Pracovat na odboru sociálních věcí je společensky záslužná práce, velmi zodpovědná, mnohdy mentálně náročná, někdy také nevděčná a vyčerpávající. Má však i druhou stranu mince, pocit, že pomáháte těm nejzranitelnějším, kterými jsou nejen děti, ale i senioři, nemocní a další osoby. O pozitivech a negativech sociální práce vypráví PhDr. Eva Ivanová, MBA, vedoucí Odboru sociálních věcí, školství a kultury MěÚ Kralupy n. V., a dále také její kolegyně…
Paní Evo, co vše váš odbor řeší?
S kolegyněmi, a nově i s kolegou, zajišťujeme několik úseků odboru – tím hlavním je oddělení sociálně-právní ochrany dětí, pod které spadá i kolizní opatrovnictví, sociální kuratela a náhradní rodinná péče.
Sociálně-právní ochrana dětí se věnuje péči o děti, doporučuje soudu nařízení soudního dohledu, který může vyústit až v nařízení soudního jednání o náhradní rodinné péči nebo ústavní výchovy, a to především při nedostatečné péči dítě, kdy je dítě ohroženo na zdraví nebo na životě. Kolizní opatrovnictví přichází ke slovu v době, kdy se potřebují upravit poměry dítěte, například před rozvodem manželství rodičů. U soudu je dítě zastoupené kolizním opatrovníkem. Tím může být město Kralupy či advokát. Kolizního opatrovníka jmenuje soud.
Agendu sociální kurately vykonává kurátor pro děti a mládež v případech, kdy se mladiství dostanou do problémů se zákonem. Spolupracuje ale i s dětmi mladšími 15 let.
Náhradní rodinná péče řeší osvojení, zahrnuje pěstounskou péči a svěřenectví – tedy svěření dítěte do péče jiné osoby.
V rámci úseku sociální práce pracuje kurátor pro dospělé s lidmi ve výkonu trestu či po návratu z výkonu trestu, s bezdomovci, s osobami závislými atp. Dále jsou v našem odboru zastoupeni klasičtí sociální pracovníci, kteří pomáhají lidem se zvládnutím záležitostí, jejichž nezvládnutí by mohlo zapříčinit jejich sociální vyloučení, například je doprovází na úřady, pomáhají jim vyplnit různé žádosti, informují je o tom, o co si mohou požádat v rámci sociálního systému.
Do tohoto úseku spadá i činnost veřejného opatrovníka – tedy pracovníka, který spolupracuje s osobami, jež jsou částečně zbaveny svéprávnosti (člověk jí nikdy není zbaven úplně, je přesně vymezeno, v čem omezení spočívá). Spousta lidí se domnívá, že veřejný opatrovník nese celkovou odpovědnost za chování opatrovance. Tak tomu ale není. Opatrovník pomáhá, například se zvládnutím domácího účetnictví, spravuje jeho doklady, zajišťuje lékaře, sociální služby aj.
Novou pozicí v rámci odboru je sociální pracovnice pro cizince, která spolupracuje s ukrajinskými občany, ale může se na ni obrátit jakýkoliv cizinec, který by potřeboval její pomoc.
V kolika lidech tuto širokou agendu zvládáte?
Sociální práci zaštiťuje pět lidí. Sociálně-právní ochranu zajišťuje osm lidí. Aktuálně jsou všechna místa odboru obsazena. Potom náš odbor zahrnuje úsek školství, kultury a sportu. Tento úsek zajišťuje administrativu pro Zdravotní, sociální a bytovou komisi. Dále pak pro Komisi školskou a prevence kriminality, rovněž Komisi sportovní. Zajišťuje také administrativu pro příspěvkové organizace města, které předkládají materiály Radě města nebo Zastupitelstvu města.
Ve sportu se kolegyně zabývá individuálními dotacemi a programovými dotacemi, které vyhlašuje město, administrativou odboru.
Kolegyně na školství zajišťuje státní správu a samosprávu ve školství. Samo město je zřizovatelem školských organizací, kterými jsou mateřské, základní školy, dům dětí a základní umělecká škola.
V rámci prevence kriminality se kolegyně zabývá programy prevence kriminality a protidrogovou prevencí, zároveň pracuje jako ekonom odboru. Mezi naši agendu patří i lidé, kteří se dožívají krásného jubilea. Navštěvujeme spoluobčany ve věku 80, 85, 90 a více let s dárkem a gratulací. V rámci návštěvy zjišťujeme, zda klienti nepotřebují sociální služby, poskytujeme sociálně právní poradenství.
Administrativu pro Radu města a Zastupitelstvo města zajišťujeme také pro městskou knihovnu a městské muzeum.
Jaké je poslání vaší práce?
Vnímám jej jako určitou formu pomoci lidem. Poskytujeme lidem poradenství, aby nedošlo k jejich vyloučení po stránce finanční nebo zdravotní, aby měli veškeré informace, které potřebují.
Jaká je nejmilejší část vaší práce?
Jsou to miminka či děti, které sledujeme, jak prospívají a rozvíjí se, když jsou v přechodné péči u pěstounů. Následně je velmi příjemné být u toho, když si je přebírá osvojitelská rodina.
Jaké jsou nejpalčivější problémy, které řešíte?
Když se rodiče mezi sebou nedokáží domluvit ohledně výchovy svých dětí a čekají, že rozhodne někdo třetí – tedy soud. Výživné se stanoví jednoduše, ale způsob výchovy – tedy péče jednoho rodiče za účasti druhého, nebo střídavá péče – je často předmětem sváru. Když se neumějí dohodnout samotní rodiče o svých dětech, jak o nich mohl rozhodovat někdo třetí – soud, popřípadě znalci.
Eva Kutinová, vedoucí OSPOD, náhradní rodinná péče
Paní Evo, co je náplní vaší práce?
Je to náhradní rodinná péče, pěstounská péče, žadatelé o pěstounskou péči a děti v pěstounské péči – jejich sledování a náhradní rodinná péče v oblasti osvojení. Také přijímám žádosti manželů/partnerů, kteří se chystají stát osvojiteli. Část mojí práce je terénní, konkrétně se jedná o práci kolizního opatrovníka u soudu, abych neztratila přehled. Náročnost soudních jednání se zvyšuje, jestliže má člověk hodnotit práci svých podřízených, musí ji sám znát.
Co je nejdůležitější předpoklad pro vaši práci?
Pokora a respekt k životu lidí, jsem jejich průvodce, vážím si toho, že mě pustí do svého života. Ale i tak po těch letech praxe je velmi těžké něco posuzovat, když s nimi nežijete. Nechcete udělat chybu, když víte, že svým rozhodnutím ovlivníte životy nejen těch dvou dospělých, dětí, ale celých širších rodin… To mám pořád na paměti, i po té spoustě roků v této profesi. Je to obrovská zodpovědnost.
Co je srdeční záležitostí vašeho zaměstnání?
Ještě pořád mě to s lidmi baví:). Kontaktem s nimi žiji. Jak dobře se mi podaří získat rodiče ke spolupráci, navést je ke společné dohodě, tak taková je potom životní situace toho dítěte. Posláním práce sociální pracovnice je přivést rodiče ke vzájemné dohodě.
Předpokládám, že musíte být dílem i psycholožka, abyste je dokázala dovést ke shodě?
Přesně tak, začínala jsem v manželské poradně, to byla velká škola života, dala mi dobrý základ pro tuto práci, potkala jsem se při ní se špičkou českých psychologů, kterých si velmi vážím.
Jaký je váš nejhřejivější zážitek za dobu působnosti v této roli?
Jednoznačně předávání dětí do osvojení.
A naopak, nejhorší?
Odebírání dětí, v jednom případě na nás šla jejich matka dokonce se sekyrou. Minuty, než přijede pomoc, jsou hodně dlouhé… Odebírání dětí je velmi náročné na psychiku, nikdy nevíte, jakou zkratkovitou reakci můžete vyvolat…
Z čeho máte v poslední době ve vaší práci radost?
Dobrá věc, kterou nyní pěstouni mají k dispozici, je „doprovázení“***, kontakt se státními institucemi a neziskovými organizacemi je pro ně častější, aby se případný problém zavčas odhalil…
Hodně rodičů se naučilo využívat služeb mediace****, také služeb psychologů, aby šli k soudu již dohodnutí na péči o své dítě. Nemalá skupina maminek a tatínků se dá k dohodě dovést i u mě v kanceláři. Někdy to však nelze za žádnou cenu. Kolizní opatrovnictví je běžně hotové za 3-4 měsíce, ale může se vléct i 3-4 roky, děti tím velmi trpí, jejich návštěvy u psychologů jsou častější. Místo toho, aby se rodiče urychleně dohodli a potomek našel svůj klid, hádají se dál a pošlou jej k psychologovi…
***Doprovázení pěstounských rodin je pomoc a podpora osobám pečujícím a osobám v evidenci (pěstounům) při vytváření bezpečného a stabilního prostředí pro svěřené dítě. Jde o poskytování sociálního a dalšího odborného poradenství, přímé poskytování či zprostředkování souboru služeb definovaných zákonem č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí a osobní kontakty s klíčovým sociálním pracovníkem doprovázejícího subjektu.
https://www.mpsv.cz/doprovazeni-pestounu-dohody-o-vykonu-pestounske-pece
****Mediace je forma mimosoudního řešení sporu za účasti 3. nezávislé osoby (mediátora), která podporuje komunikaci mezi osobami na konfliktu zúčastněnými tak, aby jim pomohla dosáhnout smírného řešení jejich konfliktu uzavřením mediační dohody.
https://www.cak.cz/pro-verejnost/mediace/omediaci/
Jak se díváte na střídavou péči u malých dětí, je to k jejich prospěchu či ne?
Nejsem zastáncem střídavé péče v nízkém věku dítěte. I podle odborníků je to tak, že do tří let věku by mělo být dítě stabilně v péči jedné určené osoby, nemělo by se takto stěhovat. Rozšířený kontakt s druhým rodičem ano, ty vztahy se teprve tvoří, ale prostor pro střídavou péči bude na místě později. Už desetileté dítě je schopné říct, co mu vyhovuje, kde chce být… Máme nařízené střídavé péče, kde si děti samy ve 12-13 letech řeknou, že jim to takto nevyhovuje, cítí se jako batůžkáři. Na přání takového dítěte se již naštěstí bere zřetel, doba pokročila. Střídavá péče však není v principu špatná, je totiž pravda, že řada maminek, kterým se děti svěřily, bránila v kontaktu s otcem. Ale i to se mění k lepšímu. Tam, kde je nyní střídavá péče nařizována, je v odůvodnění tvrzeno, že je to v zájmu dítěte, ale není tomu tak, je to především zájem rodiče…
Jak probíhá mezirezortní spolupráce?
Výhodou toho, že žiji a pracuji v menším městě, je osobní znalost soudců, policie, kolegyň z obvodu, to je nenahraditelné, proto bych nechtěla pracovat např. v Praze. Mám čas nad případy přemýšlet, což je velmi důležité, nemusím to „sekat“, jak na běžícím pásu. Ve velkých městech někdy panuje mezi OSPODy taková podivná rivalita. Jsem tedy ráda, že tady v okolí najdu na druhém konci telefonního drátu vstřícnou osobu :). Cením si toho, že se tu osobně setkáváme – náš odbor, doprovázející organizace, pěstouni,… Probrat situaci rodiny tváří v tvář je k nezaplacení. Spolupráce je pak na úplně jiné úrovni.
Jak řešíte složitou problematiku „nesvéprávných rodičů“?
To je téma, které se učíme v průběhu jednotlivých případů. I pro soud samotný jsou některé kauzy velmi obtížné. Problém je v tom, že stát nechá takové ženy mít děti, ale nenásledují poté služby, které by takové matce umožnily, aby pod dohledem o své děti pečovala a nemuselo dojít k odebrání. Obzvláště obtížná situace je tam, kde je vybudováno citové pouto mezi matkou a dítětem. V tomto konkrétním případu, který mám na mysli, tomu tak je. Navíc chybí podpora širší rodiny, blízké osoby a šťastné dětství. OSPOD má zasáhnout tam, kde rodiče nenaplňují potřeby dětí zejména po citové stránce, služby by pak měly v ostatních oblastech rodinu podpořit.
Stanislava Valterová, prevence kriminality, kultura
Paní Stanislavo, co je náplní vaší práce?
Zabývám se protidrogovou prevencí a prevencí kriminality, převážně u dětí a mládeže. V rámci primární prevence se snažím, aby problémům bylo předejito. Spolupracuji s městskou policií, státní policií, s integrovaným záchranným systémem, také s metodiky prevence na ZŠ. Společně připravujeme programy pro děti i seniory.
Co je motivací pro vaši profesní náplň?
Jsem mámou dvou dospívajících dětí, vidím nástrahy, které na děti číhají na každém kroku. To že děti zkouší kouřit už na základní škole, se dělo už za mých školních let, jen ta věková hranice první cigarety se posouvá dolů. Dnes mají první zkušenost s cigaretou děti ve třetí třídě ZŠ i přesto, že je prodej povolen až od 18 let. Co mě však doslova děsí je to, že jsou nyní volně prodávané návykové látky bez omezení věkové hranice a dokonce se legálně otevírají specializované obchody s těmito výrobky. To je trestuhodné. Výrobek je označen třeba jako upomínkový předmět, takže nepodléhá žádné kontrole a kupující vlastně ani neví, jestli balení obsahuje látku, která je uvedená na obalu, nebo jestli tam je třeba jen nastrouhaná pastelka…
Trendem u dětí jsou už více jak rok nikotinové sáčky, které při dlouhodobém užívání ničí zuby, vyžírají díry do dásní a děti už v raném věku mohou přijít kvůli paradentóze o chrup. V neposlední řadě si vypěstují závislost na nikotinu. Je to právě jeden z výrobků, který je volně prodejný. Děti dnes mívají často poměrně vysoké kapesné, takže pro ně není problém si takovou krabičku nikotinových sáčků za 130 Kč koupit. Zrovna u tohoto výrobku se snad už konečně blýská na lepší časy, kdy je připravena novela zákona 65/2017 Sb. o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, která upravuje dostupnost tohoto výrobku. Pokud vše dobře dopadne, měla by vstoupit v platnost v červenci letošního roku.
Věnujete se prevenci celý profesní život?
Dříve jsem pracovala v advokátní kanceláři, můj zaměstnavatel zastupoval i nezletilé pachatele trestných činů a viděla jsem, jak tím děti a mladiství zkazili život nejen sobě, ale celým rodinám. Proto jsem následně zvolila tuto profesní cestu, kde mám šanci působit preventivně dřív, než děti spadnou do problémů. Je však potřeba pracovat nejen s dětmi, ale i s jejich rodiči. Preventivní přednášky, které jsme v Kralupech pořádali pro veřejnost, jsou bohužel málo navštěvované. Chápu, že teď máme všichni hodně starostí s tím, jak uživit rodinu, nespadnout do dluhů – často je to na úkor času, který bychom chtěli a měli věnovat svým dětem. Ale prevence by měla začínat už v útlém věku právě v rodinách.
V rámci Programu prevence kriminality se snažíme poskytovat důležité aktuální informace a pořádat odborné přednášky pro pedagogy a metodiky prevence na školách. Učitel je druhý, kdo s dětmi po rodině tráví velkou část dne a není výjimkou, že se děti se svými problémy raději obrátí na učitele, než by se svěřily rodičům.
Na co byste spoluobčany ještě ráda upozornila?
Na kyberkriminalitu, která po covidu obrovsky vzrostla. Poslední dva roky se hodně zapracovalo na informování dětí a mládeže o nástrahách na sociálních sítích. My na letošní rok chystáme interaktivní výstavu na toto téma. Starost nám však stále dělají mnozí senioři, kteří se nechají snadno obalamutit, uvěří podvodným zprávám na internetu a jsou ochotni poslat na cizí účet s myšlenkou pomoci bližnímu veškeré své úspory. Zbavili jsme se takzvaných šmejdů a lusknutím prstu je nahradili „kyberšmejdi“. Ve spolupráci s Krajským ředitelstvím policie ČR Středočeského kraje a kralupským Divadelním spolkem Scéna již delší dobu připravujeme preventivní projekt, který je určený právě seniorům, a doufám, že v letošním roce se nám již podaří projekt dotáhnout do finále a realizovat premiéru preventivního divadelního představení pro seniory a jejich rodiny.
Marta Válková, sport, individuální dotace:
Paní Marto, co je náplní vaší práce?
Dělám zapisovatelku sportovní komise, připravuji veškeré podklady, co se týkají sportu v Kralupech, také řeším programové či individuální dotace a administrativu spojenou se sportovními oddíly.
Dotační programy musí ke konci roku projít zastupitelstvem, na základě toho se vyhlásí, proběhnou obálkovou metodou, na kterou je určena komise. Žádosti do 50 tis. Kč schvaluje Rada města Kralupy, nad 50 tis. musí projít zastupitelstvem. Do jara musí být vše hotovo.
Individuální dotace jsou určené na výjimečnou akci, třeba reprezentaci města – to jsou např. sestry Čechovy, které město reprezentují v atletice, dále ledolezkyně Aneta Loužecká a 95letá hráčka stolního tenisu Eliška Krejčová.
Jak jsou na tom Kralupy se sportem ve srovnání s jinými městy?
Zdejší samospráva je ke svým sportovcům vstřícná, ostatní města nejsou v tomto tak štědrá, jinde obvykle vyberou jeden/dva sporty, do kterých investují, zbytek neřeší. V Kralupech je cca 40 sportovních oddílů. Díky podpoře města se zde sport rozvíjí. Spousta nových dětí dále přichází, ale již nestačí kapacita haly.
Jaké je poslání vaší práce?
Pro mě je to spojení se světem sportu, který mám ráda, vždy jsem se v něm pohybovala, hrála jsem basketbal a později jej trénovala. Sport vám dá nejvíc, je to o vazbách, kamarádství, týmovém duchu, který se skládá z více kamínků – v družstvu máte bojovníka, individualistu a další typy, je to pestrá mozaika, není to jen o nadaných dětech, ale i o dříčích…
Ráda bych ocenila práci všech kralupských trenérů, dále lidí, co zpracovávají administrativu mládežnického sportu, společně dávají dětem základy do života. Sportovat je třeba. Je to prevence špatných part, drog a dalších nevítaných záležitostí.
Lenka Turečková, školství
Paní Lenko, jaké jsou vaše kompetence v rámci agendy školství?
Na své pozici vykonávám státní správu i samosprávu v oblasti školství. Ve zkratce by se dalo říci, že jsem prostředníkem mezi všemi veřejnými školskými zařízeními v působnosti obce s rozšířenou působností Kralupy nad Vltavou, Krajským úřadem Středočeského kraje a MŠMT (26) a také prostředníkem mezi kralupskými veřejnými školskými zařízeními (10) a zřizovatelem. V oblasti státní správy to obnáší zejména rozbory hospodaření organizací s poskytnutými státními prostředky, projednávání finančních požadavků organizací ze státního rozpočtu, kontrolu a předávání statistických dat, spolupráci s řediteli při zápisech do MŠ a ZŠ. V oblasti samosprávy provádím kontrolu čerpání finančních prostředků od zřizovatele, spolupracuji při přípravě návrhu rozpočtu příspěvkových organizací, zpracovávám a předávám požadavky a sdělení ze strany škol zřizovateli a mnoho dalšího podle aktuálních potřeb. V neposlední řadě řeším dotazy a podněty občanů ze sféry školství.
Co je posláním vaší práce?
Aby vše, co jsem uvedla, klapalo, aby se všechny informace a údaje dostaly v pořádku a včas tam, kam mají. Na ředitele škol a školských zařízení je naložena velká administrativní zátěž, mým cílem je, aby ta část, která je řešena mým prostřednictvím, byla vykomunikována co nejefektivněji.
Máte nějakou aktualitu ze školství, kterou byste občanům ráda sdělila?
V tuto chvíli bych připomněla blížící se termín zápisů do prvních tříd, který v kralupských základních školách proběhne 17. a 18. dubna. Dále také zápis do mateřských škol, který se bude konat v prvním květnovém týdnu, přesný termín bude brzy zveřejněn.
Už několik let je zákonem stanovená povinnost předškolního vzdělávání, což znamená, že se k zápisu do mateřských škol mají dostavit děti, kterým bude do 31. 8. 2023 pět let a dosud do školky nechodí. Na webech jednotlivých MŠ a ZŠ naleznou rodiče informace k zápisům, na webu města mohou zjistit, jaká MŠ nebo ZŠ je pro ně spádová podle adresy.
Jana Vraspírová, DiS., sociální kurátorka, sociální pracovnice
Paní Jano, co je předmětem vaší práce?
V rámci své každodenní agendy pracuji jako sociální kurátorka, na část úvazku i jako sociální pracovnice. V rámci terénní práce pomáhám lidem bez domova a lidem závislým na omamných látkách.
Co konkrétně řeší sociální kurátor?
Sociální kurátor pomáhá odsouzeným klientům řešit problémy v co největším předstihu před jejich propuštěním z výkonu trestu odnětí svobody a tlumit vlivy vyplývající z izolace těchto lidí ve vězeních.
Zajišťuje odborné sociální poradenství, spolupracuje s ostatními institucemi, provádí depistážní činnost v rámci prevence (sekundární, terciální), vykonává edukační činnosti ve společnosti o příčinách, průběhu a důsledcích sociálně patologických jevů.
Co je hnacím motorem vaší práce?
Pomoc lidem. Spolupráce klientů se mnou je na jejich dobrovolné volbě. Většina z nich této možnosti využívá.
Děkuji za rozhovor.
Andrea Jůnová
REDAKCE: tel. č. 
