástupce dr. Ployhar viděl situaci opačně, tedy jako snahu převzít vládu nad městem, pozatýkat jeho představitele i významné osobnosti a některých se zbavit, a to přímo fyzicky.
Obžalovaní jsou vinni a odsuzují se…
Zatímco Růžena Jiránková byla propuštěna z vazby, Jaroslav Süsmilich i řada dalších, byli postaveni před soud. Velezrádný proces kralupský byl zahájen 21. března 1921, přičemž obžalovaným se kladlo za vinu nejen organizování stávek, ale i vyhrožování těm, kteří se odmítli zapojit. Když došlo k vyhlášení stanného práva, nabádali k neuposlechnutí výzev a Süsmilich poté ve Starých Ouholicích vyvěsil oznámení zvoucí k táboru lidu s programem „Boj proti dnešní vládě – boj za socialistickou republiku“. Ten se ale už nekonal a Süsmilich byl zatčen, dle výpovědi četníků však ne na hejtmanství, ale v hostinci U Beránka. Kralupská skupina nicméně chtěla jít ještě dál. Nejen, že její členové si mezi sebe chtěli rozdělit veřejné funkce, ale především připravili seznam význačných osob, mezi něž patřil například starosta Vaníček, poslanec Biňovec či hejtman Herrscher, jež měly být popraveny. To byl také důvod, proč státní zástupce obžaloval skupinu z velezrady, což dalo procesu jeho slavný název.
Soudní líčení trvalo čtyři dny, předvoláno bylo 140 svědků. 24. března vynesl předseda soudu rozsudek: Jaroslav Süsmilich byl uznán vinným zločinem proti veřejnému pořádku, a za to odsouzen na 15 měsíců těžkého žaláře. Z Borů byl pak podmínečně propuštěn, ale později si kvůli novému odsouzení odpykal celý trest. Tři další obžalovaní dostali čtyři měsíce, obvinění z velezrady byli všichni zproštěni. Co se týče radikální levice, v boji proti státu neuspěla, ale rozkol sociální demokracie pokračoval. V roce 1921 tak vznikla komunistická strana, jež byla záhy ustanovena i v Kralupech, a působila až do zákazu roku 1938, kdy přešla do ilegality.
Jan Bartoš
(zdroj fotek: SOKA Mělník)
REDAKCE: tel. č. 
