Hola hej, krásný světe! Probouzím se už v čase, když spíše než kohouty slyším digestoř jedoucí na plné obrátky. Ještě můj děda by si po spatření nového dne šel hned udělat turka a při dávce kofeinu by se v novinách dozvěděl, čím teď žije svět. Tyhle časy už jsou ten tam.
Teď hned musím sáhnout po mobilu, jako by na tom záležel celý můj život a rychle se podívat, jestli jsem během hibernace o nic nepřišel. Doporučuje se po probuzení vydržet alespoň půlhoďky bez mobilu, ale jak to mám v dnešní hektické době vydržet? To přece nejde…
Dobře, ráno to sice nevyšlo, ale teď už jsem se všechno důležitý dozvěděl a nemám žádný důvod zůstat v zajetí sociálních sítí. Venku je krásně, tak bych se mohl zeptat kamarádů na nějaké plány. Ale ne… A jsme zase u toho. Holuba jim asi nepošlu, dopis taky ne, ještě když to s poštou teď vypadá tak bledě. Pevnou linku už taky nepoužiju, když můžu napsat všem kamarádům najednou…. Znovu se chytám do pasti, ze spáru ďábla se zkrátka nedá dostat.
Ale večer už to určitě vyjde! Už jsem zpátky doma. Pár hodin jsem bez mobilu vydržel, to je úspěch! Až mi zase v pondělí ráno přistane upozornění na týdenní průměr času u obrazovky, tak mě smích přejde. To nestačí, že je pondělí a skončil víkend? Komplikovaný to život teenagera.
Dojedl jsem večeři a už v hlavě přemýšlím, jak ukončím tenhle den. Že bych si něco přečetl? Nudaaa. Udělal něco do školy? Na všechno je čaas. Vyždímaný dopamin už volá o pomoc, ale jedeme dál! Tak co to bude dneska, pohodička u Netflixu? Projíždění Tiktoků? Cska s kamarády? Uf, jenom doufám, že jsem po této větě nezůstal nepochopeným básníkem. No nic. Modré světlo znovu zažívá pré a já se ráno zase divím, proč vypadám jako po konkurzu na největší trosku světa. Ale příště to už vyjde!
Martin Javůrek
REDAKCE: tel. č. 
